Ach ta dráha !
Odpoledne jsem jel osobákem do Roudnice , pan průvodčí mi orazítkoval jízdenku, já ji nijak nezkoumal, přeložil ji a strčil do kapsy. Až v restauraci, když jsem si dělal pořádek v kapsách jsem se na ni podíval a zjistil jsem, že měl pan průvodčí řádně mokré razítko a obtisklo se mi na druhou půlku jízdenky.
Tak už jsem viděl jak budu nějakému průvodčímu na zpáteční cestě v rychlíku vysvětlovat, že to není druhé razítko, ale je to jen obtisklé to jedno. A jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že ten samý průvodčí co jel odpoledne v osobáku jel teď večer v rychlíku.
Nu tedy přišel a koukaje na jízdenku v šeru nerozsvíceného kupé už se nadechoval, že se zeptá na to druhé razítko. V tom patrně poznal svojí práci a říkal : Aha, to je moje razítko z odpoledne, co ?
Ale za to ta jízda, za Roudnicí to jelo celkem poklidně, ale pak to nějak festovně roztáhnul. To byl ale frkot, jel jak hovado, až jsem si říkal, že se ty muzejní kupéčkáče snad musí rozpadnout a také že se tak téměř stalo
Jak se to při té svižnější jízdě pohupuje nahoru a dolu, tak se v rytmu toho pohupovaní začalo otevírat a zavírat okénko, velice slabě drželo nahoře. Naštěstí z Roudnice do Lovosic to není daleko tak jsem to bouchání a automatické větrání okénka vydržel, ale na delší cestu by to nebylo