Oprava před několika hodinami skončila, s radostí (sorry
) konstatuji, že Marek a Trevor jsou úplně mimo.
Prostě a jednoduše byla oběhaná lamela spojky. Vliv převodů na hvízdání byl docela zvláštní, ale byla to falešná stopa, budiž to ponaučením pro ostatní.
V pátek jsme to od 16-20h stihli akorát sundat dolů a zjistit, že po setrvačníku už běhají nýty. Převodovku jsme zavřeli do kufru, auto zůstalo levitovat na špalcích nad parkovištěm.
V sobotu následoval nákup dílů ve Stodě.
Lamela spojky, gumové manžety (prachovka pracovního válce spojky, manžeta na páce spojky), pouzdro a objímka řadící páky, silentblok převodovky, 6 samojistných matic na hardyspojku a další věci navíc. V 16h jsme zase pokračovali, první pokus o vystředění lamely ve spojce dopadl špatně, druhý už lépe - strčil jsme hlavu do tunelu, montážní svítilnou svítil do díry a od oka lamelu vystředil za pomoci páky od heveru, spojku pomalu dotahoval a hlavně s ní neotáčel (není nad trubkový klíč, pořád to říkám
).
Převodovka pak sedla "jak prdel na hrnec", jenom nám už jaksi docházely síly. Zapomněl jsem vyfotit Martina mezi heverem a špalkem, zarytými do boků, převodovku na hrudníku ze všech zbývajících sil jí tlačící nahoru (... já neměl sílu už od začátku, maximálně tak na povolování šroubů, to mi šlo zase líp
- musím ještě taky dodat,
bez dvou sad ráčen s prodlužovacími nástavci by to asi nešlo)
V neděli jsme to dokončili. Při povolování se přetrhl jeden šroub, držící první díl výfuku (nahoře), takže to zatím drží zbývající tři, kupodivu to nefouká (kdo tam dá železný obyč. šrouby, urazim mu ruce, patří tam měděný štefty). Výfuk není třeba rozebírat, stačí ho odpojit od sběrného potrubí. Sice tam pak překáží, ale jde to (kardan vadil víc, oba máme boule
). Stejně tak stačí 40 cm, netřeba 60, jak se píše v Jak na to (ale je to pro masochisty).
Hardyspojka je stará, popraskaná, ale zatím drží v jednom kuse, tak jí tam nechám. Zdá se, že jí vůbec nevadí namáhání na otočení, ale je hrozně náchylná na "lámání" kolmo na osu.
Spojkovou nádobku není vůbec třeba (a snad ani žádoucí) vypouštět, jen se vytočí dva šrouby, co jí drží na převodovce (při montáži zpět nezapomenout na podložku s očkem pro pružinu).
Ložiska jsou v pořádku, vypadá to, že trošku teče zadek klikovky, ale nemáme momenťák ani chuť a sílu na sundavání setrvačníku. Zůstalo to tak.
Výsledek operace: bolí mě celej člověk, olej mám snad všude, ale to hlavní: spojka jde krásně zlehka (až mě to znervozňuje), zabírá kousek od podlahy a je tichá jako kdysi (je slyšet
tiché hučení převodovky, když se pustí spojka).
Záhada pro koumáky: každý šroub na hardyspojce je jinak dlouhý. Proč? Jsou téměř shodné se šrouby, co drží převodovku u bloku motoru, ale žádná kombinace nedává tolik variant! Tak sakra proč?
Stroje Laďka 2101 a Beruška 1118 a Punťa (Grande Punto) a Škleblík (VW Passat).
