První akcí byla již tradiční jarní Motortechna na brněnském výstavišti. Na ni jsem dorazil během dopoledne. V rychlosti jsem proběhnul stánky prodejců v pavilonu Z a na okolních přilehlých plochách. Nic velkého jsem v zásadě kupovat nechtěl, takže zůstalo jen u pár drobností, aby se neřeklo, že jsem tam byl jen tak.
Poté jsem se víceméně věnoval společenským záležitostem. Motortechna totiž není jen o nakupování haraburdí, 
ale i vhodným místem k potkáváníse se známými lidmi. Čas na nějaké focení jsem skoro neměl. 
Prošel jsem si rychle výstavu, podíval se, co se přes zimu "urodilo" a pádil z výstaviště pryč.Moje cesta vedla na druhou paralelně probíhající akci. Tou byl Den otevřených dveří depozitáře dopravních prostředků Technického muzea Brno. Bylo vystaveno všechno podstatné, co je v současné době k dispozici. Výjimkou byly šaliny, které jsou uloženy v samostatném depozitáři. K vidění byla osobní auta (všechna v původním, byť některá v horším stavu), náklaďáky (ty byly většinou ukázkově zrenovované, nebo v původním stavu), hasičská technika a nakonec i autobusy a trolejbusy. Nutno podotknout, že až na pár výjimek, jsou všechny vystavené kousky plně provozuschopné. Mnoho autobusů svoji funkčnost demonstrovalo pravidelnými vyhlídkovými jízdami pro svezeníchtivé zájemce. Ti bezezbytku zaplnili každý vypravený autobus, aby si zopakovali dávné vzpomínky, nebo předvedli dětem, jak se jezdilo dříve.
Pro mě se stalo zlatým hřebem důkladné prozkoumání nejnovějšího přírůstku TMB, kterou je GAZ M-13 Чайка. Tuto luxusní limuzínu muzeum získalo doslova před pár dny. Je vzácně v naprosto originálním stavu, včetně laku, čalounění, chromů atd. a je samozřejmě plně funkční. Opravdu moc pěkný kousek, který se moc často nevidí. A pokud ano, tak ne v originálním stavu. Díky jistým konexím se mě poštěstilo si na chvilku pohovět na pracovišti шофёрa. To je vskutku nevšední zážitek. Člověk se v impozantním 5,6m dlouhém autě úplně ztrácí.
Na dobu vzniku (1961) disponuje neuvěřitelným vybavením. Osmiválcový šestilitr spolupracuje jemě s třístupňovou automatickou převodovku s elektrickým řazením prostřednictvím tlačítek na palubní desce a s redukcí do pomala pro přehlídkovou rychlost, servořízením, elektrickým stahováním všech oken a já už ani nevím čím vším ještě. Díky prozkoumávání Čajky jsem ani nestihl žádnou jízdu historickým busem, ale ani toho moc nelituju, protože Čajka je přeci jen vzácnější. Autobus stihnu snad někdy příště.
Celkově vzato jsem si užil velmi příjemný den, strávený v prostředí pěkných a zajímavých věcí s příjemnými lidmi. Všechno podtrhovalo nádherné počasí. Snad se to příští rok podaří zase.No a zde je malá fotodokumentace: http://foto.mail.ru/mail/albert.lkcs/292 Fotky jsem jako obvykle nechal v plném rozlišení, takže se můžete kochat detaily.
Akorát by mě teda mrzelo, že tam nejsou kolejový vozidla.
►Stodolní II◄ 
Uctívač Vana Tallinnu. Propāns-butāns! 
Tři sestry <|||> Ladagang 
keréklampás 
.O této akci jsem se dozvedel ve čtvrtek ,ale již byl v plánu Ořechov 1945 
Tu Čajku ti teda šíleně závidím, kvůli ní bych tam určitě šel 
.