Dneska to byl vážně den blbec, že bych mu nafackoval.
Začalo to už ráno. Jedu si po menší okresce - krása, piánko pro pár blbostí do Mnichovic. Jedu za Transitem, nikam se neženu.... přiřítí se drsoň, pán všeho tvorstva a hrdý majitel votuzelého Renaultu 19. Na rovince, v místě, kde se protijedoucí auta vyhýbají s velkou nesnází, mi tenhle KOKOT
(né, to už nejde říct slušně) začne předjíždět. Samozřejmě, co se asi nestalo - vytlačil mě ze silnice.
Byla klika, že škarpa tam buďto nebyla, nebo byla celá zasypaná sněhem a hlavně taky to, že se mi podařilo vyhnout se betonovýmu patníku. Borec samozřejmě ujel. Na jednu stranu měl vlastně kliku, protože bych ho asi po tý jeho debilní palici přetáh montpákou
.
No a teď co... napasoval jsem to do tý závěje a jako první, absolutně nemyslíc na sebe jsem vyskočil z auta a začal jentak sběžně sčítat škody. Autu nic nebylo! Oddychl jsem si. Teprve poté, co jsem vyběhl na silnici jsem si dodatečně uvědomil (hlavně při pohledu na patník cca <1m od auta), že jsem taky OK a že se mi vlastně mohlo něco nepříjemnýho stát.
Začal jsem přemýšlet, jak se odtamtud dostanu. Po chvíli projížděl kolem chlapík v jakýmsi starším, zeleným Ivecu a ten mě za kouli vytáhl ze závěje zpět na silnici (za což mu patří obrovský dík). Ještě jsme prohodili pár slov a každý se pak vydal svou cestou. V Mnichovicích jsem to ještě zkoukl důkladněji a vyhodil přebývající sníh a opravdu je vše v pořádku.
Ufff.
Estráda dnešního kretenismu ještě pokračovala tím, že jsem někde ztratil zadní zástěrku,
v koloně, která byla z kopečka vybil baterii (vypnutý motor, světla, rádio),
ve škole schytal za 5,
v autobuse se mi cikán snažil hrabat v tašce,
potom jsem přijel o půl hodiny později za přítelkyní, zapoměl jsem si doma ochranu,
cestou zpět jsem usnul v autobuse a přejel o dvě zastávky,
doma jsem se hrabal ohnutej ve sklepě a přímo na páteř mi skočil nárazník, ani nevím odkud - pochopitelně tou ostrou stranou.
Zkrátka, jestli přežiju dnešek, tak už přežiju snad všechno. Pomalu už se začínám bát, aby mi palanda v noci nepadla na tlamu