Pracoval jsem asi 2 leta jako zásobovač stavební skupiny. Prakticky to znamenalo, že jsem jezdil po stavebninách a různých obchodech a sháněl a navážel materiál na stavbu pro zedníky.
K dispozici jsem měl starou (modrou) Avii, asi rok 80 - 84. Ani posilovač řízení, ani turbo, ani pětikvalt. Motoricky nic moc, když jsem jel z Oslavan a měl naloženou paletu a kousek IPY, v Tetčicích za přejezdem je celkem prudkej kopec - to jsem řadil až do jedničky a nevypadalo to moc nadějně.
A ještě jsem měl jednu Avii, mnohem lepší, asi 95 rok výroby. Turbo, 5kvalt, posilovač řízení, lítala jak střela, tedy na rozdíl od té druhé. Primárně/prioritně jsem jezdil s tou turbínou, Ta lítala bez problémů 100 - 110. Ta stará tak 60 - 70. Pokud měla jet rychleji - začala se třást a stávala se plavající až neovladatelnou. tu měli chlapi na stavbě na pojížďky ... podle toho taky vypadala.
No a na stavbě v nemocnici ve Stodu jí tak trochu odešly zadní brzdy. Sjely se pakny, no a z prasete vyjel váleček a bylo po ptákách. Ale to jsem před rozděláním nevěděl, měl jsem informaci: přestala brzdit, odvízt do Brna do opravy.
Tak jsem tam tenkrát přijel, shodil kolo, buben, zjistil problém, nasadil váleček do prasete, očistil a nasadil znovu pakny. Odvzdušnil jsem, udělal kontrolní kolečko po Stodu, zjistil jsem že dobrý. Tak jsem se vrátil na stavbu a že tedy ty brzdy vypadají Ok a že teda vyrážím k Brnu,
Fajn, dobrý, sedám do auta a vyjíždím. Na konci Stodu jsem ještě jednou, pro kontrolu, přišlápnul brzdy, zezadu se ozvala rána a pedál šel na podlahu. Zase! Říkám si: prdím na to, když už jsem dojel tak daleko - vracet se nebudu, vždyť do Brna to mám už jen 300 km
. Takže piánko, max. 60 a pohled stále daleko před sebe, abych měl dostatek času na reakci/zastavení. Nejhorší to bylo právě v barandovským kopci. Držel jsem se pěkně u kraje, nohu z plynu, ruku na deštníku ... . No a v půli kopce (pokud si pamatuju - byl tam nějakej autoservis) byl semafor a naskočila červená. A měl jsem to tak 200 metrů abych to odkvaltoval a dobrzdil ručkou. No a prdel předemnou jedoucího ... vlastně stojícího BMW se začala nebezpečně přibližovat a zvětšovat. 30 metrů a na tachu ještě 30 
. Zatáhl jsem ručku na doraz a (jak jsem nevěřící) začal jsem se modlit. Naštěstí hupla zelená a když jsem mu byl tak 10 metrů za prdelí - tak se rozjel. No vyšlo to o prsa Vietnamky. Zbytek cesty už proběhl v naprosté nudě.L.
Prostě hrůza, ještě že to netrvalo dlouho 
. Vidím to i na našem současném firemním vozovém parku. Prostě ty auta jen jezdí, žádná údržba, žádná prohlídka a kontrola před jízdou, občas umejt a hotovo 
.
