


Moderátor: Moderátoři
já sem hroznej coplavec píše:Freedom, Ty seš přímo nevyčerpatelná studnice příhod.
Neptal sesFreedom píše:nikdo mi neřek že sou prkna ztrouchnivělí
Koko Loko píše:Až mi slzička ukápla. Mám obavu, že v nynější době plné shonu a honbě za mamonem a kdoví jakými jinými svinstvy je takové jednání příslušníků, potažmo dárců téměř nemyslitelné. První případ bych označil za velice nepravděpodobný, s druhým se lze občas ještě setkat, ale tam je člověk potom spíše za blázna.vintera píše: Jeden z příslušníků zavolal na služebnu ať mu zjistí, kde jsou v Mělníce majitelé Wartburgů. Dostal asi pět adres a jeli jsme je hledat. Teprve u třetí adresy byl někdo doma, ale neměl díly. A jak to bývá, poslední možnost je ta správná. Majitel, už starý pán, je neměl doma, ale v garáži na druhém konci města a byl ochotný mi je prodat. Jenomže velmi špatně chodil a byl ke všemu nastydlý, tak ho manželka nechtěla pustit.
Hlídka VB nás ochotně dovezla tam i zpět a ještě mi po celou dobu opravy svítila na práci.
Majitel za díly nakonec nic nechtěl, protože je sám prý dostal a tak se rád rozdělí.
Často si na to vzpomenu a občas se také rozdělím.
Tohle kdysi nebyl problém. Lidi k sobě měli tak nějak blíž, alepoň já to tak cítím..v těchto dobách, když mi bylo 20 jsem po československé republice jezdil pracovně s Avií, spíš jsem si jako student přivydělával, bylo to něco jako dnešní PPL i když tenkrát pod ČSAD, nikdy jsem neměl problém ve tři ráno zastavit u stojícího auta na krajinici a zeptat se, zda není něco potřeba. Dneska už bych se 10x rozmýšlel..Koko Loko píše:Až mi slzička ukápla. Mám obavu, že v nynější době plné shonu a honbě za mamonem a kdoví jakými jinými svinstvy je takové jednání příslušníků, potažmo dárců téměř nemyslitelné. První případ bych označil za velice nepravděpodobný, s druhým se lze občas ještě setkat, ale tam je člověk potom spíše za blázna.vintera píše: Jeden z příslušníků zavolal na služebnu ať mu zjistí, kde jsou v Mělníce majitelé Wartburgů. Dostal asi pět adres a jeli jsme je hledat. Teprve u třetí adresy byl někdo doma, ale neměl díly. A jak to bývá, poslední možnost je ta správná. Majitel, už starý pán, je neměl doma, ale v garáži na druhém konci města a byl ochotný mi je prodat. Jenomže velmi špatně chodil a byl ke všemu nastydlý, tak ho manželka nechtěla pustit.
Hlídka VB nás ochotně dovezla tam i zpět a ještě mi po celou dobu opravy svítila na práci.
Majitel za díly nakonec nic nechtěl, protože je sám prý dostal a tak se rád rozdělí.
Často si na to vzpomenu a občas se také rozdělím.
Musím bohužel plně souhlasit !Martin H. píše:"..je to dneska nějak jinak a zdá se mi, že horší .
To, co napsal Saša je v Praze roku 1987 reálný, na to vem jed. Já jsem v letech 1984-1990 v Praze studoval a brigádnicky opravoval auta, jezdil s náklaďákem apod. Musím se přiznat, že hajzlové se najdou v jakékoliv době. Ale tenkrát jich bylo opravdu míň. Podobnou příhodu jsem zažil se svojí starou Octávkou, kterou jsem tehdy měl. Tenkrát mi nezištně pomohli pracovníci garáží ČST, dokonce mi půjčili 1203, abych mohl odvézt si věci na kolej. A taky po mě nic nechtěli, kdybych se s ní nevrátil...když jsem se ptal co budu za pomoc a opravu svojí Octávie dlužen, řekli mi, že půjdeme večer na pivo do Podolský restaurace.Veverka píše:Tak já té poslední příhodě snad ani nevěřím,Zdá se mi to nereálný,kor ještě v Praze nebo jiným velkým městě.
Čekal jsem kdy toto někdo vytáhne, dokonce jsem měl i vytipovaného jedince, ale ty jsi to být nemělJmJ píše:Ono je nutno dodat, ze tu opravu sasovych pneumatik tehdy zaplatil stat. Je to myslim nutne dodat, protoze to je prave ta vec, ktera mela/nemela neco do sebe a ktera ma myslim docela vliv na to, jak se lide v podobnych situacich zachovaji dnes.