Dvě poučky pro nehodu: Nehoda se nestane, pokud autobus stojí v garáži, případně řidič nejezdí. V opačném případě se nehoda může stát každou vteřinu na každém metru a je jí vystaven i veterán...
I já jsem byl dneska na panáka a možná ještě jsem. Jedu si posledních 5 zastávek před střídáním, oblíbenou linku 192 ve svém pravém pruhu, míjel jsem se s kolegou, zdravili jsme se, po pravé straně na chodníku těsně u silnice parkují běžně auta.
U nějakého SUV, snad Honda CR-V nebo něco takového chlápek dělá něco v kufru, dává tam věci. Zavřel kufr a... ve vteřině stál v silnici, mezi mým rozjetým autobusem a svým autem tak.
Zahrabal jsem vlevo do páček a pokusil se co nejrychleji zatroubit, prudký úhybný manévr případně flekování na místě s autobusem prostě není možné udělat, takže jsem se v rámci svého pruhu a částečného najetí do již prázdného protisměrného BUS pruhu a vedle betonovou bariéru před přechodem, pokusil o milimetrový úhybný manévr a zároveň o co nejúčinnější zpomalení s ohledem na cestující.
Díval jsem se na toho debila, resp. musel jsem se dívat abych věděl co a jak a můžu vám všem garantovat, že už vím, jaký má pohled člověk, který je připravený na smrt a i pocit, kdy očekávám tu specifickou ránu, jak ho trefím zrcátkem do hlavy a pravým rohem autobusu ho začnu lisovat mezi mnou a jeho autem.
Nevím jakým zázrakem, ale nic se nestalo... Druhé, spíše už "kosmetické" štěstí bylo, že zastávku jsem měl asi až po 100 metrech, protože jsem toužil potom vylézt z autobusu a na celou ulici a před všema lidma ho neskutečně seřvat za to, že jeho uspěchané a vylízané myšlení mě málem přivedlo do průseru a jeho do rakve.
I když by to nebyla moje vina (ale věřte vyšetřujícím orgánům tohoto státu, kteří si jen ulehčují práci, že?), tak zažít tohle...
Ten člověk byl takový debil, že když jsem ještě dokončoval manévr a vracel se zase do svého pruhu, už otevíral dveře u auta...
Takže jak říkám, nedělejte nikdo autobusáka a mně držte palce, ať si tam těch pár let odjezdím bez úhony... Bylo mi dost dlouho blbě a lhal bych, kdybych tvrdil, že teď už je to za mnou...
Postupně přecházím zase do stádia, kdy přestávám věřit na to, že existuje v Praze člověk slušný, nebo rozumný. Existuje, ale počítají se na promile a to jak řidiči, tak cestující...