Na dnešní ježdění jsem si vzal foťák a pořídil jsem nějaké záběry, včetně mého bývalého vozu u Connexu, 1284. Je tam i krátké video startování Liazky, snad bude fungovat.
Bohužel to je točené foťákem a zní to jako Renault, ale je to srdcem pravý LIAZ, 11 940 cm3.

Ostatně, fajnšmekři si nemůžou splést Liaz už když slyší první otáčky ještě se startérem, typický a nezaměnitelný zvuk.
Fotky jsou opět seřazené opačně, je tam i kousek trasy po zastávkách.
http://www.uloz.to/399468/linka-260.rar
Měl jsem klacek, tedy manuální řazení, takže jsem si výborně zajezdil, motor tentokrát táhl jako drak, všechno fungovalo, jak mělo, paráda.

Žasl jsem večer nad spotřebou... Když srovnám ty propálené litry na těch příšerných automatech a na klacíku, je to nebe a dudy. Záleží samozřejmě i na motoru a jeho stavu, ale přes 50 litrů ve prospěch manuálu a to ještě na lince s častým rozjížděním a poskakováním... Svou roli hrají i kilometry, byly dnes nižší, ale automat, navíc třístupňový, který máme, zákonitě je méně úsporný a to se s klackem nijak nepářu, jezdím spíše vytočený, než podtočený- a jak mu to svědčí.
Pro mě už nikdy nebude lepšího autobusu, než je Karosa B 732.
Druhé "hej" nastalo, když se najednou spustil strašlivý liják, po silnici tekly potoky vody, kanály nestačily odvádět a při brždění ze střechy stekl pokaždé vodopád. Teď se ukázalo, jak se nevyplatí krást "sám sobě". Během dne jsem totiž zjistil, že někdo ukradl jedno z posuvných skel u jednoho okna.

Nebo možná vypadlo z uvolněné gumy ven...
Zkrátka sklo nebylo a do salónu stříkaly proudy vody, takže cca 4 sedačky v okolí okna nebyly ani při plném autobusu od metra, v provozu.
Bylo názorně vidět, proč se MHD říká "socka". Pod jednou sedačkou se válely nějaké rozšmajdané boty, oknem pršelo, dalším oknem také zatékalo, já neustále vyvolával počítačové hlášky "uvolněte prostor předních dveří a postupte dále do vozu" (kterou nám zase nahráli zpátky) a náramně jsem se tím bavil, jakmile někdo jen nakročil do žlutě vyznačeného prostoru... prostě socka v idyle odpoledních návratů z práce.
Je to k smíchu, ale zároveň i k pláči, když to přepočtu na cenu jízdenek a představím si v tom salónu sebe...
