Po přečtení odkazu od Dušana naprosto souhlasím s Petrem HC, že volnoběžka je kurvítko. Taky si myslím jako Luděk Musil, že úspora může být kolem 0,1 litru, jestli vůbec.
Kdysi jsem na jednom malém autě pozoroval když jsem jezdil sám a se dvěma pasažéry, že náklad každých cca 100 kg při podobném způsobu jízdy zvýšil spotřebu cca o 0,2-0,3 litru/100 km a jeho násobky každých dalších 100 kg (u benzínu).
Když se začalo svítit celodenně, tak podobně se projevila na spotřebě od onoho osudného dne nárůst spotřeby taky o cca 0,2-0,3 litru u benzínu. Záleželo jestli popojíždění po městě, nebo dálkové trasy. Po městě horní hranice.
U Fiata 126p mi házela plechová řemenice na altíku. Bylo to sice v toleranci cca 1mm (dle strojních tabulek bylo u daného průměru u plechové řemenice povoleno max 1,5 mm), ale i tak v jedné půlotáčce byl řemen napnutý spíš moc a v druhé půlotáčce při pootočení rukou řemen prokluzoval. Naprosto primitivním řešením vkládáním kombinace škály podložek se mi nepodařilo napnout tak abych byl spokojen s výsledkem. Měl jsem během pár tisíc km asi 3 řemeny, pořád se vytahovaly. Řešil jsem napínák jako třetí řemenici z textitu s ložiskama. Držák uchycený ve 2 bodech (3. bod nebyl) byl velký problém, protože se mi po cca 10 tkm (možná méně, už nevím přesně), tedy zhruba 250 hodin? jeden z nich uklepal. Řekl bych, že mám docela zkušennosti s vibracema. Koupil jsem litinovou strojní regulovatelnou řemenici (složenou ze dvou půlek s jemným závitem velkého průměru) a vyrobil středové uložení řemenice na osu altíku. Šla jemně nastavit a bylo po problému. Napnul jsem nový řemen a další napnutí jsem prováděl až po cca 40tkm a jen tak z preciznosti, jinak by to nebylo vyloženě nutné. S jedním řemenem jsem pak jezdil až do konce, dalších asi 100 tkm (cca 11 let). V té době jsem ještě prováděl výměnu ložisek altíku a 2x sundaval řemen z důvodu oprav. Kdyby toto nebylo třeba, řemenu by stačilo možná už jen jedno další napnutí v celém průběhu životnosti. To je myslím docela úspěch na nešikovném dvouřemenicovém provedení. Litinová řemenice nebyla vůbec opotřebená, jen lehce vyleštěná do vysokého lesku v místech běhu řemenu. Měla ale jednu nevýhodu-hmotnost byla 1,7 kg, oproti původní plechové 0,75 kg. Měl jsem pocit pomalejšího roztáčení slaboučkýho motoru a i se mi zdálo sotva znatelné zvýšení spotřeby tak těch cca 0,1 litru/100 km, případně nepatrně víc (zřejmě vlivem setrvačných sil). Zvýšení spotřeby těžší řemenicí bylo přitom výrazně nižší, než když se začalo celodenně svítit.
Resume: Řekl bych, že výrobce, který řeší vlastní neschopnost, nebo záměr krátké životnosti a nespolehlivosti, k tomu kurvítka (nebo obojího současně), případně nedokáže navrhnout správně dimenzovaný převod klínovým (nebo více klínovými), případně plochým řemenem je " libovolné sprosté slovo". Možná se toto učí tak někdy ve druhém ročníku strojní střední školy.
Je otázkou času, kolik alternátorů uletí i s držákama, když je nebudou mít správně dimenzované a trefí přitom další zařízení u motoru. K tomu skoro jistý zkrat a následný možný požár. Řešení s volnoběžkou určitě nesvědčí o tom, že by byl správně dimenzovaný řemen a nepochybně i držák altíku nebude příliš robustní. Je to závada nastavená několikrát za život auta.
Až budu kupovat příští auto, určitě budu do budoucna zjišťovat, jestli je daný model bez volnoběžky na alternátoru.
Čím víc je na autě udělátek, tím víc je jisté, že se toho víc kazí - prakticky i statisticky. Už teď je dost lidí vzteky bez sebe, když se na novějším autě zopakuje pár závad v krátké době po sobě. Uff
.
