Re: Dopravní prostředky a ekologie
Napsal: úte zář 13, 2011 07:44
Kouřivost u naftových motorů je dána především technickým stavem motoru. Dalším aspektem je úprava řídícího softwaru jednotky (tzv. chip), který není odladěn správně, ale je pouze "nalitý" do CPU bez odzkoušení na brzdě a vyladění na míru motoru.
Vysadí-li u benzinového motoru svíčka nebo kabel, jdou z výfuku takového auta emise jako prase - nikdo si nepřejte vědět, jaké jsou hodnoty jedů vycházejících z komína takového auta. Jenže se to neděje dlouho. Každý jen trochu normální řidič totiž samozřejmě zjistí, že auto mu nejede dobře - pocukává, netáhne, má vysokou spotřebu, a závadu nechá odstranit.
U naftového motoru může vlivem opotřebení sedla vstřikovací jehly dojít k netěsnosti - tzv. úkapu, nebo k nesprávnému rozprašování nafty do stlačeného vzduchu. To způsobuje extrémní kouřivost motoru. Jenže na výkon motoru a spotřebu to prakticky nemá vliv, proto to mnoho řidičů neřeší. Navíc - na konec vlastního auta si málokdo vidí a tudíž to třeba ani nezjistí.
Zjistí to až měření emisí. Problém je však v tom, že v mnoha zemích se emise u naftových motorů neměří; stejně tak existují země, kde se neměří emise u řízených motorů benzinových (pouze u karburátorů).
U nás se emise naftových motorů měří, a to u všech typů a norem Euro. Avšak, pánové, z vlastní zkušenosti vím, že měření emisí u naftových motorů v drtivé většině případů probíhá pouze na papíře a fyzicky se neprovádí. U naftových motorů se totiž, narozdíl od motorů benzinových, měří právě ta kouřivost, a sice klasickým předpotopním způsobem pomocí opacimetru (což je však způsob poměrně efektivní a spolehlivý). Motor se při tomto měření musí několikrát vytočit do přeběhových (maximálních) otáček. Provádí se pět až patnáct po sobě jdoucích měření a měří se změna kouřivosti mezi jednotlivými po sobě jdoucími měřeními. Při prvním měření je kouřivost vysoká (motor se vypláchne vysokými otáčkami) a každé další měření musí zaznamenat nižší a nižší kouřivost. Pokud tomu tak je, motor vyhovuje. Jenže to vyhánění do maximálních otáček málokdo z pracovníků ME chce absolvovat. Předně to dělá nehorázný kravál (vyžeňte auto s naftovým motorem do pěti tisíc otáček v uzavřeném prostoru velikosti garáže) - a bohužel při této proceduře reálně hrozí poškození motoru (prasknutí rozvodového řemenu) v případě, že majitel tak nějak zapomněl na výměnu či kontrolu napnutí.
Vysadí-li u benzinového motoru svíčka nebo kabel, jdou z výfuku takového auta emise jako prase - nikdo si nepřejte vědět, jaké jsou hodnoty jedů vycházejících z komína takového auta. Jenže se to neděje dlouho. Každý jen trochu normální řidič totiž samozřejmě zjistí, že auto mu nejede dobře - pocukává, netáhne, má vysokou spotřebu, a závadu nechá odstranit.
U naftového motoru může vlivem opotřebení sedla vstřikovací jehly dojít k netěsnosti - tzv. úkapu, nebo k nesprávnému rozprašování nafty do stlačeného vzduchu. To způsobuje extrémní kouřivost motoru. Jenže na výkon motoru a spotřebu to prakticky nemá vliv, proto to mnoho řidičů neřeší. Navíc - na konec vlastního auta si málokdo vidí a tudíž to třeba ani nezjistí.
Zjistí to až měření emisí. Problém je však v tom, že v mnoha zemích se emise u naftových motorů neměří; stejně tak existují země, kde se neměří emise u řízených motorů benzinových (pouze u karburátorů).
U nás se emise naftových motorů měří, a to u všech typů a norem Euro. Avšak, pánové, z vlastní zkušenosti vím, že měření emisí u naftových motorů v drtivé většině případů probíhá pouze na papíře a fyzicky se neprovádí. U naftových motorů se totiž, narozdíl od motorů benzinových, měří právě ta kouřivost, a sice klasickým předpotopním způsobem pomocí opacimetru (což je však způsob poměrně efektivní a spolehlivý). Motor se při tomto měření musí několikrát vytočit do přeběhových (maximálních) otáček. Provádí se pět až patnáct po sobě jdoucích měření a měří se změna kouřivosti mezi jednotlivými po sobě jdoucími měřeními. Při prvním měření je kouřivost vysoká (motor se vypláchne vysokými otáčkami) a každé další měření musí zaznamenat nižší a nižší kouřivost. Pokud tomu tak je, motor vyhovuje. Jenže to vyhánění do maximálních otáček málokdo z pracovníků ME chce absolvovat. Předně to dělá nehorázný kravál (vyžeňte auto s naftovým motorem do pěti tisíc otáček v uzavřeném prostoru velikosti garáže) - a bohužel při této proceduře reálně hrozí poškození motoru (prasknutí rozvodového řemenu) v případě, že majitel tak nějak zapomněl na výměnu či kontrolu napnutí.