Re: Autobusy a vše okolo - part two
Napsal: pát pro 14, 2012 00:40
Stroj moc pěkně vyšperkovanej. Jen smysl toho úvodního textu článku mi nějak uniká...
Tak po nějaké době jsem opět přihodím pár postřehů z autobusáckého prostředí. První poznatek, firma je jedna velká drbárna, jako za časů ČSAD. Co se týká mne, svůj autobus jsem v úterý ráno odvezl na dílnu na velkou údržbu. Ztrácela se ve velkém voda ( cca 10 litrů fridexu za den….), špatně dovíraly zadní dveře, sjetá přední guma, svislý čep atd atd. Dostal jsem náhradní autobus, stařičkou Karosu LC 734, samozřejmě motor LIAZ bez turba. Chvilku jsem si na ní zvykal, to víte, řazení, vůle v řízení, tuhý pedál spojky atd. Po jedné lince jsem jí takříkajíc měl v ruce. Začal jsem si přát, aby mi zůstala natrvalo, to jsem ale zdaleka netušil, jaká „překvapení“ na mne chystá. Ujel jsem s ní zhruba 50 km, vracel jsem se z Mladé Boleslavi do Benátek, když na předposlední zastávce mne potkala první závada. Vyjížděl jsem ze zastávky, chci zařadit dvojku, ozve se rána, pod podlahou cosi lupne a řadící páka se kinklá dokola, ale neřadí. Dojel jsem zhruba 1,5 km na konečnou, zůstala tam viset jednička, vysadil lidi a volal servis. Horší bylo, že za 5 minut jsem měl odjíždět na další linku, ale to bylo nemožné. Lidé si počkaly cca půl hodiny na jiný autobus. Servis přijel a vyměnil rozlomený kloubek pod řádící pákou, který drží řadičku a táhlo řazení. Nejsmutnější je, že byl měněn před zhruba třemi měsíci… V lomu byla jasně vidět pórovitost materiálu a s tím související nekvalitu náhradního dílu. Co se dá dělat, díly Made in China se dělají i na Karosy…
Dobrá tedy, řazení fungovalo, autobus byl plně připraven na další den. A opět nezklamal. Po odjetí ranních spojů mám asi 4 a půl hodiny pausu, než vyjedu na odpolední spoje. Koupím si snídaní, noviny a trávím je většinou v místnosti pro řidiče na garážích. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si přinesl vonné pečivo, sedl do autobusu s tím, že pojedu na garáže, autobus nenastartoval, respektive pouze cvakal startér a nic víc se nedělo. Volám na servis, ať to prý zkusím nastartovat zezadu. Rád bych, ale někdo přede mnou uzmul kliku na otvírání motorového a zavazadlových prostor. Seženuji až na veřejných záchodcích na benáteckém autobusáku, kde mi ji ochotné strážkyně WC odmontují a půjčí. Výsledek nula, startér pouze cvaká, zkouším pootočit řemenicí na klice, zase nic, nakonec přijíždí servisní vozidlo a startér mění za nový. Motor naskakuje bez problémů, nový startér s ním točí jak o závod.Technik říkal, že výkon startéru u Karosy je 24 kW. Vracím kliku, středa již proběhne bez problémů.
Hlavní zákusek si na mne Karoska přichystala na pátek. Jedu první ranní linku Benátky Husovo náměstí-Tuřice. Vyjíždí se v 5:20, většinou nejede nikdo. Sjíždím do Předměřic z lehkého kopce, přišlápnu brzdový pedál, když v tom slyším syčení vzduchu, červená kontrolka s vykřičníkem se rozsvěcí, tlak vzduchu mizí kosmickým tempem a klesá k nule. Pouštím brzdu, tlak se plní. Pomalu dojedu do zastávky Předměřice- u kostela a volám dispečerovi, následně servis, tento týden již potřetí. Praskla brzdová hadice u zadního kola. Velké štěstí, že jsem nikoho nevezl a hlavně nejel z těch dvou prudkých kopců, které na této trase jsou. Čekám na dovezení náhradního autobusu, dvě další linky vypouštím, lidé mrznou na zastávkách zbytečně. Přivezli mi tedy náhradní autobus za náhradní autobus, sedám do něj, je to také vrána Karosa, ale zjišťuji, že nějak lépe jede, hodně znatelně lépe a vzápětí je jasné proč. Je o něco novější a v turbu. Opravdu pila. Odjedu s ní několik spojů a odpoledně si jdu zpátky pro tu starou Karosu, která je již opravená.
Čili i tak může vypadat pracovní týden řidiče autobusu. Díky Bohu, už je za mnou .
Příhody jak před třiceti lety. Jó řidič, ten tvrdej chleba má 
Jak to čtu, tak odpovědně říkám, že na tohle bych 100% neměl nervy. Při nejbilžší příležitosti bych takový vrak pustil i s kreténskými cestujícími někam do potoka (raději ze skály) a šel pryč. 
)
. V Košátkách, což jedna díra na periferii okresu Mladá Boleslav, mi nastupuje ráno v 6:45 zhruba deset dětí. Mezi nimi i již zmiňované slečny. Okamžitě úprk dozadu a už to rojíždějí. Baví se tak nahlas, že slyším všechno do posledníha písmenka a každá věta je zakončena hurónským smíchem a hláškou "ty vole" "ty krávo", v tom nejhorším případě "ty píčo". Přijíždím do Střížovic a za jízdy nahlas oslovím slečny, že by se mohly trochu ztišit, že nejsou v autobuse samy. klid zhruba 10 vteřin, potom se rozjíždějí znovu, ještě hlasitěji. Dojedu na zastávku v Krpech, tam čekají další děti. Bublá to ve mě, ba vře, otevřu přední dveře, abych se nemusel opakovat dvakrát a slyšeli to i ti, co teprve nastoupí, vylezu do chodbičky, popojdu k nim a začínám řvát:" Já vás upozorňoval, abyste se ztišili.Už toho mám dost, nejste tady sami, tak se zklidněte. Tady jste v autobuse a né ve zvěřinci." Jedna z nich chtěla něco říci, nečekal jsem, utnul ji hned v zárodku." Co se o sobě myslíte? Že ty vaše kecy tady chce někdo poslouchat? Za tu dobu, co jedete, tak jste tu nasekaly sto volů a krav, to už pomalu vezu celej kravín. Takže se buď hodíte do klidu nebo vás v Kropáčově Vrutici vyhodim z autobusu a pošlapete 3 km do školy pěšky ( je to do kopce)." No, byl jsem vytočený do běla. Od ostatních cestujících (rozuměj neškoláků) jsem byl pochválen, že konečně někdo ty smrady seřval, že cestování s nimi je hrozné. Vím, že sotva vylezly z busu, tak jsem dostal tisíc jmen, to je jasné. V pátek je povezu znovu, tak si je potupně posadím k sobě dopředu, to je pro ně to nejhorší, co může být.