Les zpustošený vichry poslouží alespoň jako zdroj tepla na zimní měsíce.
Když už je to léto, tak se Marině zachtělo taky za čáru a nás vzala naštěstí sebou
Skoro týden jsme se toulali po Vysokých Tatrách, Slovenském Ráji a Oravských Beskydech. Vylezli jsme na několik kopců převyšujících Sněžku nejen metry, ale i půvabem a hlavně nízkou návštěvností, vylezli jsme též 4 via ferraty, krom bryndzových halušek okusili i polský guláš s kaší, koprem a strouhaným sýrem a zjistili že vyvážíme nechutný mýdlový nealko z Žatce až do PL
...teda ne my osobně, ale my jako CZ.
U Oravské přehrady jsme v kempu budili zájem i Holendrů, kteří mají v oblibě kempování se starými werky všeho druhu.
Marina za 7 dní zdolala 1449 km při cestovních rychlostech 90-120 km/h, vše zvládla bez jediného zaváhání a polkla tolik benzínu, že to spolu s 5-kvaltem dalo dokopy vcelku přijatelných 8,4l/100km...
...ale stejnak bylo příjemněji na horách než za volantem
. Krom běžných pojížděk byla letos holka s námi na dovče. Přes Rakousko a ždibec mé zamilované severní Itálie do Slovinska a zpět. Za týden cca 1600 km, bez závad, jen s lehkým zaváháním brzd při sjezdu z italsko-slovinských hranic do údolí, z cca 1200 do 400 m.n.m. Někde pod půlkou jsem ucítil známý smrad, který znám z dob, kdy jsem ve služebácích měl jen jedno-stupňovou motorovku a zbytek jsem zapřený o volant brzdil pedálem. Do zastavení jsem dobrzdil ručkou, ve stínu (čti 29 stupňů), nechal brzdy odpočinout a jelo se na dvojku dále. Zajímavé na tom bylo to, že před nouzovým bržděním se mi nepovedlo přeřadit ani za pomoci meziplynu. Zbytek cesty a návrat stejnou silnicí už byl v pohodě...jen jsem si touto příhodou zavřel cestu na Mangart, kde se vyjíždí lehce přes 2.000 m, protože spolujezdkyně bledla při té představě, tak jsem v rámci zachování pohodové nálady zamával Mangartu z okénka a slíbil si se na něj vrátit třeba napřesrok 
.
. Všechna čest, kdo ste absolvovali a zorganizovali sraz i v tom nečase 
.
