Koukám, že jsem delší dobu neporeferoval. Tak ve zkratce:
Během Silvestrovského veselí se někdo rozhodl, že je dobrý nápad mi ukopnout pravé zrcátko. Těžko říct, jestli za to může opilost onoho mentála nebo poctivost dělníků v Togliatti, ale tělo zrcátka zůstalo na svém místě, vypadlo jen sklíčko a zůstala mi šmouha od bláta na dveřích.
Po Novém roce byl chvilku klid, vyjma toho, že jsem se otáčel na podmáčené zahradě na chatě a povedlo se mi zahrabat se až si Marina lehla na prahy téměř po celé jejich délce
. Spotřeboval jsem na to 2 fošny, 4 cihly, jedny kalhoty a opotřeboval 3 lidi, než se nám povedlo ji z toho dostat ven. Inu na jaře mě čeká opětovné setí nového trávníku.
Pak byl zase chvilku klid, načež Marina přestala mazat
. Zjistil jsem že v roce 2019 jsou v Praze čtvrti, kam v noci a i několik hodin během dne nejezdí žádná MHD, pochopitelně v takovéto čtvrti/řiti parkuju služebák. Inu dal jsem si cestu do a z práce tzv. na frajera, nebo na dementa jestli chcete...zkrátka jsem musel jet tágem. 150 Kč za jednu cestu mi bylo milejší než trávit hodinu v nočních spojích na cestě do rachoty, která autem zabere 10 minut a následně asi kilometr pěšky.
Dříve než řešení problému jsem si musel sehnat náhradní povoz. Po jednom odpoledni na netu a telefonování jsem jedinou možnost měl zapůjčení babety od kamaráda strojvedoucího
. Představa že každé ráno někdy mezi 2. a 4. táhnu babetu z kočárkárny a následně absolvuji cestu 5km za deště a vichřice a to samé po práci zpět byla furt lepší než představa cesty třeba na kole. Naštěstí jsem si ještě před cestou pro babetu vzpomněl na jednu možnost a zaplaťpánbůh získal jako náhradní vozidlo 2107 od Viktora, kterému tímto děkuji ještě jednou.
Po zralé úvaze a v reálném zhodnocení mých mizerných časových možností a ještě horších technických dovedností jsem zvolil možnost odtahu k nám na firemní servis, kde jsme s mechanikem už nejednou vedli debatu na téma, že Lada Vaz nemá kaz...takže po kratším přemlouvání svolil k výměně olejového čerpadla
Další problém, jak dostat Marinu do servisu, který je cca 7km. Vzhledem k tomu, že už jsem párkrát táhnul a i byl tažen, tak jsem velmi opatrně volil člověka, kterého bych tím obtěžoval. Nakonec to "vyhrál" bývalý kolega, který to i měl ke mně kousek. Dorazil Fordem Focus a proběhl kratší brainstorming, kdy jsme hodnotili které lano bude vhodnější a jak moc bude nebo nebude Focusu slušet Mariny kachnička zaražená v zadním nárazníku. Po té, co jsem se za deště vyválel po zemi jsem zjistil, že Focus nemá tažné oko kdesi vespod, ale šroubuje se do zádě vozu. Jak jinak, kolega oko neměl. V neděli byly možnosti na koupi nulové. Inu vydali jsme se na nejbližší benzínku na kávu a další fázi brainstormingu. Při probírání vzniklé situace jsme si všimli dalšího Focusu, který přesto že se auta u stojanů už x-krát vyměnila, byl stále na svém místě...hned nám bylo jasné, že patří někomu ze zdejších zaměstnanců.
Stálo nás to chvilku přemlouvání a flirtování s pumpařkou ve věku mé mámy, ale tažné oko nám nakonec bylo zapůjčeno
Samozřejmě ani cesta nemohla proběhnout v klidu. Jednak mi bývalý kolega neprozradil, že se předešlý večer vrátil z týdenní cesty po Evropě, takže měl značně snížené schopnosti odhadu rychlosti i vzdálenosti, což z cesty cca 7 km učinilo nekonečný příběh a taky se zrovna na Slavii hrál nějaký fotbal, takže jsme se proplétali skrze policejní auta a davy lidí na velmi rušné křižovatce.
Naštěstí vše dobře dopadlo. Kachnička se zadního nárazníku Focusu ani netkla, zapůjčené oko jsem i s poděkováním v podobě čokolády vrátil pumpařce a já zůstal jen zahanben, že první žígo, v kterém mi fungují couvačky, není ani moje.
Tak hlavně že není nuda
, i když občas bych se i celkem rád chvilku nudil