Jak jsem se několikrát smál Marťasovi když mu došel benzín a celkově nechápal tenhle typ anabází, tak se mi to nedávno stalo taky

.
Samozřejmě v nejmíň vhodnou dobu. Během nemoci jsem byl nucen jít jeden den do práce a doplatil na to. Po ránu jsem byl rád, že sem rád, tak sem skočil do Mariny a valil do práce, přičemž jsem si byl dobře vědom, že benzínu už nemám moc, ale neměl jsem čas tankovat a myslel jsem si, že to vyjde. Asi kilometr od práce mi to párkrát škytlo a šlus. Doplachtil jsem na zastávku, nekolikrát to zkusil natočil, ale halt už jsem byl úplně na suchu. Odcouval jsem na začátek zastávky, za zadní okno umístil trojúhelník, který jsem musel podložit polštářem, protože jsem ho ve spěchu rozlámal

a za čelní okno jsem umístil papír s mým číslem a prosíkem o neodtah

.
Stalo se mi to lehce před třetí hodinou ranní, takže jsem musel dojít do práce pěškobusem

. V práci jsem kapku znejistil a rovnou se radši udal na místní služebnu Městské policie. Vysvětli jsem jim můj problém a že jsem musel rychle do práce a už jsem dávno za Prahou atd. Příslušník se lehce pochechtával když jsem mu diktoval poznávačku a typ vozu

a ujistil mě, že informuje hlídky, aby mě nedali odtáhnout a já mu za to slíbil, že ještě tento den vůz odstraním.
Tak jsem si radši koupil kanďák a bez něj už ani ránu. Jinak jsem byl docela příjemně překvapen z přístupu příslušníků

.