Ano čekání posledního přípoje jsem taky zažíval často. Když jsem ještě jezdíval posledním vlakem ve 22:23 z odpolední šichty. Teď už nezažívám, ten vlak náš úžasnej kraj zrušil a raději zavedl voziče vzduchu.
Jsem měl dneska dobrou příhodu, cestou domů jsem usnul dost tvrdě, pak jsem se zavčasu vzbudil, vystoupím normálně z vlaku, dojedu domů a hledám kde mám bundu. No samozřejmě, bunda se mnou sama nevystoupila a odjela na konečnou do Tábora. Lovím zlaté stránky, zdali v nich nebude telefonní linka na žst. Tábor, žel bohu, seznamy jsme již vyházeli, volím náhradní variantu jak to zjistit, infolinka ČD, beru tedy telefon a žádám pani o to číslo, pani mi dá číslo jen na spojovatelku žst. Tábor s tím, že jestli potřebuju něco konkrétního, že by mi třeba mohla pomoct. Vysvětluji situaci. Přesně udávám číslo vlaku a místo, kde bunda zůstala s tím, že předpokládám i na jakém dalším čísle vlaku vlakový doprovod pojede zpátky. Většinou tomu tak bývá. Paní, že zkusí zavolat ještě vlakvedoucí zjistit potřebné. Ani ne za 2minutky mi volá zpět přímo vlakvedoucí "Mám pro vás tu bundu, co s ní ? " Domlouváme se tedy na další vlak (za necelé dvě hodinky) kterým jede zpět a přicházím si pro ni přímo na nástupiště. Paní (nebo spíš slečna) vlakvedoucí se po vystoupení hned usmívá a nese mi můj šat . Nutno podotknouti, že po děkovných slovech jsem ji odměnil čokoládou. Překvapilo mě, jak to šlo rychle. A to ještě projistotu volala i ta pani z infolinky ČD, jestli se se mnou dotyčná spojila a jestli jsme nějak domluveni na předání. Tato pani si taky zasloužila velký dík.
A pro příště si musím pamatovat, že nemám nechávat věci ve vlaku. Jezdím nějakej čas, ale poprvý v životě jsem něco zapoměl. Ale ještě nikdy jsem nezaspal, abych přejel mou výstupní stanici. Tak doufám,že se mě to zaspání jen tak nepovede.