Tak už přestaňme srovnávat co bylo a co je. Obojí nebylo a není ideální, ale přece není řešení chtít zase znovu komunisty. Nemůžeme volit mezi jedním zlem a jiným zlem, chce to zvolit nějakou úplně jinou cestu a poučit se z chyb obojího.
Jinak to moc pěkně napsal JmJ, co se týče té mentality a dědictví a výchovy z dob minulých. Bohužel je to tak, dokud neodejde pár generací lidí, tyhle návyky se nezmění. Když na Václaváku se štrngalo klíčema, byl jsem ve druhé třídě, takže z celé revouluce si pamatuju jen ten zmatek s paní/soudružkou učitelkou, asi jak Drobek

Ale vidím to na pantátovi skorotchánovi. Měl práci, kde si udělal co měl, dobře si vydělal, ufušoval si co chtěl a ještě si na dvě hoďky zdříml. Vzpomíná na to jako na zlatou dobu. Já se mu nedivím, taková práce by se mi taky líbila ... bohužel už není schopen se přenést přes to, že to tehdy bylo takhle špatně a že dnes to tak nejde. Bere to za jakýsi standard a v důsledku toho je permanentně naštvaný, protože (celkem správně) tuší, že tohle už se mu asi nikdy nebude opakovat. A takto uvažujících lidí ve věku +-50 je troufám si říct velmi mnoho, jestli né většina. Na dělnických profesích určitě drtivá většina, v řadách akademicky vzdělaných lidí asi míň.
Nicméně - minulý režim se položil ekonomicky, ne proto že by se ústřední výbor s podporou statisícové armády + lidových milicí + CCCP za zády zalekl hrstky nadšených studentů

Všechno tohle dřívě zmíněné, rozkrádání, to že všichni měli práci a nikdo pořádně nedělal, že nikomu nic nepatřilo a ničeho si nehleděl, ta obrovská neefektivita ve všem ... jen díky tomu to skončilo, ostatně tak jako všude jinde ve východním bloku a nakonec i samotém Rusku. Takže řeči o tom, jak předtím všecko "fungovalo", jsou přinejmenším úsměvné
