Je tomu již týden, co se uskutečnila další ze seancí, tentokrát výjezdní, jejímž cílem bylo město Most. Nyní jsem se rozhodl, že vytvořím krátkou reportáž.
Akci vymyslel Michal, který o tom zpravil Koko Loka. Původní tah byl údajně takový, že Michal doufal, že si to K-L nestačí zařídit, ten ale po akci skočil jako divý, tudíž Michal musel akci opravdu uskutečnit. Další postup byl takový, že já jsem se to dozvěděl jakoby náhodou až ve čtvrtek večer, necelou hodinu před odchodem na plzeňskou schůzi. Prý: ,,Řikal tě Pípák, že v sobotu přijede?" No, to jenom pro představu, jak se seance organizují, jak se o tom lidé náhodou dozvídají a jak jsou občas živelné. Já jsem nic neměl, tudíž jsem upravil plán na sobotu a na schůzi jsem zasvětil ještě Jardu, kterému se nápad taktéž zalíbil. Michal měl jistě velikou radost, neb s takovou účastí určitě nepočítal.
S Jardou jsme měli sraz v sobotu ráno na nádraží. Tam jsem mu vrátil peněženku, kterou nechal ve čtvrtek v hospodě, koupil si lístek a obsadili místo v rychlíku do Mostu. Jelikož byl Jarda připraven na kulturu cestování, vytáhl záhy pivo, takže spolucestující jistě měli radost. V dobré náladě jsme dojeli do Mostu, kde jsme měli asi půl hodiny čas, než přijede Michal. Ten se rozhodl nechat Pípáka na pospas cestování a přijel autobusem už dřív, takže jsme měli něco přes hodinu čas, který jsme věnovali prohlídce města, především jeho centra, které se honosí moderní architekturou. Bohužel je poněkud podudržované, takže místy se naskýtá žalostný pohled na mladé stavby. Mě nejvíce zaujaly budova SHD, Oblastní dům kultury horníků a energetiků, hotel Murom, magistrát a i mnoho dalších staveb. Michal dělal, že nás nezná.
Na čas příjezdu Koka Loka jsme se vrátili zpět na nádraží. Marka jsme se opravdu dočkali, takže i ten obávaný přestup v Ústí nad Labem zvládl. Dalším bodem programu byl kostel nanebevzetí p. Marie, který se proslavil tím, že se v roce 1975 přesunul o 850 metrů ze starého Mostu. Už bylo ale 3 dny po sezóně, takže jsme se nedostali dovnitř a dokonce ani na věž, i když tam jasně bylo psáno, že se tam dá dostat po splnění určité procedury. Michala s Markem už to nebavilo a zdrhali, zatímco já s Jardou jsme onu proceduru absolvovali, žel úspěchem zakončena nebyla. Nuže máme pořád motiv jet do Mostu znova. Půlka osazenstva mezitím už došla skoro do města, dohnali jsme je zkratkou přes velkou křižovatku, což jistě nečekali, ale času to něco ušetřilo. Zde, u zimního stadiónu, ovšem došlo k názorovému rozkolu, kdy Michal rezolutně odmítl přesun do minipivovaru a Marek se po kratším váhání přidal na Michalovu stranu. Nastala tak rozluka.
Dvojice odpadlíků se přesunula na nádraží do bistra, kdy vydržela až do odjezdu. Co se tam za tu dobu dělo, to nevím. My s Jardou jsme naskočili do první tramvaje, která zrovna projížděla okolo. V ní jsme zápasili, zřejmě k pobavení celého vozu, s jízdenkovým automatem. K poslušnosti jsme ho sice přemluvili, ale v době zakoupení lístků už jsme zase současně vystupovali, ale tak aspoň jsme podpořili Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova. Poté, co jsme se jakš takš zorientovali v mapě MHD a seznali, že v sobotu to jezdí jako když nejezdí, jsme se rozhodli, že využíjeme mého orientačního smyslu, který jsem nabyl den předem na internetových mapách, bohužel z úplně jiného očekávaného výchozího místa. A i tak jsme vyrazili směr pivovar. Místy mi přišlo, že jdeme dobře, o pár kroků později jsem zase nabýval dojmu, že jsme úplně špatně. Naštěstí jsme šli dobře, což na jedné křižovatce potvrdil můj náčrtek a pak jsme již bezpečně našli minipivovar Mostecký kahan.
Pivovar nás přivítal hezkým interiérem a prázdnotou, kterou narušovala pouze servírka. Na čepu byly dvanáctky světlá, polotmavá a tmavá a třináctka speciál. Hned zezačátku jsme provedli i fotodokumentaci, neb měla přijít šestnáctihlavá skupina Němců. Sedělo se hezky, pivo dobré, Němci opravdu dorazili. Jako speciál bylo zrovna v nabídce pivo nakuřované s chilli, což ve mě budilo jistou dávku opatrnosti, ale dát jsem si ho musel. Už po prvním loku mě to pivo ale nadchlo a nezůstal jsem u jednoho. Hospoda to byla moc pěkná, pomeranče ve žlábku na záchodě jsem ještě neviděl. Němci to měli i s výkladem a nam s Jardou se podařilo celou skupinu rozchechtat, když jsme se jim tam nachmýtli k výkladu, což obnášelo zvednout se napůl ze židle a nakouknout do technologického procesu. Ale čas letěl a z nádraží přicházely urgence, tak jsme od servírky zjistili, kde jezdí tramvaj, nechali si načepovat petky a vyrazili jsme.
Jak už to tak bývá, tramvaj jedoucí jednou za půl hodiny nám ujela před nosem, což ještě hůř než my nesla jakási babička, která údajně pak ještě musí přestupovat na třicítku. My jsme radši jeli asi za čtvrt hodiny tramvají jinou, což obnášelo to, že nás nezaveze až před nádraží, ale do Litvínova, pokud včas nevystoupíme a nedojdeme to pěšky. Přijela opět klasická tramvaj ČKD T3, kterou jsme pod tíhou toho, že na druhý den tento typ tramvaje v Plzni definitivně končil, poněkud důkladněji zdokumentovali a jízdu si náležitě užili. Ani ten automat už nám nedělal problém. Naše nadšení bylo o to větší, že plzeňské tramvaje i přes původnost byli oproti těm mosteckým původnímu stavu na hony vzdálené.
A přišlo opět nádraží. Tam jsme se setkali opět s Michalem a Markem, kteří za celou tu dobu nic nezažili, a dali si ještě pivo, které bylo oproti Kahanu téměř k nepití. Vlak do Ústí nad Labem jel dříve než do Plzně, takže jsme Michala a Pípáka vyprovodili, pak ještě chvilku poseděli a nakonec jsme se také vydali na cestu zpět. Ta výborně utekla, neb jsme jí téměř celou prospali, v Plzni jsem ještě přes KMP přestoupil na vlak do Klatov a tím výjezdní seance definitivně skončila.
Zůstaly vzpomínky a fotografická dokumentace:
http://ladusa.rajce.idnes.cz/Vyjezdni_seance_do_Mostu/