Hodnotnej skutečně byl, potěšen jsem byl už ráno v asi 5 hodin, kdy jsme si ve vlaku s průvodčí společně zanadávali na podnik Jančury. Cesta pak probíhala běžně, vyjma upozornění paní průvodčí rychlíku z Prahy, že na jízdenky tiskne špatný číslo vlaku, ňákýho protisměrnýho (doma jsem se kouk a je to vlak z Děčína, kterej do Prahy doráží asi v 7 ráno). V Roudnici vznikla povinná fotografie mostu a eště na nástupišti jsme byli odhalený šéfkou. Pípák nestrategicky nešel na záchod zadarmo ve vlaku, ačkoliv mu muselo bejt jasný, že to pak nedá. Nu a tak hned z podchodu zamířil vyjednávat k pokladnam, aby dostal klíč od toalet. A tak jsme prvně viděli drážní záchody v Roudnici. No a pak jsme se usadili a vyčkali Michala. S nim jsme poseděli a po dvouch hodinach od našeho příjezdu jsme naskočili do šnelcuku, kde se hned strhla bitva o záchod, a přepravili se do Ústí. Cestou jsme potkali jízdu historických aut, který, ač byly pečlivě naleštěný, jsme s lehkou elegancí nechali daleko, daleko za sebou
V Ústí u náměstí jsem se chtěl podívat na tu ohromnou mozaiku, ale nebyl jsem vyslyšen, tak jsme naskočili do harmoniky a jeli. Byla to veliká krása, trolejbusy 15Tr v základním provedení už vpodstatě ani neznam, neb v Plzni už končí i modernizovaná verze 15TrM, takže jsem si jízdu náležitě užil. Michal dělal, že nás nezná. Svezli jsme se serpentýnama a nahoře vystoupili a vůdce skupiny, Michal, nam ukazoval areál nemocnice. Nejvíc zaujala nemocniční ubytovna, vedle níž je hned restaurace Peklo. A jelikož hned vedle je i oční oddělení, tak se Michal jistě velice těší
Dál se šlo na trolejbus skrz sídliště Severní terasa, kde byl krásnej park, s květenou, sochama a jezírkem s fontánou, no prostě krása, moc příjemný prostředí. Moc se mi líbilo. Jízda trolejbusem dolů už nebyla až tak zábavná, stroj to již byl přece jenom o něco modernější, tak se o kratochvíli postaral Marek, kterej aspoň ztratil jízdenku
No a konec proběh v už povědomých krajích, totiž na Ústí nad Labem západ. Nádražka velice sympatická a ten Zlaťák mi tam chutnal asi tak o sto procent víc než géčko v Roudnici
Od piva jsem občas odběh ke kolejím, když se venku objevilo něco zajímavýho, u čeho byla šance, že to stihnu zachytit do Fotova přístroje. Na severu už se taky vesele syslí, což jsem ani nevěděl, takže jsem si udělal historicky první fotky provozní a dokonce se s tim i premiérově svez, a sice na Ústí hl. n. A asi taky naposled, ňák mi to neoslovilo a ke všemu nefungovaly jedny dveře A zpět už cesta probíhala zase normálně, kromě toho, že průvodčí nechápal mojí jízdenku a snažil se mě přesvědčit, že jedu špatným směrem. Tak jsem mu složitě musel vysvětlovat ranní souvislost s číslem 773 na jízdence a jízdou vlakem 772. I tak to bylo složitý, neb diskuze pokračovala a furt se točila o směru jízdy, pan průvodčí si zřejmě nevšim nápisu PHAHL a šermoval prstem po stanicích na jízdence a něco povídal o Praze. Aspoň doufam, že si toho jenom nevšim, protože kdyby to nevěděl, bylo by to smutný. Nakonec moje argumenty uznal, ale stejně si myslim, že mojí jízdu doteď nechápe
Nu a to bylo asi vše, obrazovou dokumentaci přidam časem.
►Stodolní II◄ 
Uctívač Vana Tallinnu. Propāns-butāns! 
Tři sestry <|||> Ladagang 
°Expedice Eesti 2010°
keréklampás 
. Ještě, že přebývám v paneláčku a ne na zámku 
