ženy a autá

[dandy]

Téma venovaná našim krajším polovičkám vo svete áut a dopravy ako takej tu ešte nemáme. A tak čosi milé a výstižné na úvod:

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka. "Ty de***, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady.
Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily.
Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?
Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil,
kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava?
Však uvidíme.
Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině.
I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.
To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš
co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu.....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město,
kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou.
Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď. Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik!
Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se koukala
z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází nutných k přežití,
ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před Štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanejtím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím.
Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní Ježíšek a má milá Kateřina se posere ....

[rosta]

dobře jí tak krávě

[Jakub Metelka]

Tak toto mě pobavilo

[Marek89]

Tak to je riadny kameň

[jacek]

Jj, hezké, přímo ze života. Jsou to někdy šílenosti, jak ženské myslí úplně jinak, než chlap, ale - z čeho bychom si pak my, lvi silnic, garáží a salónů, dělali šprťouchlata. Nehledě na to, co bychom tak vůbec asi dělali bez nich, že. Jak se říká - s ženskou je to hrozný, ale bez ní je to ještě horší. A jestli to my se ženskými máme těžké, ony si totéž říkají o nás.
Dicbédě, jak říká nejlepší ministr financí naší galaxie, má to všechno okolo ženských i své světlé stránky. A taky když se ženská (nejen) za volantem vyvede, je to zážitek, takže to nemusí být vždycky jen takhle:
Blondýnka se řítí s vozem do zatáčky, najednou se to utrhne a kára letí do lesíka. Troubení, řach bum a ticho. Slečna vystoupí, vidí před autem přeražený mladý smrček a praví: Jéé, promiň, smrčku. Ale já jsem troubila!

[MartasBrno]

No, to je zajímavý téma... Zkušenost říká, že žena musí chtít řídit, nebo musí muset řídit. Jinak je to špatně. Když chce řízení přehodit na druhého, neřekne to, ale jede jak prase, dokud to dotyčnému nedojde a nevezme to za ni. Žena nemá být sok, oponent, soupeř, má být přítel, partner, posila. Chce to rozumně motivovat. Ale že to dá někdy práci!

[mayo456]

no niektoré si ani nedajú poradiť za volantom. Majú svoju utkvelú predstavu že to, čo robia je správne a nikto iný nemá pravdu. povedzme sa stáva že nejaká ide napr. 60 km/h ale motor stále točí na 3. poviete jej počuj môžeš dať aj 4 aby si zbytočne nemala vysoké otáčky a povie vám. na 4 by som musela ísť rýchlejšie. vy jej na to nemusela len zbytočne trápiš motor. výsledok je ten že aj tak ďalej ide na 3. poznal jednu starú paniu ktorá vlastnila Suzuki maruti. tam mala normálne 5 q prevodovku ale využívala len jednotku, dvojku sem tam trojku ale to už fakt musela ísť neviem jak aby tan dala trojku. vizeralo to tak že išla 60 km/h a stále na dvojke a vždy sa čudovala prečo také malé auto tak veľa žere

[MartasBrno]

mayo456, tohle dělaj i chlapi. Rozjedou se na jedna, dva, dají tam v 50 trojku a tu tam nechají, dokud někde neodbočují. Bez ohledu na profil cesty, jestli jedou z kopce nebo do kopce. Když jedou do kopce, přišlápnou. Ono to zrychlí, takže zase uberou a tak pořád dokola. Když se cesta ohne z kopce, uberou plyn, ale protože to moc zpomalí, zase ho přidají. Jízda s nohou mimo plynový pedál neexistuje, vyřadit neumí, zpátky zařadit správnou rychlost taky ne.
Tito lidi žijí doslov a do písmene v tabulce, která přiřazuje hodnotám na tachometru kvalty a to bez jakýchkoliv dalších faktorů.
Pak taky chodí po planetě lidi, kteří umí všechno co jsem teď popsal bravurně, ale třeba si nepamatují letopočty z dějepisu a neví, čím se proslavili habsburkové, anebo jaké je hlavní město JAR... Holt každej je na něco.

Jo taky je hrozná sranda, když lidi třeba neumí nastavit ofukování skla a celoročně vozí hadr, jako kdysi strejda ve škodovce a šmatlají to sklo na každé křižovatce - přitom mají celoročně zaplé topení na nejvyšší stupeň na foukání na nohy a když je jim horko, zavřou přívod vzduchu do kabiny. No a až se všechno orosí a hadra nestíhá, otevřou se okna.

Jo, to je život. Berte to jako osobní svědectví, dotyční mají všichni vysokou, nejméně jednu. Netechnickou teda.

[mayo456]

záleží dosť aj od auta a jeho parametrov ako s ním jazdiť. Inak jazdím s Ladou a inak jazdím s turbodieslovou corsou ktorú mám. tam sa turbo roztočí cca pri 2000 ot/min. co je na 3 tých 50 km/h. takže pokiaľ idem len tých 50 km/h tak tú trojku nechám kôli tomu, aby sa točilo aj turbo ale väčšinou pridám na tých 60-62 km/h dám 4 a idem lepšie. s Ladou zase na 50 idem na 4 lebo vtedy má už cca 2000 ot/min. a na 3 by som ju zbytočne točil. ak je kopec radšej pridám na na tej ako by som mal podradiť a pretáčať motor. takže dosť záleží aj od auta niekedy ta 3 na 50 je lepšia jak dať 4 a podtočiť motor.