Takže tedy mé včerejší cetování. Časně ráno jsem opustil pelech a ve 4:52 jsem se vydal pomocí Os 4611 (stroj řady 242 a několik Bdmtee) do Brna hlavního kde jsem přestoupil do EC 176 jedoucím do Práhe, tento vlak byl veden osmou chloubou Škody Plzeň. Zaujal jsem místečko ve svém oblíbeném modrém Bmz245, posnídal a ulehl v spánek. Spaní mi ovšem vydrželo jen do Třebové kde mi přibyli do kupé dva přiožralí radikálové v povznesené náladě neustále popíjející vodku s džusíkem. Sociologický průzkum vlivu alkoholu na lidský organizmus jsem vzdal v Pardubicích neb mnohé náznaky a úprk jednohoho jedince na toaletu naznačoval, že chlapci budou s největší pravděpodobností celou cestu blinkat
. Zaujal jsem tedy místo v podchlazeném kupé červeného Bmz241 kde byli cestující poněkud klidnější. V Praze jsem se chvilku potuloval po nástupištích a dále pokračoval R 772 (162 013-7 + letité bolševiky) do středobodu známého vesmíru. Tam pofotil Albatrose, se soukmenovcem Michalem polkli pivo a vydali se na cestu oním obstarožním motoráčkem KŽC do Litoměřic. Cesta byla příjemná, vozy pohodlné a až na jeden psychovýlev jednoho nespokojeného cestujícího i poklidně. Dovolil bych si ocenit pohodlí a akustickou pohodu pro cestující jak v Kufru ř. 830 tak i v Krokodýlu ř. 850, nynější stroje zejména oslavovaná Regionoha tomu nesahají ani po první stupačky. Z Litoměřic pak cesta Os 6170 do Lovosic v podobě stroje ř. 810 ve spartánském provedení, dále pak Os 6911 do středobodu. Jel sloník ve kterém byla kupodivu velice příjemně nastavená klimatizace, stroj nedrncal, byl tichý, prostě paráda. Takové soupravy kdyby u nás jezdily místo toho skanzenu železniční techniky reprezentovaném panťáky ř. 560 jejichž dveře mi při zavírání připomínají gilotinu
. V Roudnici pak proběhla tradiční alkoholizace, která měla být spojena s výletem na místní věž zvanou Hláska, ale k tomu jaksi pro otupělost nedošlo, snad příště
. Cesta domů se započala v 18:12 kdy jsem nastoupil do R 787 (stejná mašina i vagónky jakými jsem jel ráno z Prahy), konkrétněji do posledního vozu první třídy. Vyjma dvou pracovníků bezpečnostní služby v něm nebyl nikdo, provedl jsem tedy průzkum kvality a vybavenosti. Dovolil bych si tvrdit, že za takovou jedničku bych nedal ani korunu
. Vůz byl zjevně po nízkonákladové opravě v podobě nového nátěru interiéru kdy se stěnami byly natřeny i police pro zavazadla, no hrůza. Toaleta byla čistá nicméně ničím prvotřídním nevynikala. To již se přiblížil čas kontroly jízdních dokladů, načež jsem byl průvodčím za morální podpory těch dvou gorilek vykázán mezi plebs do druhé třídy vozové
. Odolal jsem pokušení vytvářet scény, že nebýt mě nemělo by tento vlak co táhnout neb jsem kdysi na té mašině co nás táhla něco montoval. Podřídil jsem se osudu, neb by se mohlo asi také stát, že bych vystupoval v Kralupech, nedejbože za jízdy dříve
. Po šťastném dojezdu do Práhe kdy jsem dokonce ani nic nezapoměl ve vlaku jsem se vydal na lov něčeho na zub. Pizza za 23 Kč sice žaludek zasytila nicméně nedosáhla kvalit pizzy co jsem si kdysi koupil na nádraží v Teplicích, tam si budu muset někdy zajet. Přišel čas nástupu do EC 379, bylo plno, takže jsem ani moc nehledal preferovaný modrý Bmz jen lačně pokukoval po volné sicně. V tento okamžik mne cosi udeřïlo přes ústa a naseklo mi ret. Po chvíli jsem se zorientoval a zjistil, že jedno děvče poněkud vyšší postavy usilovně mávalo jinému děvčeti co již nastoupilo a v zápalu mávání mne prý nechtěně inzultovalo, prý mne nevidělo když jsem tak malý
. Trpce a statečně jsem tedy přijmul tuto ránu osudu a nastoupivše zaujal volné místečko a střízlivějíce v občasném polospánku se podrobil cestě domů. Táhnula nás dvanáctá chlouba z Plzně a díky příjezdu s náskokem jsem stihnu dřívější tramvajku a dostal se do postýlku o dobrou půlhodinu dříve než bylo v plánu. Ujeto bylo 681 km dopravcem ČD a 59 Km dopravcem KŽC.
Pár foteček tutaj
http://koko-loko.rajce.idnes.cz/Vylet_z ... etna_2011/
Výlet to byl výborný, příjemě ztrávená sobota.
Tak elektrikáří se vrhli na rozvaděč, zatímco se jelo výběhem, aby se nahodily ochrany a nemuselo se zastavovat, nedejbože zdržovat rychlík. To se povedlo a dál už jsme jeli maximálně na čtyřku. Takže z toho plyne to, že to nebylo jenom trakčákama 
►Stodolní II◄ 
Uctívač Vana Tallinnu. Propāns-butāns! 
Tři sestry <|||> Ladagang 
keréklampás 
