Štatl zahájil veteránskou sezonu 2011

[Hurikán]

Poslušně hlásím, že Štatl zahájil veteránskou sezónu 2011. Stalo se tak před více než 14 dny a start byl pojat netradičně a velkolepě.



Uspořádali jsme zájezd klubovým historickým autobusem. Jelo se do jednoho malého rakouského městečka - do Sigmundsherbergu. Jde sice o poměrně malé městečko, ale je to ráj každého veteránisty, neb je v něm hned několik velmi zajímavých muzeí. Konkrétně se tam nachází největší rakouské muzeum motocyklů mající ve sbírce více než 250 vystavených exponátů. Dále muzeum železnice se 600 exponáty a nakonec muzeum klasických sportovních a amerických automobilů ze 40. až 70. let s téměř 200 exponáty.

Vše se událo v sobotu 5.3. Začalo to vstáváním v poněkud extrémně časnou hodinu a dopravu rozjezdem MHD na místo odjezdu.

Z šera počínajícího dne vystupující dominanta Štatlu


Chvilka čekání na poslední opozdilce těsně před startem


Následovala cesta provázená nádhernými pohledy na rudý kotouč právě vycházejícího slunce, jehož paprsky rozehrávaly úchvatnou podívanou na tisíce třpytících se perel na namrzlých polích. Po příjezdu do Sigmundsherbergu jsme zaparkovali a vydali se do muzea železnice. Zde se nás ujal jeden z jeho zakladatelů, který nás provedl jak prostory s expozicí, tak i depozitáři.



Přízemí muzea je věnováno jen železnici. Jsou zde ukázky jednotlivých nádražních provozů z jednotlivých let, doplněné ucelenými kolekcemi např. světel apod.



V prvním patře výstava železničních artefaktů pokračuje. Zbývající prostor je využit pro připomenutí poněkud zapomenutého dění z průběhu 1. sv. války. V necelém dvoutisícovém městečku Sigmundsherberg totiž v jejím průběhu vyrostl zajatecký tábor pro 40.000 zajatců, převážně Italů. Zajatců však bylo tolik, že kapacita tábora byla překročena více než trojnásobně, když zde bylo umístěno neuvěřitelných 123.000 zajatců. Bez zajímavosti není ani to, že rakouská armáda nebyla schopná se o zajatce postarat a tak dozorci spolu s celým velením tábora "dezertovali" a nechali téměř půl roku zajaté Italy napospas. Další šokující věc byla ta, že budovy v táboře neměly vůbec žádnou možnost topení. To bylo jen ve třech budovách, kde bylo velitelství a nemocnice. Celý tábor je představen prostřednictvím pěkného 3D modelu.



Lehce vymrzlí po prohlídce depozitáře (bývalá výtopna) a volných ploch jsme velmi ocenili teplo muzejní stylové hospůdky.



Na ploše zaujala hybridní diesel-elektrická lokomotiva s pantografy (zelená v pravo)


a ukázka ničivé síly bomb na nápravy lokomotivy


Kolem poledne jsme se s muzeem, které postavil za vlastní peníze klub nadšenců bez jakýchkoliv půjček, rozloučili a přesunuli se do soukromého muzea motocyklů, kde se nás ujal přímo pan majitel, který v budově muzea i bydlí. Dívat se bylo opravdu na co. Zastoupené byly i československé výrobky.





Obě patra budovy jsou plná k prasknutí a tak se nyní pilně pracuje na dostavbě 3. podlaží budovy.



V nastávajícím odpoledni jsme se přesunuli do jedné z místních restaurací na oběd. Po načerpání dalších sil jsme se vydali do posledního z trojice místních muzeí - do muzea klasických a sportovních automobilů. Již z dálky nás vítala obrovská hala. Překročením jejího prahu jsme se ocitli v jiném časoprostoru. Tolik exkluzivních automobilů pohromadě je k vidění opravdu jen málokde. Hala připomínající zevnitř kouzelnou stodolu z nějakého dědictví, je do posledního místečka zaplněná samými skvosty.



Ze značek převažují Aston Martin, Ferrari, Lamborghini, Maseratti, De Tomaso, Jaguar, Rolls Royce atp.

Ferrari 512 P4


Kultovní Lamborghini Countach


Aston Martin Lagonda


Velkou část haly zabírají i slavné modely amerických značek


Zástupce největšího "plebsu" - BMW CSI 635 Alpina


2x Chevrolet Corvette


Nejděsivější na tom všem bylo, že nejobyčejnějším autem v hale bylo zcela nudné Porsche 944. Celá tato sbírka je soukromá a patří jednomu majiteli. V podvečer jsme se vydali na cestu domů a do Brna dorazili již téměř za tmy. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek.

Naše zájezdová ŠL na parkovišti v Sigmundsherbergu



Fotek jsem udělal mraky a tady v článku je jich jen pár na ukázku. Doporučuju projít si tuto galerii.

[Marťas]

Mě by snad stačilo i jen jet tím autobusem Paráda

[Křečík Barbuška]

Mě by snad stačilo i jen jet tím autobusem Paráda

Nápodobně, tyto autobusy se mi vždy líbily, ale nevzpomínám si na jízdy v něm, byl jsem totiž příliš mlád.

[radek mb]

Pěkné,moc pěkné.Do toho městečka by stálo za to vyrazit,když tam je tolik lákavých museí pohromadě.

[Laďuša]

No pěkný. Směr prohlídky byl zvolen tak, že já bych se z prvního muzea až do odjezdu asi nedostal

Na ploše zaujala hybridní diesel-elektrická lokomotiva s pantografy (zelená v pravo)

Jsi si jistej, že jsi pozorně poslouchal výklad? To je řada 1040 ÖBB a ty jsou, pokud vim, normálně cele elektrický. Na hybrida by spíš vypadalo to vlevo, ale neni to spíš jenom dieselelektrika?

[Hurikán]

Do toho městečka by stálo za to vyrazit,když tam je tolik lákavých museí pohromadě.

To víš, že to stojí za to. Proto jsme tam taky jeli. A jak to tak vypadá, nebylo to asi naposled. V hlavách členů ÚOV (Ústředního Organizačního Výboru) se začíná rodit plno dalších a zajímavých nápadů. Jen začíná být problém s nalezením volného dne. Většina víkendů apod. až do podzimu je už zabraná akcemi. A vzhledem k tomu, že jsme byli velká skupina a navštívili všechna tři muzea, dostali jsme zajímavé kombinované hromadné vstupné se slevou.

Jsi si jistej, že jsi pozorně poslouchal výklad?

Mno, je pravda, že moje znalosti němčiny nejsou moc dobré a tlumočník nebyl vždy nablízku, ale tohle si, myslím, pamatuju dobře. Jestli si vzpomínám správně, tak jde o nějakou verzi, která sloužila někde v Alpách, tuším na pomezí se Švýcarskem. Údajně nějaký čas jezdila i na nějaké zubačkové dráze.