Laďuša píše: jak se díváte na přechylování cizích ženských jmen? Jak píšete třeba slovo cunami? A co třeba transkripce indických jmen? A nebo zdvořilostní oslovení vítám vás s velkým v?
Tohle je docela zajímavé téma, a není to jen na pár slov.
Osobně vycházím vždy ze zásady všeobecné srozumitelnosti. Jako u té cortiny či Cortiny, kde to má jasný odkaz na originální místní název. Taky to pak snadno dáš do vyhledávače, že?
Česká specialita - přechylování jmen je přímo svázáno s jazykem a jeho prostředím. Řekneme-li u nás Wolf (kolega toho jména promine), víme že je řeč o něm, nikoliv o jeho paní. Taky je dost krkolomné říkat, že třeba "ta Wolf má krásné šperky", ale u Wolfové už to zní docela česky a věrohodně, a máme jistotu!
Ale v okamžiku, kdy jsme coby Češi v cizím jazykovém prostředí (třeba mezinárodní soutěže, závody), se situace dramaticky mění, a je nutno vycházet z místní, resp. originální podoby jmen - opět v souladu se zásadou všeobecné srozumitelnosti. Už proto, aby dotyční lidé v mluvené řeči své jméno poznali. Platí to nejen o jménech germánských, ale kupodivu i slovanských. Třeba v Rusku naše Orlovová je zásadně jen Orlova, ale u nás Orlová je manželkou Orla, ne Orlova. Proto musí být Orlovová. Nedá se to motat dohromady, jinak jsou z toho pak zmatky.
Tsunami/cunami - tady bych byl hodně benevolentní, už proto, že žádná záměna v kterékoliv formě tohoto slova nehrozí.
Indická jména - asi tak, jako v dnešní době i ruská a j.: čeština má oproti většině cizích jazyků obrovskou schopnost, vyjádřit téměř všechny myslitelné zvuky i v psané podobě. Považuji proto za čistou zhůvěřilost, když v touze po světáckosti přebíráme (většinou) anglickou transkripci. Takže paní Mytyishchina je prostě česky Mitiščina, příp. tedy Mitiščinová
, Tshernyenko je Černěnko. Podobně pan Džavaharlál Néhrú není pro češtinu problém, narozdíl od anglické transkripce originálu जवाहरलाल नेहरू Javaharlal Nehru, o místním názvu Džalijánválábágh v angličtině či francouzštině lépe pomlčet. Čeština totiž bez problému vystihne i přízvučná místa slova, na což je většina těch bezva "světových" jazyků krátká.
Jinak v Indii bude lépe bez znalosti místních jazyků lépe použít ustálené anglické přepisy, v Rusku pak azbuku. Kdo ji nedává, jiná volba než anglická zkomolenina mu pak ani v Rossiji nezbývá, a výsledek je pak jak kde.
Zajímavé je, že u nás navzdory novináři tlačeným anglicismům nezdomácněla Al-Qaeda (ani arabštější podoba Al-Qu´eda). A není divu, stačí se podívat, jaké má angličtina problémy s přepisem, a my si vystačíme s jednoznačným Al-Kajdá(kaida).*
Na druhou stranu uznávám, že je velmi dobré cizojazyčnou transkripci ovládat pro případ, že potřebujeme něco vyhledat v mezinárodním prostředí, např. na internetu.
*)Pro úplnost - v případě arabštiny to má někdy i čeština s nejpřesnějšími přepisy těžké. To ale většinou proto, že sama arabština (nejen regionálně) není ve vyslovování neznělých hlásek a mumlání zcela jednotná.
Než se rozloučím, tak ještě "Vítám vás/Vás". No, v řeči se to nepozná (narozdíl od němčiny - grüße euch/grüße Sie), ale problém tkví v psané formě. Tady musíme uvážit, zda jde o formu oficiální (třeba klasický dopis, pozvánku, nápis) nebo třeba běžnou komunikaci pisálků na internetu - tam asi o velkém V stěží mluvit, větší část lidí tam o tom ani nemá tušení, když ani nerozliší i/y. Ale ovšem tlačí tam na to i potřeba té rychlosti psaní. Takže oficiální čeština: vítám vás (všechny či skupinu), vítám Vás (pane ministře, osobo). Jinými slovy - velké V jen u jednotlivce, od 2 výše pouze malým.
Pro neustále degradující úroveň psané formy vidím jako fatální tři skutečnosti: úroveň základního školství, (ne)sečtělost, a povrchnost a rychlost elektronické komunikace. Vždycky si vzpomenu na nádherné dopisy z mládí mé babičky - slovní zásoba a obraty, vysoká úroveň formy sdělení i samotné písmo... A to byla obyčejná ženská, žádná von und zu! Bože, proč lidstvo tak degraduje???