Expedice Estonia 2010

[radek mb]

Takže jestli chcete jet příští rok, tak se mnou pravděpodoně počítejte

To doufám,že pojedeš.A taky Ivo,ten by tomu zas dal jinou dimenzi.Vzpomínali jsme na vás,škoda ,že to nevyšlo.

[Ivo]

Krása. Nezbývá mi než doufat, že příště mi to vyjde.

[csfousek]

Paráda , můžu jen tiše zavidět uvidím příšti rok.

[rosta]

na fotce 066 vypadá luďek jako major majsner-chybí mu jen ten klobouk

[Veverka]

Moje foto: http://veverka04.rajce.idnes.cz/Ladasra ... -Estonsko/
heslo a jméno ladaklub

[Luděk Musil]

Tak jsem včera zdiagnostikoval řídící jednotku:
13 - absence signálu snímače kyslíku (prostě lambda s námi nechtěla pokračovat v jízdě)
34 - absolutní tlak - nedostatečné napětí signálu
Z těchto dvou kódů mám dojem, že lednička, dvě navigace, puštěná "klimatizace", do toho občas sepla sahara .... prostě velký odběr proudu, a i přestože mám 70A alternátor, tak mi to občas nedalo plných 13,6 V - obzvláště při volnoběhu mi to padalo do "bílýho pole" - tak elektronika to docela nepobrala. Lambda sonda se v teplém polském dni krapítek uhřála a bylo o čem přemýšlet.
Kontrola brzd po dlouhé cestě také OK. Drhnutí ze zadních brzd zpusobily nápalky na levém bubnu - stačilo přejet šmirglem a je to zase v pořádku.
A kontrola pravé brzdové lampy? Zjistil jsem, že svítí, tak jsem do toho ani nešahal
Takže vpodstatě i můj stroj zvládl tento (desetinásobný) maraton bez ztráty kytičky. Mimochodem moje kytička z páteční snídaně vydržela na autě nejdéle .
Až vybude trochu času, tak stáhnu mé fotky a videa z kamery, někomu je pošlu k umístění na web.
L.

[Patrac]

Proboha co to je na tý fotce 060?? Radku? někomu umřel motor nebo to je nějaký památečný místo srazu?

[radek mb]

To tam shodou okolností Estonci objevili zahrabané v písku,když někdo zakopnul o ten čouhající píst.Tak to začli vyhrabávat ven.Na estonském fóru jsou pak fotky,jak už to vytáhli ze země.Zřejmě pozůstatek po Rudé Armádě.

[Luděk Musil]

To tam shodou okolností Estonci objevili zahrabané v písku,když někdo zakopnul o ten čouhající píst.Tak to začli vyhrabávat ven.Na estonském fóru jsou pak fotky,jak už to vytáhli ze země.Zřejmě pozůstatek po Rudé Armádě.

Mrskni odkaz ... poněkud se v té jejich zvláštní řeči neorientuju.
Jo - taky bychom jim měli napsat, že jsme dorazili v pořádku domů. L.

[Laďuša]

Takže, co napsat? K tomu snad neni co napsat, to se musí zažít! Cesta vcelku v pohodě, ale je to dlouhý, no, hlavně Polsko. Polsko je pomalý a se zátočinama, Pobaltí je rychlý a bez zatáček
Ale tak vemu to trochu popořadě, asi se drobet rozepíšu
Prvně jsem jel vlakem z KT do MB, tam na mě čekal Radek. Nakoupili jsme něco a jeli k Radkovi. Umí fajně vařit
Plánovanej odjezd 5:00 se natáhnul na 5:20, neboť se nam nechtělo vstávat Sraz v Čenstochovej by jsme ale určo stíhali, kdyby na naší trase přes Opole nebyl samej semafor, droga w budowie a podobný zhovadilosti. Samotná Częstochowa nebyla o moc lepší, no, takže to dalo asi 1 a půl hodiny zpoždění. Ale co už, u Wikłówa jsme nebyli ukamenovaný, což bylo fajn. Marcel nam namontoval vysílačku do kcháru a tradá valíme na sever. Do provozu Varšavy se nam moc nechtělo, tak jsme si zvolili obchvat. Ten byl taky přísnej, zase semafory a takový ty věci. No pak cesta před litevskou hranici. V obci Szypliszki jsme si našli luxusní nocleg, páč jsme tam byli sami a jelikož nás bylo tolik, tak už nikoho nebrali a měli jsme celý patro pro sebe. Ochutnali jsme tam pivo Łomża. Ráno jsme překročili litevskou hranici, uprostřed Litvy jsme zjistili, že jsme v jiným časovým pásmu. V poledne jsme překročili lotyšskou hranici, kde Luděk pak jel jako Širón, no a v půl pátý jsme dorazili do Estonska.
V Tallinnu už na nás čekala uvítací delegace v čele s Doris a Olaafem Seliojc. V Tallinnu jsme nakoupili, dostali výbornej dort, neb Sandra měla narozeniny, a s kolonou jsme vyrazili na místo určení.
Jízda je taky speciální kapitola, cesta ubíhala dobře až někam k Rakvere, ale tam se zjistilo, že naše kolona nezná přesně cestu, takže pauza, zkoumání autoatlasu a podobně. Tehdy jsem byl povolanej k Olaafovy do tý jeho přísný Samary, ať jako mu svítim na mapu, aby viděl, kde jedeme. Viděl jsem poprvně podrobnej atlas Estonska a zděsil jsem se, že neni jedna cesta mezi Rakvere a mořem tam nahoře, ale že tam je plno nejen silnic, ale i vesnic Najít, kde jsme jeli byl oříšek, protože ty jejich názvy jsou krutý, skoro propans-butansový, a navíc moje dorozumívací schopnosti s Olaafem jsou řekněme omezené. Ale jízda to byla hustá, Olaaf si to evidentně užíval, prostě takový malý rallye. Nechal si kolonu poodject a pak chvíli prasil na plnej plyn, mezitim mobil u ucha a horečná konzultace cesty, když dokecal do mobilu, tak mi ukazoval, kde všude je ta cesta nebezpečná a kde jsou častý nehody. No užili jsme si mnoho legrace. Další legrace byla, když kolona špatně odbočila do lesa někam. Tehdy osádka slovenský brambory se rozhodla, že jako ví nejlíp, kudy na místo akce a trhla se jinam. No takže nakonec jsme na ní museli čekat, páč to prostě nejlíp nevěděla Ale nakonec, už po půlnoci, jsme úspěšně dojeli na místo určení. Už na první noční pohled jsme seznali, že místo je to parádní. No sestavili jsme stany a jali se provozovat družbu.
Ráno se nam s Radkem teda vstávat vůbec nechtělo, ale venku už byl kravál, tak jsme taky vylezli. Proběhlo zapsání se na sraz, pokochání se autama a pak začaly sprinty. Pak byla pauza a pak začla jízda zručnosti. Mezitim probíhal hod hlavou. No a pak už byl večer a začínala zase družba. Mezitim se naše posádky rozhodly, že se pojedou podívat k moři. První pokus nebyl moc úspěšný, bylo tam hodně chaluh. Tak jsme kus popojeli a paráda, tam to bylo celkem čistý. Pár z nás se rozhodlo, že ve Finském zálivu se prostě vykoupat musí, takže jsme tam vlezli. Při teplotě 7 stupňů Celsiových to bylo fakt ostrý. Už při vodě po kolena člověk pomalu přestával cítit chodidla a bylo hůř a hůř. Potopení po krk už bylo na bobříka odvahy a silný vůle. Tělem v tu chvíli projel šok, svaly ztuhly a nedalo se nadechnout. Ale po chvíli to polevilo a bylo líp, když se člověk hejbal. Moře bylo taky dost málo slaný. Po vylezení na břeh a opětovným vstoupení už se to dalo. Po návratu na sraz jsme potkali našeho známýho bouráka z letošního srazu a po chvíli bylo vyhlášení soutěží. Naše výprava zažila úspěch, všechny soutěžící auta získaly první místo. Trevor za sprint v kategorii cizích aut a Radek za jízdu zručnosti v kategorii předohrabů. Takže důvod následující oslavy byl už jasnej. Radek k poháru a diplomu bral i další věci, mimo jiné kanystr vody do ostřikovačů, což se hodilo, neb předtim už řikal, že potřebuje dolejt Nu na oslavu bylo třeba pít Vana Tallinn. Párty se rozběhla a byla velice výtečná, nakonec se vypily 3 flašky náma uctívanýho likéru. V neděli ráno jsme se eště pokochali strojema, trochu pokecali, rozloučili a chystali se odject. Eště jsme koukli na archeologickej průzkum, kdy se vykopával nalezenej motor. Ale už bylo třeba ject, tak jsme jeli.
Další cíl byla Kunda. Bez problémů jsme jí našli, projeli a dojeli ke Kundímu deníku, toho času už třetího. Pokochali jsme se zápisama, prohlídli suvenýry, zapsali se jako 107. posádka (bohužel náš zápis jsme opomněli vyfotit). Pofotili jsme se i u jiných veselých cedulí ve městě a vyrazili jsme už domů.
V Pärnu jsme šli nakupovat, aby jsme se zbyvili přebytečných estonských Korun a doplnili zásoby Vana Tallinnu. Tam jsme se setkali s bělorusko-ukrajinskou posádkou, co taky byla na srazu a teď jela domů (dále pro jednoduchost budeme řikat lotyšská posádka). Pokračovali jsme teda ve čtyřech autech, v Lotyšsku jsme se eště zastavili u moře. Když Radek vlez jako první do vody a hlásil, že to je kafe, tak jsme mu nikdo nevěřili a čekali jsme, že to je jenom o něco lepší než v Estonsku. Radek ale nekecal a voda byla fakt parádní, normální bazénová teplota, možná i lepší. Tam bych se vydržel cachtat dobu. Pro Adama to bylo první koupání v moři vůbec, takže vpravdě netypická destinace. Po koupačce jsme pokračovali v cestě, lotyšská lada se od nás u Rigy odpojila. V té době se nad Rigou začaly stahovat mračna, který po chvíli vyústily v celkem silnej déšť. No jeli jsme dál, chtěli jsme eště doject do Polska. To se nakonec asi ve 2 hodiny podařilo. Předtim jsem eště v Litvě asi od Marijampole řídil, páč Radek už potřeboval odpočinek a já jsem zrovna nebyl v krizi. Za celou cestu jsem řídil asi 50 kilometrů (mimochodem, za tu chvíli se mi jízda desítkou líbila) a zrovna přitom jsem chytnul ten zážitek se spícím chujem v protisměru. No naštěstí to nakonec strhnul, ale já už jsem stál na brzdě a přemejšlel, kam to poslat, abych minimalizoval tu pecku, který už jsem se obával.
V Szypliszkach už měli zavřeno, takže si Radek nemoh vyzvednout svojí zapomenutou mikinu, a tak jsme jeli o kousek dál do Zajazdu Żubryn. Tam jsme eště dali pivo, čepovanýho Żubra a flaškovýho Lecha. No v půl pátý jsme šli spát, ráno si Radek dojel pro mikinu a jeli jsme dál. Cesta to byla naprd, oproti Pobaltí značně pomalejší, plno zatáček a provoz. Tentokrát jsme jeli napřímo skrz Wawu, bylo to asi stejně tak pomalý, jako náš předchozí obchvat, protože se tam taky budovalo a místy ta doprava nebyla úplně zcela úplynulá. Ve Varšavě se oddělila brambora a jela na Slovensko. Dál, v Piotrkówě Trybunalskim jsme se rozdělili definitivně. My s Radkem jsme to vzali přes Wrocław, Náchod a do Luštěnic jsme dorazili v půl třetí v noci. Bylo toho už dost. Ráno už jenom to zabalit (v autě jsme udělali dobrej čurbes) a jízda vlakem do Klatov. Nu a to je asi tak všechno.

Fotky zpracovávam. Luďku, estovnský fotky jsou linkovaný v jejich tématu, na kterej je tu odkaz asi hned na první stránce. Jinak, Olaafovi už jsem hlásil, že jsem doma a jako poslední z nás.

[Vašátor]

Kucííí ... to musela bejt mazecová akcička. Doufám, že mi to příští rok vyjde a budu se moct zúčastnit

[Luděk Musil]

někomu umřel motor

někdo zakopnul o ten čouhající píst

zde odkaz na ten motůrek: http://tigu.hk.tlu.ee/~priitl/Ladaklubi ... p8844.html
počítal jsem teď odhadem jeho kubaturu a je to cca 4,5 - 5,5 litru .... kdoví v čem to bylo
L.

[Laďuša]

kdoví v čem to bylo

To je možná zakopaný o kousek vedle

[peet2101]

No tak třeba se příště zadaří a taky pojedu , musela to být parádní akce.


Já na ten blok čuměl jak puk a asi po minutě mi došlo že je to V8. A ta řemenice se šikmím ozubením vypadá taky zajímavě...

[Jelen]

Vypadá to na motor z URALu, V8. Jinak akce parádní, mrzí mě, že jsem nejel, ale s tímhle to mám docela těžký poslední dobou... Snad to příště vyjde.