V tom, že mne tento druh oblečení přidal třeba 5 let, jsem se zprvu vyžíval, ale později jsem dozrál do správného stádia, a sice, že oblek patří do určitého zaměstnání a společnosti a "civil" patří na ostatní aktivity. Navíc i to přidávání na věku začalo být překážkou. Když si představím, jak jsem šel na rande v 17 s aktovkou... No jen se smějte, já se směju taky.
Změna přijít prostě musela, resp. tak, jako se přizpůsobí člověk obleku, musel jsem se já přizpůsobit opačně a později mi bylo jasné, že to byla změna moc dobrá, obleků jsem si užil dost a už je raději nechci vidět více, než "málokdy". 
U maturity jsem to měl taky zajímavé, zatímco většina spolužáků přišla v narychlo sehnaném obleku, jehož části ne vždy ideálně barevně ladily, já byl oblečen "profesionálně", vč. spony na kravatě na řetízku. (více společensky ceněné, než připnuté natvrdo ke košili
) Je fakt, že s uzlem jsem se už nematlal a uvázal si ten nejobyčejnější, který jsem patřičně upravil, aby trochu připomínal uzle složitější. 
Další zajímavá situace nastala při závěrečném přípitku, když jsme si chodili ťukat s profesorským sborem. I zde se projevila moje minulost- nikdo ze spolužáků nedržel skleničku správně za nožku (ani premiantky třídy 
), takže nikomu necinkla, ale cvakla. 
No a potom jsem se za rohem převlékl do montérek, protože jsem byl objednaný "až si to odkecám", se Žigulem do servisu a bylo třeba pomáhat.
