Než Aleš bude mít k autu nové poznatky, tak se ještě vrátím k předchozímu lehkému OT, trochu jsem nad těmi příspěvky dumal a myslím, že by neškodilo přihodit vlastní zkušenosti.
Takže, před nějakou dobou jsem býval úplně jiný, než jak se prezentuji dnes. V roce 2001 jsme např. jeli na týden dovolenou a já šel každý den k večeři s jinou kravatou, podle mého věku nebude těžké spočítat, kolik mi v té době bylo let a to už jsem za sebou měl cca rok kravatového bláznění.
Do školy jsem nosil batoh, ale všude jinde (i na praxi, tam jsem měl přezdívku doktor/ inženýr) výhradně aktovku (vystřídal jsem 2), tmavé kalhoty, vyleštěné polobotky, sako a k tomu v zimě kabát, uvažoval jsem o pořízení klobouku. Pokud měl přijít déšť, jako doplněk jsem s sebou měl černý deštník s bodcem a když byla nálada, chodil jsem s ním typicky "po anglicku".
Rodinné výlety, nákupy, významěnší návštěvy, zásadně modrá kravata se zlatě vyšívaným mým znamením vah.
Později jsem z několika "vylepšeností" slevil, ale stále bylo nemyslitelné, abych s výjimkou školy nechával doma aktovku, černé kalhoty a polobotky- týkalo se i výletů vlakem, autem, všude...
Asi tak před 3 lety jsem se náhle změnil a začal nosit svoje školní seprané džíny i "ven"... Aktovka v ruce najednou ztěžkla a začala překážet... Polobotky tlačit, sportovní boty byly lepší... Stala se velká změna, radikální přerovnání šatníku a řekl bych, že od té doby jsem se dost změnil i povahově, ale cesta změny z "manažera" na mně příjemnějšího a uvolněnějšího "obyčejného kluka" byla delší a nespočívala jen ve změně stylu olékání, bohužel.
A dnes? Po změně povolání jsem nedávno absolvoval několik pohovorů, jezdil autem, brával si boty a převlečení do kufru, protože mi bylo a je úplně odporné natáhnout na sebe tesilové kalhoty, ty šíleně tlačící vyleštěné polobotky a pokud jsem to musel udělat, po skončení pohovoru jsem se za rohem přezul a vzal si jinou bundu. A také jsem se utvrdil po těch 3 letech v tom, že v zaměstnání už nikdy nechci nosit ani oblek, ani kravatu. Zásadně ve "svém". (nepočítaje samozřejmě uniformu BUS
)
Co jsem tímto tlacháním chtěl dokázat. Pouze polemiku nad tím, že každý člověk se mění a že mnohokrát zjistí, že ta změna je příjemná a pro něj a jeho skutečnou povahu mnohem lepší. Já jsem si vyzkoušel život "kravaťáka" v pubertálním a post-pub. věku
a skutečně, lidé kolem mne na mě nahlíželi trochu jinak, než teď, když chodím ve "sportovním"- ta změna byla patrná a dokážu ji posoudit, protože jsem to viděl stále jedněma očima!!
Ale tady jde hlavně o první dojem, čili člověk má být i přesto dobře upravený a svým vystupováním na veřejnosti má šanci i v džínách a triku dokázat, že umí být "diplomatem" a nemusí k tomu mít na sobotním výletě ani kravatu a košili.
Zjistil jsem, že to zkrátka není to pravé ořechové, po čem bych nakonec toužil a tak už pravděpodobně moje pěkné kravaty, košile, saka a skoro nová diplomatka, budou zahálet.
Ale nebude zahálet moje -já-, které se v těch kravatách a košilích, ve skutečnosti asi necítilo dobře a to je důležité!
Jsem zvědavý, na koho totéž padne po mně...
Konec tlachání, večeřel jsem filozofa.
P.S. Nejlepší asi doopravdy byla ta dopravácká uniforma. Nikdo, lautr nikdo se na mne v tu chvíli ani nepodíval. Nikdo mi nenabízel časopisy, nikdo si neřekl o peníze, skupinka mladých holek z diskotéky raději komentovala oblečení někoho jiného, moji vrstevníci se též nedívali zvědavě, jak vypadám, nebo jaký mám mobil a já si šel tím svým unaveným krokem, se ztrhaným výrazem v tváři a taškou přes rameno v klidu z práce domů.
)
bylo to drsné, protože pak večer bolely nohy z bot, škrtil nás krk od košile.... člověk se v tom potí.... Pak mě to hodně přešlo.
Určitě probereme. 
Otázka je, jestli tam nejsou nějaké záludnosti, o kterých třeba nevěděl ani bývalý majitel.
