Trnava 2007- ohlasy
Napsal: ned črc 29, 2007 17:00
A je to za námi... 
Chtěl bych poděkovat Čmelovi, "kumpánům" 
a všem výborným Ladistům a jejich posádkám, že díky jejich přátelskému duchu jsem prožil víkend, další z řady, na který se nezapomíná.
Sraz byl opravdu o pohodě a hlavně o osobním setkání s lidmi, kteří jsou vzdáleni stovky kilometrů a díky tomuto srazu jsem mohl probrat spoustu věcí osobně, vidět se s nimi a hlavně se s některými dalšími poznat.
Byl to také pěkný výlet do přírody, víceméně alespoň na chvíli ujetí všem každodenním stejným věcem a povinnostem, starostem a hlavně změna prostředí.
Nedokážu zkrátka popsat to uvolnění a pohodu, kterou jsem při jízdě na sraz a na srazu samotném prožil a cítil (až jsem z toho upadl do poměrně silné nostalgické nálady a chvílemi se stranil ostatních, jak někteří v sobotu zaznamenali...
)
Mimořádně pěkné bylo sobotní odpoledne v kempu, procházka kolem nádrže a večerní pokec. Ale to jistě každý ví sám, jaké to tam bylo.
O to smutnější, ostatně jako vždy; byl konec srazu a návrat zpět. Počasí jakoby tu náladu vytušilo a celý den je teď zamračeno a deštivo. Nevím, jak ostatním, ale mně momentálně rozhodně není do zpěvu a mrzí mě, že už je celý sraz minulostí.
Ale už je to tak... To jsou věci, na které člověk vzpomíná v dobrém...
Jestli mi jen v nejmenším vyjde ta možnost, na podzimní sraz do Jedovnice odjíždím už ve čtvrtek!
Aby toho veselého nebylo moc, tak jsou tady i negativní prožitky, o to víc je mi líto, že nebýt jich, sraz by byl naprosto bez nejmenší chybičky. To, co se stalo v pátek v noci, jistě většina z účastníků zaregistrovala, vědí, proč se to stalo, jaké byly následky i důsledky, rozebírat to nebudu; mohlo se stát něco horšího... Nestalo se, buďme rádi. Byl to první moment, kdy jsem ještě v pátek vážně uvažoval o neprodleném nočním odjezdu ze srazu domů. Zůstal jsem s vírou, že v sobotu už budou jenom samé dobré zážitky a také byly.
Co mně je ovšem neskutečně líto a o to více, že jsem sám řidičem skupin C; D, chování jednoho účastníka, který na sraz přijel s tahačem a už v sobotu dopoledne předvedl, že vůz byl zřejmě bez 3 (2 panoramatických) pravých zrcátek. Dobře, stane se i když s vědomím, že tam příště může stát kočárek s dítětem a za mnou ještě může být návěs, by se to stát nemělo, Žigulíci přežijou neskutečné a sám na sobě občas během jízdy nějakou tu chybku najdu... Ale dorazilo mě to, co dotyčný "kolega" předvedl na mokré trávě v sobotu k večeru v kempu. Opět, nebudu to rozebírat, nebudu řešit, jestli, nebo kolik bylo vypito, ale musel bych použít ta nejostřejší slova už jen proto, že od 6 nezávislých lidí jsem slyšel, že "profíci jsou hovada". Mají pravdu, ani se jim nedivím, že tato slova použili.
Pak se zase nemůžeme divit my, že přístup veřejnosti k nám řidičům z povolání je takový, jaký je... A ještě něco. Šlo tu o spoustu plechů, ale i o životy. O kus dál byly vystaveni běsnící škodovce a žigulíku stany, lidi a děti... A nikdo z nás účinně nezasáhl. Já také ne a prohlašuji bez ostychu, že jsem srab!
To byl druhý moment, kdy jsem uvažoval o kapitulaci a ten třetí moment přijde za rok, protože si vážím života, zdraví a kupodivu i těch několika rezavých plechů, se kterými jsem tam přijel...
Chtěl bych poděkovat Čmelovi, "kumpánům" a všem výborným Ladistům a jejich posádkám, že díky jejich přátelskému duchu jsem prožil víkend, další z řady, na který se nezapomíná.Sraz byl opravdu o pohodě a hlavně o osobním setkání s lidmi, kteří jsou vzdáleni stovky kilometrů a díky tomuto srazu jsem mohl probrat spoustu věcí osobně, vidět se s nimi a hlavně se s některými dalšími poznat.
Byl to také pěkný výlet do přírody, víceméně alespoň na chvíli ujetí všem každodenním stejným věcem a povinnostem, starostem a hlavně změna prostředí.
Nedokážu zkrátka popsat to uvolnění a pohodu, kterou jsem při jízdě na sraz a na srazu samotném prožil a cítil (až jsem z toho upadl do poměrně silné nostalgické nálady a chvílemi se stranil ostatních, jak někteří v sobotu zaznamenali...
)Mimořádně pěkné bylo sobotní odpoledne v kempu, procházka kolem nádrže a večerní pokec. Ale to jistě každý ví sám, jaké to tam bylo.
O to smutnější, ostatně jako vždy; byl konec srazu a návrat zpět. Počasí jakoby tu náladu vytušilo a celý den je teď zamračeno a deštivo. Nevím, jak ostatním, ale mně momentálně rozhodně není do zpěvu a mrzí mě, že už je celý sraz minulostí.
Ale už je to tak... To jsou věci, na které člověk vzpomíná v dobrém...Jestli mi jen v nejmenším vyjde ta možnost, na podzimní sraz do Jedovnice odjíždím už ve čtvrtek!
Aby toho veselého nebylo moc, tak jsou tady i negativní prožitky, o to víc je mi líto, že nebýt jich, sraz by byl naprosto bez nejmenší chybičky.
To, co se stalo v pátek v noci, jistě většina z účastníků zaregistrovala, vědí, proč se to stalo, jaké byly následky i důsledky, rozebírat to nebudu; mohlo se stát něco horšího... Nestalo se, buďme rádi. Byl to první moment, kdy jsem ještě v pátek vážně uvažoval o neprodleném nočním odjezdu ze srazu domů. Zůstal jsem s vírou, že v sobotu už budou jenom samé dobré zážitky a také byly.Co mně je ovšem neskutečně líto a o to více, že jsem sám řidičem skupin C; D, chování jednoho účastníka, který na sraz přijel s tahačem a už v sobotu dopoledne předvedl, že vůz byl zřejmě bez 3 (2 panoramatických) pravých zrcátek. Dobře, stane se i když s vědomím, že tam příště může stát kočárek s dítětem a za mnou ještě může být návěs, by se to stát nemělo, Žigulíci přežijou neskutečné a sám na sobě občas během jízdy nějakou tu chybku najdu... Ale dorazilo mě to, co dotyčný "kolega" předvedl na mokré trávě v sobotu k večeru v kempu. Opět, nebudu to rozebírat, nebudu řešit, jestli, nebo kolik bylo vypito, ale musel bych použít ta nejostřejší slova už jen proto, že od 6 nezávislých lidí jsem slyšel, že "profíci jsou hovada". Mají pravdu, ani se jim nedivím, že tato slova použili.
Pak se zase nemůžeme divit my, že přístup veřejnosti k nám řidičům z povolání je takový, jaký je...
A ještě něco. Šlo tu o spoustu plechů, ale i o životy. O kus dál byly vystaveni běsnící škodovce a žigulíku stany, lidi a děti... A nikdo z nás účinně nezasáhl. Já také ne a prohlašuji bez ostychu, že jsem srab!To byl druhý moment, kdy jsem uvažoval o kapitulaci a ten třetí moment přijde za rok, protože si vážím života, zdraví a kupodivu i těch několika rezavých plechů, se kterými jsem tam přijel...
. Díky všem a už se těším na další setkání.
Sprintíky neměli chybu.. měl sem sice trochu strach o auto.... přecijenom mi muselo vydržet ještě na dlouhou cestu domů. Ani sem nečekal že postoupim až ke čmelákovi, ono teda kdyby LRRH kára šlapala jak má, tak sem byl v *** ale stalo se no 
(myslim tu v nádrži) ale jo.. nakonec sem se vždycky někam vmísil, takže díky