Lionol's Lada IV. - BA3 2106
Napsal: sob kvě 29, 2010 21:01
Zdravím všechny "fóristy" - konečně se mi podařilo sehnat šestnáctku, kterých není ani jako šafránu; v podstatě se dá říci, že nejsou vůbec.
Vzhledem k tomu, že mám zájem vždy jenom o vozy v původním stavu a s původním lakem, mám již tak složitou situaci ještě složitější
Tahle modrá krasavice se nacházela v Havířově, v dokonale původním stavu a hlavně s nepoškozeným interiérem, což je u 2106-ky co říci, neboť největší bolestí těchto aut je vyrudnutí plyšových sedaček od sluníčka.
Rok výroby je 1978, ve chvíli nákupu bylo na tachometru 51 125 km. Vzhledem k tomu, že mám tři patnáctky, tak jsem se těšil na šestnáctku, protože přece jenom rozdíl ve výkonu a "dlouhá převodovka" jsou na jízdních vlastnostech vozu velmi výrazně znát. Na převoz domů jsem si koupil dálniční známku a prohnal jsem zánovní motor po dálnici. Musím se přiznat, že jsem se trochu dětinsky bavil, když jsem viděl překvapené obličeje řidičů Fabií a podobných aut, když je předjel 32 let starý žigulík 150 kilometrovou rychlostí. Auto jelo jako po kolejích, má krásně pevný podvozek, ostré brzdy, motor má kultivovaný a tichý chod a táhne jako pivovarský valach. Na autě je znát, že bylo provozováno pouze příležitostně, po dobrých cestách a mělo dobrou péči.
Na laku je sice pár škrábanců, ale to už k tomu patří, auto přece jenom bylo několik desítek let na silnicích.
Pocitově musím říct, že mi trojky připadají autentičtější, mají ten italský šmrnc-design, šestnáctka už má přece jenom trochu robustnější vzhled a docela se na ní hýří plasty (rohové členy nárazníků, brýle v přední masce). Zatímco 2103 dýchá elegancí šedesátých let, 2106 už nosí takovou tu láci počínajících osmdesátých let. Nicméně má své nezastupitelné místo, byla to vlajková loď z Togliatti a jsem rád, že je doma
Vzhledem k tomu, že mám zájem vždy jenom o vozy v původním stavu a s původním lakem, mám již tak složitou situaci ještě složitější
Tahle modrá krasavice se nacházela v Havířově, v dokonale původním stavu a hlavně s nepoškozeným interiérem, což je u 2106-ky co říci, neboť největší bolestí těchto aut je vyrudnutí plyšových sedaček od sluníčka.
Rok výroby je 1978, ve chvíli nákupu bylo na tachometru 51 125 km. Vzhledem k tomu, že mám tři patnáctky, tak jsem se těšil na šestnáctku, protože přece jenom rozdíl ve výkonu a "dlouhá převodovka" jsou na jízdních vlastnostech vozu velmi výrazně znát. Na převoz domů jsem si koupil dálniční známku a prohnal jsem zánovní motor po dálnici. Musím se přiznat, že jsem se trochu dětinsky bavil, když jsem viděl překvapené obličeje řidičů Fabií a podobných aut, když je předjel 32 let starý žigulík 150 kilometrovou rychlostí. Auto jelo jako po kolejích, má krásně pevný podvozek, ostré brzdy, motor má kultivovaný a tichý chod a táhne jako pivovarský valach. Na autě je znát, že bylo provozováno pouze příležitostně, po dobrých cestách a mělo dobrou péči.
Na laku je sice pár škrábanců, ale to už k tomu patří, auto přece jenom bylo několik desítek let na silnicích.
Pocitově musím říct, že mi trojky připadají autentičtější, mají ten italský šmrnc-design, šestnáctka už má přece jenom trochu robustnější vzhled a docela se na ní hýří plasty (rohové členy nárazníků, brýle v přední masce). Zatímco 2103 dýchá elegancí šedesátých let, 2106 už nosí takovou tu láci počínajících osmdesátých let. Nicméně má své nezastupitelné místo, byla to vlajková loď z Togliatti a jsem rád, že je doma