Léta páry jsou už pryč.
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Ale to ještě neznamená, že pára zmizela definitivně. Co takhle víkendové letní jízdy na posázavském pacifiku.
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Bohužel kolikrát je to tak narvané dětičkami a typickými moderními městskými lidmi, kteří ani za mák nevědí, že před tunelem se musí zavřít všechna okna...
Jojo, bývaly časy... Trempové na střechách, kufry visící z okýnek, lidi na stupačkách, roztlačování přetíženého vlaku na Jarově, kde má trať stoupání 15 promile...
Dnes už na této trati mezi Čerčanami a Prahou pendluje Velké Lego, ve špičkách ještě stará dobrá Zamračená. Co jsem se Pacifikem najezdil. Minimálně 8x do měsíce od odmalička až do r. 97. Jsem jenom rád, že trať unikla už několikrát zastavení provozu...
Ostatně, kdo by měl zájem o historii jedné z nejlegendárnějších tratí v ČR, posázavského pacifiku dozvědět se něco víc, doporučuji stejnojmennou knihu p. Berky od nakladatelství Nadas. Bohužel mám ale obavy, že bude k dostání už leda tak v antikvariátu, nebo knihovnách...
A co takhle nedělní spěšný vlak jedoucí od Zruče nad Sázavou tažený Brejlovcem, přepřahaný v Čerčanech za Bobinu a jedoucí až do Prahy- Vršovic? Jo, to bylo něco.
![Smile :)](./images/smilies/icon_smile.gif)
V létě v neděli z chaty, batohy na zádech, v jedné ruce psa, v druhé košík se želvami, někdo další z rodiny měl ruce plné jiných tašek, teď tu skrumáž na zastávce Zlenice do toho vlaku nějak napěchovat, babičce z každé strany radit, kam nejlépe dát hůl, nevysypat želvy...
Nejlepší bylo umístit se poblíž trempů. Kytara, svižné táborákové písně, dvanáctiválec ČKD kdesi vpředu zachrochtal, odfrknul černý kouř a už to frčelo...
V Čerčanech koupit ve stánku česnekové chipsy, nabídnout psovi aby neštěkal a nevrčel na průvodčího, podržet košík se želvami od těla protože z něj cosi začalo téct a rychle nastoupit, protože Bobina už byla zapřažená, návěst ukazovala Volno/očekávej 40 a výpravčí šel k vlaku. Odmávnutí, chvíle napětí... ts....ts...ts..ts... kontrolér lokomotivy postupně začal vyřazovat litinové odpory a nás čekala svižná jízda ku Praze. Pes žebral, já poslouchal walkmana, spolucestující hráli jakousi slovní přebíjenou "padevět, padevět, jozífek, jozífek..". A pak že neexistuje ta pravá rekreační pohoda.
A příští pátek zase... Pacifikem tam, Spěšňákem do Vršovic zpátky.
To jsem se zase ponořil do vzpomínek no...