Jinak velké V/T v oslovení v dopise opravdu není až tak otázkou pravopisu, jako spíš vyjádření vztahu (úcty,slušnosti?). Ale někdy to může být i rozlišující významový detail textu.
Hezky jsi připomněl další dnešní obrovský nešvar "kdyby jsme" apod.
Pro osvěžení: kdybych, kdybys, kdyby (on, ona,ono)
a množné číslo: kdybychom, kdybyste, kdyby (oni, ony, ona)
Je to jednoduché, a nevím, proč místo toho vymýšlet nějaké složité patvary.
Ještě k té spisovnosti - určitě bych na ní vůbec netrval v mluvené řeči. Tedy mimo řečníků, taky bych očekával více spisovné mluvy třeba v pragovizi! V neformální komunikaci - viz třeba zde, jsou naopak krajové odlišnosti a hovorová řeč vítány a působí jako příjemné ověžení. Lámat to násilně přes koleno je hloupost, nakonec je asi lépe nespisovně, ale dobře sdělit obsah, než prázdné nic dokonalou formou. Už s tím kázáním končím.
