Všechno je o prioritách. Já mám moc dětí (i když některé jsem získal bez vlastního přičinění), takže u mě je sedm míst základním požadavkem. Bohužel, na základě toho mám poměrně omezený výběr.
Kdybych byl mladý, bezdětný a nechudý, taky bych neřešil, jestli mi mašina žere sedm nebo třináct. Dnes jsem v úplně jiné fázi - a věřte mi, drtivá většina z vás se do této fáze také dostane

. Přehodnotíte.....
Dojíždím do práce. Moje paní taky. Já jezdím Galaxy, moje paní Matizem. Přestože obě auta jsou naprosto odlišná (velikost, hmotnost, motor, výkon) mají náklady na ujetý kilometr (co se týká pohonných hmot) naprosto stejné. Matiz má oproti Galaxy poloviční hmotnost, poloviční velikost čelního skla, méně jak poloviční motor, méně jak poloviční výkon, méně jak třetinový točivý moment - přesto za ujetý kilometr sežere stejné dvě koruny, jako Galaxy. Není to paradox???
A to jsem si už v poslední době mnohokrát říkal, jaké by to bylo, kdybych do práce jezdil nějakým malým autíčkem s malolitrážním naftovým motorem (třeba tak do 1,3), aby spotřeba byla někde kolem 3,5 litru.......
Nepotřebuju výkon jako formule, opravdu ne. I moje obstarožní dvoutunové Galaxy dá skoro dvě kila, když na to přijde. Jezdím zásadně podle předpisů (tedy co se maximálních rychlostí týče), tudíž čistě teoreticky by mi stačila i stodvacítka škodule

.
Ročně najedu 30-40 tisíc km soukromě, k tomu zhruba totéž pracovně. Málokdo z vás (pokud nelítá na TIRu) najede víc než já. Věřte mi, že na silnicích vidím dost debilů v silných autech. A věřte, nejčastěji jsou to mladí blbečkové, co jim ještě nezaschl štempl na řidičáku. Jenže já vozím děti, pánové! A nebo majetek za stovky tisíc korun. Já na sebevražedné (ovšem často i vražedné) nálady pitomečků, co si v jednom kuse musejí na silnici něco dokazovat, fakt nemám žaludek. Já potřebuju bez újmy na zdraví, životech a majetku především dojet do cíle. A jestli v tom cíli budu za tři hodiny, nebo za čtyři, to není vůbec podstatné - to je to úplně poslední, co mě dneska zajímá.
To není myšleno nijak konkrétně, jen takové nekonkrétní zamyšlení.
Jsem rád za to, co mám a neměnil bych. A vy si jezděte, čím chcete.