Jestliže se motor takovýmhle způsobem tlakuje, že olej leze ven všude, kde je to jen trochu možné, jde kompresní tlak do karteru - o tom není pochyb.
Takže buď to odnesly kroužky, které se ve výrobě nepovedly, byly špatně namontované, nebo jsi je urval nešetrnou jízdou, anebo je problém v pístech, případně ve válcích.
Trochu teorie: Samozřejmě vím, že mnozí z vás spoustu věcí, které teď napíšu, znají, ale je třeba to vzít komplexně.
Pokud jsou válce přebroušené na větší průměr (u motoru 2106 je první výbrus +0,4 mm, druhý výbrus +0,7mm a třetí výbrus +1,00 mm), pak k tomu musejí být výbrusové (větší) písty a taktéž výbrusové kroužky.
Vůle zastudena mezi stěnou válce a největším průměrem pístu (zastudena není válcový!!!) má být kolem šesti až sedmi setin milimetru. Největší průměr pístu je dole, tedy co nejdále ode dna, v rovině kolmé na osu čepu - to jen pro pořádek).
Vůle mezi konci kroužků vložených volně do válce zastudena musí být!!! Tedy kdo si myslí, že vůle je špatně, je blb. Ta vůle tam musí být z prostého důvodu - materiál kroužků se teplem roztahuje, jako vše, co se ohřeje. Takže optimální vůle studeného kroužku ve studeném válci je kolem tří, čtyř desetin milimetru (u spodních stěracích kroužků může být o chlup víc).
Samozřejmá je správná montáž kroužků. U horního tlakového kroužku je to jedno (pozor - ne u všech motorů, tohle platí pro Ladu). Druhý a třetí kroužek se montují vždy břity proti oleji (prostě ve tvaru stromečku - ne stromečku postaveného na špici
).
Kroužky by měly být pootočené tak, aby neměly konce nad sebou nebo blízko sebe. Oněch 120° je přibližná hodnota - není třeba to měřit úhloměrem, stačí od oka pootočit.
Pokud se kroužky nepoškodí při montáži do válců, je mechanicky vše v pořádku. Při montáži pístů do válců je nutné písty i kroužky řádně namazat motorovým olejem!!! Po montáži se doporučuje nalít asi 5 cm3 oleje na dna pístů (ono se to ještě přimaže, než to složíte).
Pozor - písty i ojnice musejí být namontovány tak, jak je dáno výrobcem. Tedy číselná značení ojnic (1, 2, 3, 4), která jsou na ojnici i spodním domečku, musejí být u sebe a směřovat k řemenici. Písty na ojnici musejí být namontovány tak, aby osa pístního čepu byla posunuta doleva od svislé osy pístu (při pohledu od řemenice). Pokud tohle není v pořádku, motor je odsouzen k rychlé záhubě (stačí, aby jen jeden píst byl blbě, a je to.....).
Pokud se to udělá takhle, není možné, aby motor tlakoval díky nesprávné montáži, nebo kvůli mechanické závadě.
Ohledně záběhu: Pokud bychom chtěli mít opravdu hoooodně dobrý motor na velmi dlouhou dobu, museli bychom jej v první fázi zajíždět v odlehčeném stavu a při konstantních otáčkách kolem paty točivého momentu motoru. Takže celé by to vypadalo tak, že motor pojede bez svíček a karburátoru, aby nevznikala komprese, a museli byste buď motor roztáčet elektromotorem s přibližnými otáčkami kolem 3000 rpm, anebo mít motor v autě a to tahat po ulici. Na rovinu říkám - první možnost je pohodlnější. Ono se to totiž má takto točit aspoň 100 motohodin a pokud možno v kuse, bez přestávky. Neumím si představit, jak sto hodin taháte žigulíka po okresce konstantní rychlostí 80 km/h.
Poté vyměnit olej, seřídit ventily, nastavit karburátor, zapalování a jezdit. Jezdit tak, jak je třeba pro syrový motor. Tedy 3000 km jej provozovat kolem maxima točivého momentu (u motoru 2106 cca 2000-3500 rpm) a především (to je nejdůležitější) žádné ostré rozjezdy ani akcelerace!!! Prostě důchodecký styl.
Po ujetí 3000 km vyměnit olej, opět naladit rozvody, zapalování a karburátor. Poté si jezděte, jak chcete.
Kdo nemá možnost zabíhat motor bez komprese, první fázi záběhu vynechá a přejde rovnou ke druhé. Ovšem pak se olej mění po 1000 a 3000 km.