Tak, svuj
10 000. příspěvek jsem chtěl vložit do ňákýho hodnotnýho tématu, k čemuž jsem si vybral téma Vlaky. Zároveň, aby to mělo i hodnotnej obsah, jsem se rozhod, že to bude vložení reportáže z oslavy padesáti let provozu panťáků.
Inu, den vypadal tak, že jsem sotva vstal, páč jsem ráno ten budík vůbec nechápal, ale nakonec se mi do Prahy podařilo odject dle plánu. Přešel jsem na Masaryčku, kde byly mraky lidí, neb se tutim spojem asi rozhodli ject skoro všichní. Byl otevřenej i Masarykovo salónek, tak jsem tam nakouk. Evidentně se akce účastnili i ňáký papaláší a zasloužilý pamětnící. Pak přijela vůbec první souprava ve složení 451.001/002, kam se ty davy snažily nacpat. První vůz byl vyhrazen právě pro delegaci, takže o to větší nával ve vlaku byl. Inu pořádnej příměstskej vlak. Počítal jsem, že v jednu chvíli bylo jenom v nástupním prostoru mezi dveřma 12 lidí, z toho 9 dospělých, 3 děti, jeden kočárek.
Pak jsme dorazili do Milovic, kde stála celej den jednotka 451.095/096 pro prohlížení. Další jednotky akce byly 451.025/026 a 045/046. Jezdící panťáky pendlovaly co hodinu mezi Masaryčkou a Milovicema a mezi Milovicema a Lysou nad Labem, takže v průměru každou čtvrthodinu do Milovic přijížděl nebo odjížděl panťák, ve skutečnosti teda byly příjezd a odjezd blíž u sebe. Vedle měli ukázky drážní hasičí SŽDC, největší pozornost budili vyprošťovacíma tankama VT-72. Na nádraží bylo občerstvení, promítaly se filmíky s drážní tématikou. Celkově to byla moc sympatická akce.
No a zde pár snímečků:
http://ladusa.rajce.idnes.cz/Padesat_le ... 1_EM475.1/
No a dál za tu dobu bych chtěl eště reagovat na příspěvky, týkající se sražení osoby vlakem.
Úplně nejvíc mě tu teda asi dostal názor, že někomu je víc líto sraženýho zvířete než člověka. To teda fakt nechápu. Fírové se s tim vypořádávají každej různě, někdo už za kontrolér nikdy nesedne, jinej si prostě udělá zářez a jezdí dál. Slyšel jsem dokonce i o verzi, kdy strojvůdce po "killu" eště dojezdil šichtu. Já osobně asi nikoho neznam nebo o tom nevim, ale manžel maminy kamarádky prej jednou domů přišel ňákej ne zrovna ve svej kůži, že prej tentokrát to oběti amputovalo hlavu... Na dráze se o tom samozřejmě i vtipkuje, příklad je třeba výrazivo typu 80 kilo mletýho. Osobně jsem zažil takovou ňákou rozprávku: ,,Hele, u předvěsti je prej ňáký maso." ,,A co já s tim, mam motorák plnej lidí, nemůžu to naložit." Šlo o ňákou srnu v kolejích. Nebo jak onehdá někde ve Španělsku vlak najel do bandy lidí, co si zkracovala cestu po vystoupení z vlaku přes koleje, tak jsem na ňákým železničním fóru zachytil reakci zhruba: ,, Ty jo, já mam za celej život dva zářezy a on za jedinou šichtu 16!"
Pípáku, ty ptáčkové, to asi vypadalo zhruba takhle, co?
http://www.youtube.com/watch?v=b4navn5Ii64