Nechci se vám příliš plést do rozjeté diskuze, ale s Hurikánem musím souhlasit v případě těch Američanů.
Osobně nechápu, proč se vůbec dívají na filmy, když přece všechny filmy skončí stejně. Nemá to ducha. Film, který skončí "špatně" - pozor, to nemusí znamenat vždy špatně, ale jen realisticky; takový film často odráží skutečný život a divák potom nepodlehne dojmu, že v jeho životě vždycky všechno půjde jako podle filmových předloh.
Filmy s Delonem mám rád. V drtivé většině kvalitní scénáře, podložené slušnou zápletkou a velmi dobrou hudbou. Taky bych radši, aby si Delon mohl ve třech mužích na zabití odvézt svojí přítelkyni v Lancii Gamma, kterou by mu mezitím záhadně spravili (pominu to, že bych sám Lancii Gamma chtěl
). Jenže není to americký film, tak to zkrátka dopadlo tragicky blbě, ale tohle přesně se může stát za určitých okolností každému z nás, i kyž zrovna nepůjde o zbrojní průmysl.
To jen v amerických filmech je hlavní hrdina vytažen z propasti hledaným zločincem, kterého potom zatkne manželka jeho nejlepšího kamaráda a hlavní hrdina odletí ve stínu palem a v záři zapadajícího slunce z losangelského letiště Boeingem 747 a z vyhlídkové plošiny mu mává celé FBI a prezident USA.
Tak nevím, jestli by si tu někdo měl myslet, že ten, kdo za každou cenu neleze do zadnic Američanům a nevychvaluje jim ty jejich výplody (uznávám, Boeing proti Airbusu super - když se mám držet letectví) je komunisticky zpropagovaný, tak v tom případě já jsem tady největší komanč pod sluncem, protože mám radši Tupolev 154M a kvalitní filmy.
Každopádně film Policajt nebo rošťák? je skvělý. Stejně jako skoro všechny ostatní s J.P. Belmondem. 
Ač se Ti to může jevit jako škatulka, je nezlomnou pravdou, že naprosto drtivá většina amerických filmů končí happy endem. Prostě kraviny a pohádky pro dospělé, zcela zapadající do současného spol. systému, který se plně nese ve znamení úsloví panem et circenses. Když se nad tím hlouběji zamyslíš, zjistíš, že reálně-psychologické filmy, otevřeně odhalující špinavé praktiky politiky a tajných služeb, se víceméně přestaly točit na konci sedmdesátých let. A jejich poměr vůči happyendovým je u evropské tvorby v celkovém souhrnu několikanásobně vyšší, než u filmů amerických. 
Od osmdesátých let frčí jen a pouze tzv. "zábava", neboť lidstvo je potřeba odvést od uvažování. Ve skutečném životě má dobrý konec málo co. Proto jsou nejlepší filmy reálné, kde klaďas inkasuje mnoho úderů a nakonec skončí velmi špatně, zatímco zloduch se trošku oklepe a vegetuje vesele dál. Prostě tak, jak to chodí i v realitě. Pouze z takovéhoto děje si totiž může divák vzít nějakou inspiraci a ponaučení.