mceza: Nedá se úplně vyloučit, že i toho se možná dožiješ.
veliz: Hodně nahrubo, ale souhlas.
Dovolím si připojit vlastní, snad ne příliš zaujatý komentář. Prožil jsem oba poslední režimy, navíc v produktivním věku opravdu půl na půl. Nikdy jsem v žádné partaji nebyl, dvacet let jsem soukromě podnikal a viděl kousek světa, tak snad mohu.
Nedokážu se objektivně vyjádřit k situaci v 50.létech, asi to opravdu byl teror a život ve strachu, podobně jako za Němců v Protektorátu. Já byl v té době dítě, první, co si v této souvislosti pamatuji, byla měnová reforma 1953. Takže okomentuji jen pozdější formy bolševického socialismu.
Tisk se dal číst, ale většinou jen mezi řádky. Tzn. důležité bylo to, o čem se tehdy nepsalo, nebo na co soudruzi nejvíc plivali. Ostatně - podobně je tomu v běžných médiích pro masy i dnes. Oba ty režimy tvrdily, že je demokracie a panuje svoboda. Možná, že dokonce svým způsobem ano, hodně lidí-jelimanů tomu věřilo tehdy i dnes. Nicméně v obou případech to byl a je vždy jen velmi účelový a jednostranný výklad nepříliš pěkné reality od toho, kdo zneužívá ve svůj prospěch skutečnou moc a snaží se oblbovat masy.
No a k tomu kradení: kradlo se tehdy, krade se dnes. Jen je "trochu" rozdíl v míře. Tehdy se kradlo
na všech úrovních a všude, páni i kmáni. Všichni to věděli, ale v podstatě se s tím nic nedělalo, pokud to nepřesáhlo únosnou mez, nebo dokud někdo nebyl "na odstřel". Hezká analogie k dnešku. Pán (Soudruh) si nechal načerno a téměř zadarmo postavit vilku a chatu, koupil levně luxusní automobil zn. Lada nebo maximálně Volha. Tatru či nějakou imperialistickou značku si nemohl dovolit, protože by ho soukmenovci sežrali zaživa.
Politická a hospodářská (vlastně to bylo totéž) věrchuška trávila dovolenou většinou doma, nebo u soudruhů na Krymu. I ta Kuba byla tak nějak ideologicky pochybná. Kmán si tehdy po troškách nakradl cihly, cement a fošny, taky železo, sanitárku, baterie, elektro a kdoví co ještě tehdy většinou chybělo v obchodní síti, ale "v globále" se vždy dalo nějak sehnat a nakonec všichni všechno měli, jak už se říká v tom známém vtípku na "socík". Domek nebo chatu si postavil sám. Dovolená doma nebo na rekreaci ROH, kdo se měl líp tak Balaton, Bulharsko, Rumunsko, později Jugoslávie, top Kuba. Na Baltu v NDR bylo sice super lacino, ale zato zima
A dál to nešlo - prostě tady byly objektivní limity: uzavřené hranice, cestovat se moc nedalo, nemovitost v zahraničí, byť třeba na tom Krymu
byla z říše pohádek, stejně jako soukromé letadlo, jachta, neřku-li fabrika a pod. Snad ještě tak hausbót někde na řece, nebo později motorový člun. Auta byla jen ta oficiálně dovezená, a ve volbě značky byli paradoxně vlastní ideologií omezeni spíš ti páni. Zato sportovci a těch pár lidí, co byli nějak v kontaktu se zahraničím, na tom byli o trochu lépe, a nemuseli se žinýrovat, pokud na imperialistické auto měli.
Dnešní doba je jiná. Hranice nejsou a meze všehoschopným se nekladou. Taky se krade, pán i kmán. Jenže zatímco pán si beztrestně krade v miliónech a miliardách (rozkradené banky, šikovné privatizace a vytunelování velkých podniků, nesplácené úvěry, miliardové daňové podvody, parazitování na veřejných rozpočtech) za většinou benevolentního přístupu policie, stát.zastupitelství i shovívavosti případných nedejbože soudů, kmán krade leda tak dekly od kanálů nebo flašku rumu v samošce. Taky rád okrádá ostatní, většinou nekradoucí spoluobčany-takykmány. Zatímco se páni moc nezměnili, kradoucí kmán je v dnešní době jiný. Ono v soukromých firmách se moc krást nedá, a taky se to hrubě nevyplácí. Holt soukromník si majetek většinou dobře hlídá, v obchodech či bazarech se dá legálně koupit prakticky cokoliv (i když to taky není až tak úplně pravda). Takže kradoucí kmán je dnes v praxi bezdomovec, člověk dlouhodobě nezaměstnaný, a další kategorií jsou lidé práce se štítící, včetně větší části cikánské populace. Samostatně pak stojí část kmánů - hajzlů od přírody či od výchovy, kteří radostně kopírují velké vzory svých pánů: podvádějí a kradou, na co přijdou. Bezdomovce a nezaměstnané nám - coby novodobé "výdobytky" - přinesli zbožňovači syrového kapitalismu a neúnavní likvidátoři sociálního státu, mezi lidi s odporem k práci pak lze zahrnout i profesionální zloděje, pracující na zakázku. Vlastně jsou to taky podnikatelé, jen bez IČO a neodvádějící daně, podobně, jako někteří vzoroví multimilonáři či miliardáři. S Cikány a flákači to bylo složité i za minulého režimu, ale ten je přeci jen dokázal alespoň z větší části udržet na uzdě a přitáhnout k nějaké práci, o kterou tehdy narozdíl od dneška, nebyla nouze. No a ten zbytek bezostyšně krade, protože si chce přilepšit - ostatně jako jejich velké vzory, jen ten rozsah je jiný. Tak vám třeba vysosnou benzín z nádrže, nebo ukradnou kola. Obratem získané většinou zpeněží - jako ti "nahoře".
K tomuhle ještě taková úvaha, aniž bych krádeže, obzvláště těch posledních dvou kategorií, sebeméně omlouval. Proč je vlastně většina pracujících u nás placena tak mizerně? Minimální mzda je již po řadu let nezměněná - něco přes 8 tisíc hrubého, a ca.70% lidí je pod hranicí "průměrné mzdy", nejčastěji mezi 12-18 tKč. Hrubého. Dá se za to důstojně žít, neřku-li živit rodinu s dětmi? A jsou to mzdy motivační k práci, a adekvátní platům "vyvolených"? Každročně rapidně rostou životní náklady, a zatímco páni se statisícovými platy si je průběžně zvyšují, kmánům se až na výjimky nejen nepřidává, ale často se ještě mzdy snižují. Jak to, že cenová hladina je u nás vyšší, než v okolních státech, produktivita ve většině firem řekl bych tak skoro srovnatelná, ba mnohdy i výrazně vyšší (v zahraničí si to stále ještě dokážou ohlídat odbory). A jak to, že za srovnatelnou práci jsme s bídou na polovině srovnatelných mezd? Kdepak ty naše peníze asi jen zůstávají? Že by to všechno, včetně jedněch z nejvyšších celkových daní v Evropě, "prožrali ti hnusní důchodci a socky"? S hrůzou si uvědomuji, že komunisté vždy hlásali hesla proti vykořisťování člověka člověkem (i jiná), a my jsme se tomu tehdy pochopitelně smáli, když jsme viděli reálné poměry na Západě. A dnes
Takových proč by byla celá řada. Třeba proč je většina poslanců a špiček státní správy taková hnusná příživnická svoloč? Je to jen naše vina?
Samozřejmě, byla tady řada dalších odpudivých aspektů komunistického "socíku" - nedalo se moc vyskakovat, když někdo soudruhy a režim příliš kritizoval, byl vyhozen z dobré práce. Nicméně pracovat někde musel, takže nakonec ho někde taky museli zaměstnat, hlady neumřel a bydlení si bez problému zaplatil. Doplatila na to pak nejvíc rodina, zvlášť děti, pokud chtěly třeba na školu. Kritika na pracovišti naopak většinou procházela, pokud člověk zrovna nevyřvával na schůzi, že ředitel si s milenkou jezdí na černo služební tatrou
a nedráždil předsedu partaje. Dneska ve firmě většinou stačí kritika nesmyslných postupů, špatného hospodaření nebo chraňbůh chtít založit odborovou organizaci
a panáček kmán letí, letí, letí, letí...
s tím rozdílem, že s vidinou rychlého propadu na sociální dno a přechodu do populární kategorie bezdomovců.
Tož tak nevím, abych to nakonec nějak shrnul. Tehdy se asi kradlo víc, ale v malém, dneska se krade hodně - ve velkém nahoře, v malém dole. Je to hnus, velebnosti!
Abych nebyl jen tak hrozně negativistický, dodávám, že tak, jako kdysi, i dnes je tady řada pozitivních věcí, ze kterých může mít člověk radost (svítí sluníčko, za chvíli bude po Vánocích, sousedovi ukradli auto, Peak bude protikorupční ministryní obrany...)
Jen se obávám, že s dnešními zkušenostmi by si většina zúčastněných to zvonění klíči asi přeci jen rozmyslela.
No nějak jsem se zase po čase rozepsal
. Jdu se posilnit na oběd - máme šampaňské a kaviár, echt želví polévku, lanýže a nadívané pečené sluky. Služebná už zvoní ke stolu a komorník mi úslužně přináší žaket. Lada spinká v garáži a zdá se jí o létě. Ať se vám všem daří co nejlépe.
