popest píše: Podle mého názoru, zapojená hadice zhorší emise, ale ne tak, aby to neprošlo. Pokud to neprojde, asi je na motoru něco špatně... Napadají mě třeba špatný pístní kroužky, pak to třeba moc fouká a emise jsou v háji.
Tvůj názor je mylný. Pravdou je, že u motoru ve vynikajícím technickém stavu s úplně novou olejovou náplní to moc velký vliv mít nemusí (ale má), nicméně i ten nejlepší motor (jako byl například ten můj upravený motor blahé paměti) měl s připojenou hadicí víc než pětkrát vyšší emise ve volnoběhu. Pročpak si myslíte, že před měřením emisí se doporučuje měnit olej? Právě proto, že když nějaký bambula "mechanik" tuto hadici nechá připojenou, máte větší šance, že vám to nerozšteluje (nový olej neobsahuje tolik znečišťujících látek a jeho vliv na složení směsi je menší než u oleje staršího a opotřebeného).
Jak čtu, ujišťuji se, že o karburátorech, problematice emisí a jejich hodnot potažmo seřizování moc nevíte. Bude těžké vás tedy přesvědčit nebo to vysvětlit tak, abyste to pochopili. Ale já to zkusím.
Seřizování emisí je vlastně víc kontrola technického stavu motoru než vlastní seřízení. Jde o toto: při správném nastavení karburátoru (správné tryskování, hladina paliva a předepsaný benzin) a správném nastavení zapalování (odtrh, předstih) musí karburátor nastavený ve volnoběhu na lambda=1,000 (plus minus tři setiny) vykazovat hodnoty emisí udávané tolerancemi tabulkových hodnot. Takže: seřídím hladinu paliva, odtrh a předstih, ohřeju motor na provozní teplotu a při správných volnoběžných otáčkách nastavím šroubem bohatosti směšovací poměr lambda na 1,000. Při kontrole emisí v tomto nastavení motoru musím mít hodnoty CO pod maximální dovolenou mezí (OZON 1,5% a WEBER 4,5%), hodnoty HC méně než 1200 ppm (OZON 800 ppm), hodnotu kyslíku co nejmenší (je dáno méně než 1%) a hodnotu CO2 naopak co nejvyšší (minimálně 12%, lépe přes tuto hodnotu). Když to tak není, mám dvě možnosti - buď motor uškrtit (tím sice CO a HC mírně snížím, ale prudce zvýším NOx, které se sice neměří, ale jsou nejjedovatější) nebo majitele vyhnat s tím, že motor neprošel. Majitel buď odstraní příčinu vysokých emisí (seřídí ventily, vymění vzduchový filtr, svíčky a kabely a podobně) nebo dojede do jiného servisu, kde mu to uškrtí a on projde
.
Pokud motor projde ve volnoběhu, zvýší se otáčky na hodnotu kolem 3000 (považováno za provozní otáčky motoru) a měří se znovu. Tato hodnota se již nedá seřídit žádným šroubkem, ale pouze hladinou paliva v plovákové komoře. Tedy: pokud mám správnou hladinu paliva v komoře a správně nastavenou bohatost ve volnoběhu, musí mi i ve vyšších otáčkách motor pracovat na lambda = 1,000 a hodnoty emisí by měly být dokonce nižší než ve volnoběhu (díky pravidelnějšímu chodu a lepšímu hoření směsi).
Takže tolik do úvodu k emisím.
Seřizování emisí má jeden jediný účel - nastavit správnou a ničím nezkreslenou bohatost směsi ve volnoběhu. Bohatost směsi při jiných než volnoběžných otáčkách, tedy v provozu, je nastavuje POUZE výškou hladiny paliva v plovákové komoře. To pro začátek.
Volnoběhový kanál je svým průtokem v porovnání s difuzory hlavních dávkovacích soustav nesrovnatelně menší (dejme tomu tisíckrát). To je pro další vysvětlení rovněž důležitá skutečnost.
Pokud seřizujete bohatost směsi (emise) ve volnoběhu, hlavní dávkovací soustava je nefunkční (klapky jsou uzavřené). Tedy klapkami žádné palivo neproudí, vše teče do motoru pouze volnoběhovým kanálem. Volnoběhový kanál slouží ke dvěma účelům - k umožnění chodu motoru ve volnoběhu (bypass hlavní dávkovací soustavy) a když je motor v zátěži (mám sešlápnutý plyn), slouží volnoběhový kanál jako obohacovač 1.stupně karburátoru, vyrovnávač palivového deficitu v přechodových jevech (společně s akcelerační pumpou).
Pro dobré startování a příjemný chod motoru na volnoběh je nutné mít bohatost směsi dobře seřízenou - to se provádí šroubem bohatosti. Toto nastavení však má vliv i na chod motoru ve zvýšených otáčkách a pokud bohatost ve volnoběhu nebude nastavena správně, motor pojede špatně i v zátěži (protože funkce obohacovače 1.stupně bude nesprávná).
Přisávání výparů z klikové skříně má pokaždé úplně jiné složení. Je to dáno stářím oleje (jeho obsahem znečišťujících látek), teplotou oleje, vlhkostí vzduchu a mnoha jinými faktory. Pokud tedy při seřizování emisí tuto hadici neodpojíte, nikdy se vám nepovede motor seřídit správně. Něco nastavíte a změříte, ale jakmile několikrát prošlápnete plyn, hodnoty i celé seřízení jsou naprosto jinde, tomu můžete věřit. Zatímco když seřídíte karburátor s odpojenou hadicí, máte jej nastavený na základní "defaultní" a jediné správné nastavení. Je pravdou, že po připojení té hadice se emise zhorší (pouze ve volnoběhu!!!), ale nastavení karburátoru je správné - při jízdě totiž volnoběhový kanál pracuje jako obohacovač, jak už jsem tu uvedl, a ten je díky správnému základnímu nastavení bohatosti správně a spolehlivě funkční. Ono je totiž třeba si uvědomit, že díky sešlápnutí plynu letí skrz karburátor do motoru tisíckrát (možná víckrát) víc směsi než volnoběhovým kanálem ve volnoběhu, tudíž přisávání olejových par z motoru na složení směsi vůbec nemá vliv, neb je zanedbatelné. Nicméně důležité v danou chvíli je správné seřízení volnoběhového kanálu (bohatosti) pro správnou funkčnost obohacovače 1.stupně, potažmo celého jízdního komfortu.
Prostě věřte tomu, že při měření emisí neřízených motorů se musí tato hadice odpojovat. Je to dáno předpisy DEKRy. Seřizoval jsem emise na servisech skoro pět let, s předpisy jsem seznámen, protože jsem musel mít platné zkoušky. Takže nevidím důvod, proč o tom diskutujeme, když je to prostě dáno a je to tak (přes to prostě vlak nejede). Je to totéž jako kdybyste chtěli diskutovat o tom, jestli se v uzavřené obci jezdí padesát nebo ne - stejně nesmyslná debata.
