LADAklub - Fórum

Najbrt je novej korporátní nátěr našich drah, něco, jako je váš Blonski, kterej je teda rozhodně slušivější.

Marek89 píše:Čo je to najbrt ?

Podle mne, poměrně nevkusný pokus o jednotné zbarvení kolejových vozidel Českých drah. Tutaj http://www.najbrt.cz/cs/novinky/vlaky-s ... ebarvovat/ .

Edit: Láďuša byl zjevně podstatně rychlejší.

Ja ve snehu jel jen v patek do Brna a to prijemne vytopenym autobusem, ktery odjel presne na cas z km a dojel o 5 minut driv do brna. Cestou autobusak co dojel, to predjel. Asi v pulce cesty volal kolegovi, jestli nevi, co je zavada F42, ze nejde nahodit bufik. Trosku se mi zdalo, ze se v buse ochladilo, ale nevim, zda to primo s bufikem souviselo. Po par km se vse vratilo zcela do normalu. znacku busu ted nevi, ale myslim ze to byl ten s logem delfina v kolecku ci tak cosi.

Z Brna v 6 hodin jezdi specialne v patek 2 autobusy na stejne lince, jeden stavi v dedinach druhy ne, cena stejna. Autobusy z Brna vyjizdeji, pristaveny byly vytopene, cestou po stare ceste do vyskova sa autobusaci vesele nahaneli . Do km jsem dojeli asi o 10 min zpozdeni, asi to bylo tim, ze z brna do vyskova sme nejelu po dalnici.

V tomto smeru si nemohu stezovat. Kolega jel do Brna vlakem, trevalo mu to 5 hodin. Nevim proc to udelal

Renault Crossway

JmJ píše:Kolega jel do Brna vlakem, trevalo mu to 5 hodin. Nevim proc to udelal

Třeba jezdí dráhou ze sympatie

Po přivítání se s jedním místním soukmenovcem jsme vyčkali, až z Lovosic zmizí zpožděný osobák a na jeho místo našibují onen vláček co se mu kouřilo z komínků s Mikulášem, andílkem a čertem. Nešlo o nějakou historickou jízdu, tahaly nás 742 od Carga, významné bylo asi to, že se na dráhu dostal po delší době "velký vlak", šlo o jízdu kterou zorganizovali nadšenci co se jim zalíbila málo užívaná trať zovoucí se Švestková dráha, které jak jsem pochopil hrozí zánik. Blíže by ovšem mohl poreferovat některý z místních znalců. Po nástupu do vozů nás zarazila poměrně chladná atmosféra, což potvrdilo šuškandu, že vozy byly přistaveny podstatně později než bylo smluveno, tudíž se prostě nemohly s předstihem adekvátně vyhřát. Na oné trati prý není povoleno užívat elektrického vytápění vozů, tudíž byly zajištěny vozy s kamny na tuhé palivo. Nicméně hlavní bylo, že to byla atrakce pro potěchu malých cestujících a milovníků dráhy, tudíž troška nekomfortu nemohla a také nevadila ... no trochu jo . Začátek byl tedy poněkud rozpačitý, nicméně již ten přinášel radost v podobě "rejpavého černého humoru" zaujalo nás děvče co lepilo symboly sněhových vloček na okna pokryté námrazou, poněkud redundantní činnost . Všechny nás spíše zajímala kamna, která se stala jednou z nejvíce vyhledávanou atrakcí, mnozí včetně mě u nich prostáli podstatnou část jízdy . Vozy byly děleny na dva oddíly, jeden s kamny, druhý bez. Se zavřenými dělícími dveřmi se začalo klima mírně lepšit, nutno dodat, že i přes chlad byla atmosféra velice příjemná a veselá, inu nadšenci jak má být, nikdo nepanikařil, každý mrzl s úsměvem na rtech. Koneckonců u Stalingradradu to měli podstatně horší . Po pár zastávkách se vlak naplnil a bylo nutno se podělit o naše teplo i s vedlejším oddílem. Sic to pro nás bylo tvrdé, ale solidárně jsme se podělili. Pravda, jeden osamělý výkřik nesouhlasu musel být umlčen . Personál vlaku se staral o cestující příkladně, nejen že vybral jízdné po vzoru ČD , ale dokonce obětavě a s úsměvem na tváři roznášel různé nápoje a pochutiny za přiměřenou úplatu, což mnohé velice těšilo . Toto již bohužel ČD na rozdíl od vybírání jízdného tak moc neumí. Děti byly náležitě postrašeny a následně za své říkanky a sliby poslušnosti řádně odměněny, prostě paráda. Dokonce jsem i jedno dojemné odměňování natáčel, jen jsem zapoměl zmáčknou spoušť , to co jsem pak natčil již nebylo tak srdceryvné . Z trojice nadpřirozených bytostí mne nejvíce zaujalo děvče v hábitu andílka, to si to tedy muselo v té zimě protrpět, což bylo koneckonců i vidět na mimovolních tělesných reakcích, přesto se stále usmívalo, má můj obdiv. Škoda, že na začátku nebylo pořádně vidět na krásy okolí přes zamrzlá okna, neb po vystoupání z mlžného oparu nížiny byly vidět nádherné zimní scenérie pod modrým nebem, prostě nádhera. Cestou jsme se spojili ještě s druhým mikulášským vlakem, podle náznaků na tom byli s vytápěním podobně . V neustále se zlepšující tepelné pohodě jsme s jednou kulturní zastávkou ve stanici Hrob vystoupali, až do Moldavy.

Edit: Pár foteček zde http://koko-loko.rajce.net/Mikulasky_vl ... _4.12.2010

Obec Moldava , do stanice Moldava v Krušných horách jsme dojeli na čas. Přivítalo nás ne moc odklizené nádraží, koneckonců kdo, nebo proč by to dělal, vždyť tam zajíždí pouze krátké motoráky. Náš vlak byl ovšem poněkud delší, tudíž jsme někteří sestoupili do zavěje a nedbaje slušného vychování došli k nádražní budově po kolejnicích, nohama jsme stírali sníh na kolejích . Zamířili jsme tedy k budově nádraží, za budovou byla výstavka vojenské techniky, tedy ze pár Pragovek a Kačena. Ve vestibulu bylo potom k vidění pár zbraní a několik osob v uniformách a plné zbroji. Uniformy bych tipoval na ČSLA, Michal mne jistě opraví pokud se mýlím, já tak kovaný v tomto nejsem a koneckonců jsem je ani nefotil. V nádražní budově jinak nic jiného k vidění nebylo, neb všechny dveře byly pozamykané. Dokonce hledání jízdního řádu dalo soukmenovci řádně zabrat . Původní plán, že zapadneme do hospody zkrachoval, byla tak přecpaná běžkaři a výletníky z vlaku, že to nemělo význam. Začínalo pomalu hrozit, že se poprvé vydám ze severu bez kapky ethanolu v krvi, neb jsem ani plácačku já osel sebou nevzal . Vydali jsme se tedy k průzkumu Moldavy, nevědouce toho co je o ní napsáno na netu jse nabyli dojmu, že se celá Moldava skládá z nádraží a hospody v ní, několika pofidérních vietnamských stánkoprodejen, asijského bistra, benzínové pumpy a obecního úřadu. Ano byly jsme v té odlehlejší části . Zlehka jsme si tedy prohlédli tyto atrakce a nakoukli do Říše, já to tedy hned nepoznal, neb nejsem vnímavý jedinec, ale soukmenovec Michal ihned poznal, že jsme v Německu. Mě totiž vůbec nebylo divné, že k pohybu chodců v Čechách slouží silnice, zatímco v Říši mají sněhovou frézou protáhnutý chodník a silnici tak používají jen pro auta. Cestou zpět k vláčku jsme zaznamenali dojemnou scénku. Jedna matka s dítětem se s přáteli rozhodla zajít na čaj či kávu, jen to dítě se nějak šprajcovalo. Matka zjevně to dítě znala, tak jej nechala venku vycukat a schovaná u dveří restaurace monitorovala dítě. Což ovšem nebyl schopen ustát jakýsi bodrý běžkař, agilní sportovec s duší gentlemana. Začal se okrajově pídit po důvodu dětského pláče načež se matka musela zjevit. Jedinec hlasitými slovy projevil svůj názor nad její péčí. Rozezlen pak vykřikoval "zfetované děvky to jsou" . Svou nevoli pak musel ventilovat ještě několika dalším skupinkám výletníků které potkal na své strastiplné cestě k bílé stopě. Chudáci lidé vůbec nechápali oč jde . Každopádně ta věta a tón kterým ji podal na mne hluboce zapůsobila . Ačkoliv jsem úpěnlivně agitoval za malou zastávku na osvěžující alkoholick nápoj, nebyl jsem vyslyšen, soukmenovec Michal měl zjevně obavu, že v té díře zůstaneme trčet . Pokračovali jsme dále zpět k vláčku, doufaje, že kamna nevyhasla. Kupodivu i ostatní účastníci výletu se zavčasu disciplinovaně vrátili do vlaku, fotografové učinili ještě pár fotek a vlak vyjel na čas, ve vlaku již bylo poměrně snesitelně, atmosféra výtečná, jen se na mne již pomalu začala dostavovat únava.

Pár fotek tutaj http://koko-loko.rajce.net/Moldava_v_Kr ... _4.12.2010 .

Ano, veřejně se přiznávám - zúčastnit se této akce byl můj nápad. Inu mívám i lepší nápady, ale co už.

Zajímavé bylo jak si z počátku všichni užívali oné legrace, že při hovoru ve vlaku jde od úst větší množství páry a při běžném dýchání nosem si člověk připadal jako pohádkový drak, ovšem po pár kilometrech jízdy to postupně přestávalo býti zábavné a tato kratochvíle začala dostávati tragický tón.

Mám jen jeden poznatek ohledně obutí. Většina cestujících mě měla za blázna, díky mé obuvi. Jak je o mně známo používám Prestige celoročně, tedy i do sněhu.
I upozornění kolegyně ze zaměstnání, že jedu do hor jsem přešel jen lehkým úsměvem.
A jak se situace během pár desítek minut změnila. Většina cestujícíh po pár kilometrech jízdy v promrzlém voze, začala své nohy obuté v zimní obuvi strkat div ne pomalu až do kamen. Někteří, jako třeba moje spolusedící se dokonce zula, nohy nějakým způsobem zatočila pod sebe a celou cestu si na nich seděla.
Zatím co všichni takto improvizovali, já jsem si užíval tepelné pohody mé lehké obuvi

A byli i tací, jako třeba brněnský soukmenovec, co se v této mrazivé náladě vyloženě vyžívali. Ve chvíli kdy i mnou začínala lomcovat zima mne upozornil na poutavou reklamu na nádraží, tuším v Mostě to bylo, s nápisem : Ledově vychlazená Coca Cola zde v prodeji.

Nakonec po Markově vyčerpávajícím komentáři již nemám co dodat, snad jen shrnutí :byla to pěkná sobota!
A jedna otázečka na spolucestujícího : Bude-li se tato akce konat i příští rok , pojedeme? Předpokládám, že jsme již dostatečně nalákali i Hurikána a přijede také
Častokrát jsme na něho během jízdy vzpomínali

Michal Pokorný píše: ... snad jen shrnutí :byla to pěkná sobota! :

To každopádně, jen poněkud chladná a dlouhá, ale pro hodnotné zážitky je třeba lecos obětovat.

Michal Pokorný píše: A jedna otázečka na spolucestujícího : Bude-li se tato akce konat i příští rok , pojedeme? Předpokládám, že jsme již dostatečně nalákali i Hurikána a přijede také
Častokrát jsme na něho během jízdy vzpomínali

Mno, když se na závěr jízdy začali všichni ujišťovat, že příští rok zase, nabýval jsem dojmu, že jsem na výletě nějakého ústavu pro choromyslné . Sám jsem v duchu přemýšlel, že by nebylo špatné při zpáteční cestě zapřáhnout tu věc co vytrhává koleje, aby ti blázni měli po ptákách . Ale s postupem času v přítmí pokoje vybaveném funkčním ústředním topením se ledové vzpomínky poněkud vytrácejí ... . Pokud pojede Hurikán tak určitě, ano!

No, nevím, mám pocit, že Hurikán leží s chřipkou již teď , po přečtení tvého povídání

http://koko-loko.rajce.idnes.cz/Mikulas ... G_1084.JPG - jééé pěkná rodinná fotka se ti povedla , koukám, že si stihl zaznamenat vzácnou chvilku - dědu Rokoše ještě před tím, než zahájil proces vnitřního vyhřívání.

Vše hlavní již bylo napsáno, ale když je Tajfun tak zvědavý, dotáhnu to až do konce, již jen dvě části, to snesete.

Mikulášský vlak tedy vyrazil na cestu zpět, nálada byla výborná, ale již byla na účastnících výletu přeci jen patrna únava. Okna již ovšem dokonale rozmrzla, tak se aspoň dalo ještě chvilku před setměním dívat na krásy přírody. Cestou zpátky mne šokovalo odhodlání některých fotografů, kteří kolikrát stáli v zasněžených pláních za účelem fotky tohoto prapodivného vlaku, to již musí být přesvědčení . Mimo běžné společenské konverzace se dokonce začaly snovat plány na večer. Soukmenovec Michal se svěřil s úmyslem návštěvy restaurace v Roudnici. Myšlenka to tuze pěkná, jistě by potěšila mé chuťové pohárky, jenže by to znamenalo šílenou věc. Odložit cestu tradičním spojem pomocí R 787 a navazujícím EC 379 co by do Brna dorazil ve 22:22 a vrhnout se do nočního šílenství v podobě R 441 Excelsior odjíždějícím ve 21:45 s přestupem na R 471 Amicus co by do Brna dorazil ve 2:24. To již zavánělo šílenstvím, navíc bych jel vlakem ze kterého jsme měli ráno vagónky, nedělám si iluze jaká atmosféra by v tom vlaku panovala. Navíc bych se do pelechu nedostal dříve než ve čtyři hodiny a to se mi nepodařilo ani při mých největších fetech . Nechával jsem ovšem tuto myšlenku zrát. Mezitím se ve vlaku začalo poněkud ochlazovat, utahaní lidé již nebyli v topení tak aktivní a koneckonců každy měl za to, že již stejně za chvilku budeme v cíli, že to nemá význam. Z oddílu bez kamen se začala vkrádat zima. S postupem času jak lidé vystupovali zbyli v oddíle jen dva lidé. U nás bylo stále chladněji, načež bylo jednou osobou rozhodnuto, že se dveře zavřou . Kupodivu nikdo nepovstal v obranu těch dvou, žádná solidarita, žádný soucit, dokonce padl i výrok, že sami tomu tak chtěli, mohli jít k nám . Dvěře byly tedy zavřeny a my tak na jejich úkor ušetřili pár Joulů tepla . Z počátku byly z uzavřeného oddílu slyšet hlasy, ale rychle utichly . Ne nebojte se neumrzli, jen vystoupili . Před cílem obešel pořádající personál cestující a rozdal panáky fernetu, jak jej nepiji dal jsem si. Bylo to příjemné, dokonce jsem se na chvilku i probral z ůnavové letargie, úplně jsem ožil, prostě ethanol . Šťastně jsme dorazili do cíle a to kupodivu na čas , lehce po sedmnácté hodině. V Lovosicích také padlo definitivní a myslím i velice rozumné rozhodnutí, že pojedu do Brna jako slušný člověk neb jsem si již pomalu připadal jako zombie. Ovšem čekárna v Lovosicích mne naplňovala odporem, proto jsem doprovodil soukmenovce do nádražky v Roudnici. Svezl jsem se Elefantem, který prý neoplývá moc tepelnou pohodou. Mno, po prožitém teplotním traumatu tam bylo moc fajn . Na deset minut jsem poseděl bez jakékoliv konzumace v nádražce a vyrazil do severského chladu na vlak.

Koko Loko píše:Ovšem čekárna v Lovosicích mne naplňovala odporem

Jen tak mimochodem, nebyli jsme v čekárně, nýbrž pouze v hale

Jinak to tvoje rozhodnutí bylo samozřejmě správné, já jsem totiž dal jen dva kousky a únava se ukázala v plné síle. Tudíž jsem se z posledních sil zvedl a odkráčel na Os do Lovosic s odjezdem v 19.05 h. Samozřejmě jen naivka by si myslel, že to v 19.05 odjíždělo. Tak, že jsem při čekání čtvrt hodinky mrznul na nástupišti (to abych té zimy neměl málo). No kdyby to zpoždění alespoň zahlásili, ale co už ..... vždyť přece ČD.
Čekat v hale nemělo smysl, protože jak jsem zjistil, ze čtyřech radiátorů topil jen jeden a to ještě jen jeho vrchní třetina. Tedy temperatura téměř totožná s tou na nástupišti.

Po příjezdu domů jsem si dal rozmrazovací kůru ve vaně a zcela zničen ulehl.

Vynořil jsem se tedy z nádražky a vyčkával R 787 co měl jet z Roudnice 18:12. Ještě před ním se prohnal přes nádraží nějaký jiný rychlík týmž směrem. Měl řazen onen mlátící vagon z rána, rachot jak v lomu. Povšiml jsem si, že to tu zde navštěvují i lidé co pracují podstatně blížeji železniční dopravě než já. Ptám se co mohlo na tom vagonu tak tlouct? Znělo to jak kovadlina s frekvencí úměrnou rychlosti. Můj rychlík pak jel celkem na čas, vůz byl vytopený, čistý. V Praze jsem ovšem zjistil nemilou, nicméně očekávanou věc. EC mělo nejdříve 40, později 50 minut ranu. Nádherné to čekaní na nádraží, byl jsem nucen si dát předražený burger za kilo a kafe za pade abych se trošku zahřál a zasytil. Jako nebylo to špatné, ale lanšmít v housce a turek za třetinovou cenu by mne jistě posloužili lépe . Aspoň jsem si v rámci čekání konečně ulovil žabotlama do fotokrabičky a dokonce jsem ji dovezl i domů . EC nakonec mělo nakonec +55, v českém hlášení vlakového personálu tvrdili 50, ale v angličtině kápli božskou +55 . Poprvé za celý den jsem jel soupravou na úrovni. Je smutné, že se s příjemným prostředím setká člověk jen v tom EC. Byly to vozy ČD, měkké textilem potažené sedačky, příjemně nastavená klimatizace, luxus. Takhle kdyby to bylo všude . V Kolíně či Pardubicích, již nevím, se kupé částečně uvolnilo a já mohl do horizontálu, spinkal jsem na měkkých sedačkách jako brouček. Vlak do Brna dorazil tuším ve 23:15, ještě cesta noční linkou 91, opilců ještě moc naštěstí nebylo a o půl noci jsem odmykal dveře panelákové nory. Výlet to byl dobrý, ale náročný, ráno jsem lezl z pelechu po čtyřech jak zpráskaný pes.

Takže Tajfune, kdy pojedeme na sever?

Koko Loko píše:Cestou zpátky mne šokovalo odhodlání některých fotografů, kteří kolikrát stáli v zasněžených pláních za účelem fotky tohoto prapodivného vlaku

http://www.k-report.net/ukazobrazek.php ... ef=28/1292

Ovšem to tvé náhlé ožití jistě nebylo pouze po požití Fernetu co ti podal, zde občas se vyskytující, karloslt. Nezapomínej, že jsi krátce před tím zbaštil nějaký Brufen či co. Tato kombinace slibuje mnohé

Teda Marku, moc pěkně napsaná reportážička. Je opravdu radost, ji číst!

Zmíněno bylo tolik věcí, že už ani nevím, na co všechno jsem chtěl reagovat. Pokusím se vzít to chronologicky:

Koko Loko píše:

Hurikán píše:To si dokážu živě představit.

Nedokážeš, udělal jsi velikou chybu, že jsi nejel a přišel tak o některé doufám neopakovatelné zážitky v podání ČD a.s.

Dle popisu se žádné extra překvapení v kvalitě cestování a věcí souvisejícíh, jdoucí nad rámec mé, údajně nedostatečné fantazie, nekonalo. Zhruba obdobný průběh jsem předpokládal, a právě proto jsem nejel. Těší mě, že Tys to nevzdal a mohl jsi tak poskytnout toto hodnotné svědectví.

Koko Loko píše:

Hurikán píše:Nenapínejte už a informujte!

Lidským utrpením by jsi si chtěl nedělní dopoledne zpříjemnit, že? Budiž tedy.
.
.
Pár obrázků na závěr, mrazící vozy a poblitý jsem ovšem nefotil.

Lidské utrpení mě nezajímá. Chci jen vědět, do jaké míry se naplnila má představa. Škoda, že jsi nezneužil kokofoťák ke zdokumentování stavu mrazicích a poblitých vozů. Teprve takovéto obrázky, by dodaly článku tu správnou šťávu.

Koko Loko píše:Na oné trati prý není povoleno užívat elektrického vytápění vozů, tudíž byly zajištěny vozy s kamny na tuhé palivo.
.
.
Z trojice nadpřirozených bytostí mne nejvíce zaujalo děvče v hábitu andílka, to si to tedy muselo v té zimě protrpět, což bylo koneckonců i vidět na mimovolních tělesných reakcích, přesto se stále usmívalo, má můj obdiv.
.
.
V neustále se zlepšující tepelné pohodě jsme s jednou kulturní zastávkou ve stanici Hrob vystoupali, až do Moldavy.

Tak ta kamna a uhláky jsou pro mě opravdu velkým překvapením. Tohle bych dnes ve vlaku, s těmi rel. moderními vozy, opravdu nečekal.

Ano, anděl musel mít ssebou svého anděla strážného, že akci ve zjevně velmi "teplém" oděvu přežil. A ten "stálý" úsměv už mohl být třeba doslova "zamrznutý".

Jet s Vámi já, tak mě můžete v místě kulturní zastávky vyložit. Její název je totiž zcela odpovídající.

Michal Pokorný píše:A jedna otázečka na spolucestujícího : Bude-li se tato akce konat i příští rok , pojedeme? Předpokládám, že jsme již dostatečně nalákali i Hurikána a přijede také
Častokrát jsme na něho během jízdy vzpomínali

Zvolíte-li pro tuto akci nějaké příhodnější (výrazně teplejší) počasí, tak se rád přidám. Nalákaný jsem po přečtení reportáže totiž opradvu dostatečně. Mmj. nedívím se, že jste na mě tak často vzpomínali. Také bych, přímo se slzou v oku, vzpomínal na někoho, kdo je pěkně v suchu a teple, zatímco já mrznu.

Michal Pokorný píše:No, nevím, mám pocit, že Hurikán leží s chřipkou již teď , po přečtení tvého povídání

To se vyloučit nedá.

Koko Loko píše:Z oddílu bez kamen se začala vkrádat zima. S postupem času jak lidé vystupovali zbyli v oddíle jen dva lidé. U nás bylo stále chladněji, načež bylo jednou osobou rozhodnuto, že se dveře zavřou . Kupodivu nikdo nepovstal v obranu těch dvou, žádná solidarita, žádný soucit, dokonce padl i výrok, že sami tomu tak chtěli, mohli jít k nám . Dvěře byly tedy zavřeny a my tak na jejich úkor ušetřili pár Joulů tepla . Z počátku byly z uzavřeného oddílu slyšet hlasy, ale rychle utichly . Ne nebojte se neumrzli, jen vystoupili

Tak tohle mě dostalo pod stůl.

Koko Loko píše:Výlet to byl dobrý, ale náročný, ráno jsem lezl z pelechu po čtyřech jak zpráskaný pes.

Takže Tajfune, kdy pojedeme na sever?

Zjevně sis akci opravdu užil důkladně a na nabyté zážitky jen tak nezapomeneš.

V létě, za pěkného počasí, klidně až na Nordkapp.


Ufff, to byl náročný příspěvek. Sice jsem na plno věcí nereagoval, ale to nevadí. Fakt se celé povídání četlo moc pěkně, takže ještě jednou pochvala.