Nuže včerejší, tak trochu rozcouraná, seance byla velice povedená.
Jako první místo posezení jsme zvolili náhradní nádražní minirestauraci v Roudnici n.L. Zde jsme popili trochu nedobrého piva a okusili jaké to je, popíjet v restauraci bez WC.
K-L si ve zdejší stanici koupil svojí historicky první jízdenku, a to za 8,-Kč jízdenku na WC
Lehké zdržení přišlo v podobě konzumace kávy, kterou K-L nechtěl vynechat za žádnou cenu. Pravda, kávička od paní vedoucí je jedna z nejchutnějších, na jakou může člověk v běžné hospodě narazit.
Ale to se již čas začal naplňovat a my se přesunuli na 2.nástupiště vyhlížet náš vláček R774 Říp, který nás přepravil do severočeské metropole Ústí nad Labem.
O kvalitě řazených vagonů se nebudu obšírně zmiňovat, jelikož zde jsme se neshodli. Zatím co mě bylo lehce úzko až na zvracení pánové si spokojeně užívali "běžného standardu"
Po dosažení našeho cíle jsme vystoupili a pěšmo se přesunuli na náměstí, kde proběhl nákup jízdenek na zdejší MHD. Marek je , stejně jako minule, nakupoval svým svérázným způsobem a to tak, že obsluze trafiky sdělil, že chce "lístky na šalinu". Ačkoliv je to neuvěřitelné, i tentokrát uspěl a pan trafikant mu lístky na MHD bez mrknutí oka poskytl, i když "šaliny" v Ústí dojezdily v červnu 1970.
Místem našeho zastvení byla zdejší nemocnice, kde měli pánové možnost nechat se uchvátit jejím architektonickým řešením. Ano, je to takové sídliště, dorazili jsme, až před panelák s označením G , kde mě za měsíc čeká oprace očíčka.
Z náměstí do nemocnice jsme se přesunuli trolejbusem, aby se pánové také trošičku prošli, zvolil jsem místo výstupu zastávku Gagarinova, odkud je to do nemocnice kousek. Chytili jsme zrovinka jeden z nejstarších negenerálkovaných ústeckých trolejbusů a sice 15Tr 02/6 ev.č. 503 , r.v. 1988. Laďuša projevoval nadšení, zatím co K-L projevoval zděšení, komentované slovy "je to poněkud hlučné"
Pravda, při přejíždění nerovností se zdálo, že se vůz rozpadne na minimálně dvě části, ale jelikož zdání klame, tak jsme v pořádku a včas dosáhli svého cíle.
Po shlédnutí areálu nemocnice jsme prošli sídlištěm Severní Terasa, aby pánové viděli, kde jsem v dětství trávíval prázdniny. Moje teritorium bylo od ulice Svojsíkova po ulici Višňovou, tedy od zastávky Gagarinova po zastávku Elba.
Z nepochopitelných důvodů byli pánové nadšeni i z tohoto sídliště.
V parku na lavičce jsme lehce posvačili a vypravili se do dalšího našeho cíle a to restaurace na západním nádraží. Jelikož nám trolejbus z Elby frnknul před nosem, přesunuli jsme se na sousední zastávku Orlická, ze ktré jsme se vydali na zastávku Divadlo, odkud jsme pěšky došli na západní nádraží.
Ze Severní Terasy k Divadlu nás tentokrát odvezl o něco málo mladší a též nezgenerálkovaný vůz 15Tr 12/6 ev.č. 555 , r.v. 1994.
Lehce utaháni jsme usedli do oblíbené restaurace "Na západě" a pustili se do konzumace Zlatopramenu. Posezení bylo velice příjemné, a jako obykle, velice krátké. První nás opustil K-L a vyrazil na svůj vláček. Pak přišel na řadu Laďuša a také nastoupil do svého vláčku, v němž zvědavé ozkoušel jízdu v Syslu
Zcela opuštěn a pod vlivem jsem se odhodlal k pěšímu přesunu na hlavní náraží, odkud mě rychlík 787 dovlekl do Lovosic, kde jsem přehupnul na žlutozelený mor zvaný Regionova, který mne dovezl domů.
Nu akce skutečně hodnotná!
.
. Též nebyl zaznamenán žádný smrad od nohou jinak velice ochotné obsluhy, takže to s ním nebude asi tak zlé 
A kde jsi přišel na toho syna učitelky, tak to teda opravdu nevim