Tak tedy proběhla další z nádražních seancí. Akce byla tuze povedená, nebyla doplněna žádnou kulturní vložku. Šlo pouze o bohapusté chlastání v roudnické nádražce, ze které jsme po celý den nevytáhli paty.
Ale pěkně od začátku, moje cesta měla start v Úštěku, po té co na 3.kolej dorazila soupravička 810+012 jsem vlezl do vleku. Zde teplota atakovala hranici 30°C , do tohoto vedra se silně dral typický odér z WC, usedl jsem tedy na oplyšovanou lavici a tiše trpěl. Pravda, těšilo mě to, že letos to snad poprvé jelo z Úštěku včas.
V Lovosicích jsem přesedl na rychlík směr Praha jménem Milešovka. V "Béčkovém" vagonu zvaném též bolševik jsem vyhledal prázdné kupé, vypadalo, jak jinak, kouzelně. Sedačka ve směru jízdy do půlky pokryta jemným popílkem. patrně někdo za jízdy kouřil z okna a bral mu to luft dovnitř, protější sedačka pro změnu pokryta drobky z nějakého pečiva. Alespoň jsem zhasl protivně pištící zářivku, v tomto momentu začala zářivka na chodbě pískat jiným, protivnějším, tónem.
Nu, i přes tato všechna protivenství našich oblíbených ČD jsem dorazil do Roudnice n.L. , kde už v místní nádražní restauraci K-L popíjel své první pivo. Přidal jsem se tedy k němu, různě se debatovalo a hojně popíjelo. Opět se k nám přimotal "vědec" a snažil se s námi vésti debatu na jisté téma, pro nás dosti nepochopitelné. Ano, Laďušo byl to ten co s tebou minule vedl vášnivou diskuzi na téma znovuvkřísení parní lokomotivy, ke které nějakým záhadným způsobem přimotal tepelné čerpadlo
Také nás "ulovil" jistý tajemný nejmenovaný pan Bocián a proti naší vůli do nás nacpal velké vodky. Po čase došlo na střídání stráží, číšník Radek odešel domů a nás se ujala sama paní vedoucí.
Téměř okamžitě byl K-L nazván buzerantem z Brna. To tedy po té co jsem si objednal kávu, šéfka ji uvařila a donesla na stůl, v tom K-L vyjevil přání, že by si ji tedy dal také
Další zábavu nám paní vedoucí připravila v podobě pochybného plastového stojanu na žvýkačky, který chtěla částečně rozebrat , ale nevěděla jak. To ovšem zdaleka nebyla sama, snad ani nebudu podrobněji popisovat co se následující minuty dělo a kdo všechno se na tom podílel.
Po chvíli paní vedoucí nedala jinak, než že nám udělá trochu předvánoční romantiku a na stůl nám dala keramickou ohrádku s vánočním motivem uvnitř které hořela čajová svíčka. To byla chyba.
K-L ze zvědavosti po tomto hrábl a po naklonění vylil vosk na ubrus. V nepozorovaných chvilkách se to snažil odrápat, ovšem vypadalo to čím dál tím hůře. Nakonec v něm uzrál nápad, který zrealizoval po mém odchodu na WC. Paní vedoucí zaměstnal již výše jmenovaný místní pobuda a K-L využil této situace k tomu, že ubrus vyměnil se stolem přes uličku.
Bohužel si tedy nevšiml, že je ten ubrus jiný, než ten co tam byl a svým provedením poněkud nepasuje do řady ubrusů u stolů pod okny.
Také se dostavil další člen zdejšího podsvětí známý roudnický popelář Honza a neomylně usedl k nám. S K-L se seznámili až tak, že si začali tykat. Načež Marek dostal nápad, že bude kouřit, což byla jeho kuřácká premiéra v tomto zařízení. Od chudáka popeláře postupně vyžebral, tuším, tři Ronsonky, čímž ho zruinoval. Na jeho obranu nutno říci, že mu za to zaplatil tři piva.
A večer se již pomalu chýlil ke svému závěru. Marek zaplatil útratu svojí, mojí i popelářovu a zmizel v rychlíku směr Praha. Já jsem zařízení opustil cca 40 minut po něm a vydal se k Úštěku.
Inu, pěkná sobota