Toho pátýho uvidim, 29. nemůžu.
Nu a já se konečně uchýlim k podrobnej reportáži z poslední seance.
Začalo to stejně jako vždycky, vyrazil jsem ráno na cestu. V Praze jsem proved několik fotek a jelikož Pípák mě nepřekvapil, tak jsem do Roudnice tentokrát pokračoval sám. Cestou rychlíkem č. 772 jsem byl podrobně informován o dění na trati 087, kde se pohyboval Michal. Dostával jsem samý pesimistický informace, jak to má zpoždění a jak rychlík v Lovosicích nepočká a jak bude muset přiject až dalším courákem a podobně. Neb má víra v dráhy je neoblomná, nepřikládal jsem tutěm zprávam většího významu a v klidu jsem dorazil do Roudnice, kde jsem udělal nezbytné foto mostu. Nu a protože jsem měl eště ňákej čas, tak jsem vyrazil na kulturní procházku ke zdymadlu. Při tutej procházce už přicházely další zprávy, kde už se psalo, jak to motorák stihnul a že na rychlík se eště muselo čekat
Rychlík přistál před nádražkou načas a současně s mým návratem od řeky, takže s Michalem jsme se sešli prakticky u vchodu do restaurace, kde byla seance zahájená a probíhala typicky.
Po dvanáctej hodině jsme vyrazili na kulturní vložku, tentokrát ve stopách filmu Marečku, podejte mi pero! Michal mi ukázal vrátnici bývalého Agrostroje, kudy chodil Hujer s denním tiskem a pak jsme šli na nádraží Roudnice n. L. - Hracholusky, kam jim přivezli tu vopičárnu, tedy tu prosklenou kukaň se spoustou ovládacích prvků. Nádraží, jakož tedy i areál agráku, jsou oproti filmu již ve značně zuboženým stavu. Nádraží má jedinou pojížděnou kolej, zbytek třeba ve směru od Roudnice hlavního nádraží už ani neni napojenej. Mezi pražcema se dají najít již celkem vzrostlý břízky, jakož i jiné rostliny. Nová, plně automatizovaná hala neni přes bujnou vegetaci prakticky ani vidět. Po probádání tutý lokality jsme se vydali zpátky na základnu.
Tam to zase probíhalo více méně typicky, dali jsme si k jídlu výbornej guláš a debatovali jsme. Pozdějš pod záminkou oslavy došlo i na paňáky. Atmosféra byla výborná a tak jsem teda odložil odjezd ze 16:50 na 18:12. Atmosféra ale byla pořád výborná a tak jsem pod náporem situace odjezd odložil na další den. Atmosféra neatmosféra, poslední spoj jsme chytnout museli, takže jsme se pak přece jenom zvedli a šli na vlak. Tam jsme se uvelebili v luxusním lehátkovým voze, kterej měl zaplý lampičky na čtení. Ve vedlejším kupé jely ňáký 4 holky, tak jsme dali řeč, ale do Úštěka stejně nechtěly
Z Lovosic jsme jeli Regínou a zrovna, když jsme probírali něco v tom smyslu, že jízda Regínou je traumatem, tak kolem šel průvodčí a prohlásil, že to je pravda. V Úštěku už byla nádražka zavřená, takže jsme se rovnou přesunuli k Michalovi do paneláčku. Tam jsme chvíli eště kecali a tak a šlo se spát.
Ráno mě vzorný hostitel pohostil snídaní a pak VAZem odvez do Roudnice. Při čekání na vlak jsme ale byli prozrazeni a šéfka si nás všimla, takže tajná mise nam nevyšla. Z Roudnice jsem odjel v 10:50, což bylo teda 18 hodin zpoždění oproti plánu.
Ale akce byla velice vydařená.
No a fotodokumentace je zde:
http://ladusa.rajce.net/Podzimni_seance_ve_stredobodu