Tak tedy uplynulý víkend proběhla další z železničně-alkoholizačních akcí. Původně hodnotně naplánovaná jednodenní akce se nečekaně zvrtla v živelnou dvoudenní.
Brněnský účastník dorazil na čas, ovšem já jsem způsobil komplikace, neb můj expres (Os 6104) ze své výchozí stanice vyrazil se zpožděním 25 min. , v době mého nastupování v Dubičné měl nějakých 21 min. Tedy R 772, kterým od Prahy uháněl K-L a ke kterému jsem měl v Lovosicích přistoupit, nad námi ohrnul nos a nečekal. K-L tedy musel vystoupit v Lovosicích a vyčkat příjezdu mé luxusní, leč zpožděné, soupravy.
Do plánovaného místa výletu, tedy do Ústí nad Labem jsme tedy jeli až vlakem Os 6970, hned jak K-L zjistil, že souprava je typu CityElefant, jede "řidičákem" napřed a že budeme projíždět Vaňovem, důrazně se dožadoval sezení právě v prvním voze a v patře (
http://zpravy.idnes.cz/strojvedouci-jel ... 2_krimi_hv ) . Seděli jsme tam téměř sami, mimo nás jsem zde zaznamenal už jen tohoto pána
http://www.kscmlitomerice.cz/VismoOnlin ... %3A43%3A47 (zasvěcení vědí o koho jde).
Kupodivu živí a zdraví jsme dorazili do cíle, tedy Ústí n.L.
Ani jsem netušil, jak moc si zde pocuchám dobrou náladu a že zjistím jak mi pomalu mizí mé ústecké dětství a mládí. Nejdříve jsme podnikli cestu do ulice Na schodech, kterou jsem v době mého navštěvování učňáku podnikal denně. Po té co jsme dorazli až před budovu bývalého učiliště spojů (Na schodech 4) jsem zjistil, že bývalá správní budova se začíná zvolna přetvářet v opelichanou a zanedbanou ruinu s hojně opadávající omítkou, mírně jsme nakoukli i do dvora na "monťáčky" , kde bývaly učebny, ty kupodivu vypadají stále stejně. Při té příležitosti jsme nakoukli i k sousedům
http://www.rozhlas.cz/sever/ostanici/_z ... ci--845442
Odtud jsme se dali na sestup směrem k Mírovému náměstí, kde jsme se zastavili i u mozaiky pana Houry
http://www.sedmicka.cz/usti-nad-labem-d ... ?id=250570 , která kdysi vévodila celému náměstí. Dnes je, pro jistotu, natolik obestavěna novou zástavbou, že v podstatě není odnikud vidět.
Po té jsme se přesunuli k zastávkám MHD a zakoupili lístky. Já jsem volil neosobní formu, tedy nákup z automatu. K-L volil nákup u novinového stánku, kde vyjevil své přání, že chce "lístky na šalinu". Ačkoliv poslední tramvaj v Ústí n.L. vyjela dne 2.6.1970
http://tramvaje.cnds.cz/pro/567.htm , paní za okénkem mu bez mrknutí oka prodala lístky na MHD.
Tedy linkou 62 jsme se vydali směrem Předlice, host se stále dotazoval, proč na většině vozů vidí nápis "náhradní doprava" , bylo mu tedy vysvětleno, že zrovna tento víkend je trolejbusová výluka a tedy ten autobus, kterým se vezeme, měl být trolejbus. Díky této situaci se v provozu objevil tento ústecký dinosaurus
http://img1.rajce.idnes.cz/d4/2/2891/28 ... -02-24.jpg , tedy jsme se s ním svezli - (řidič na fotce již bohužel nežije, jeho autobus zatím ano, ale vypadá již značně zuboženě).
Dorazili jsme tedy do Předlic, pro neznalé se jedná o tuto čtvrť
http://www.sedmicka.cz/usti-nad-labem-d ... k?id=54492
Ne že bychom tyto typy čtvrtí nějak vyhledávali, ale v dobách mého dětství zde bydlela sestra mojí babičky (dnes je jí již přes devadesát a dávno zde nebydlí) . S těžkým srdcem jsem pohlédl na dům č.p. 23 v Řeháčkově ulici
http://www.mapy.cz/#x=14.000015&y=50.655631&z=16 Dnes už to ani dům není, je to jen obálka třípodlažního domu, který již nemá ani jedno patro, jen v přízemí popadanou hromadů trámů, prken a rákosu. Je až k neuvěření, že se tu ještě před dvaceti lety dalo obstojně bydlet. Byty tu byly tuze krásné, prostorné a stavebně velice dobře řešené. Smutně jsem se ještě jednou ohlédl za domem, jehož byt v 1.patře si pamatuji úplně jinak. Naštěstí jsem K-L rozmluvil vytáhnutí foťáku, neb jsem zjistil, že se "začínají stahovat mraky" a zavelel jsem k nenápadnému, leč neodkladnému opuštění této čtvrti.
Při tomto opuštění jsme si všimli, že původní cedulky na domech vydrží více, než nové. Totiž až na úplném konci ulice spatříte, ještě částečně zakrytou, ceduli s nápisem "Prostřední" , za to cestou minimálně tříkrát spatříte nápis "Stalingradská". Po opuštění čtvrti K-L projevil zájem navštívit WC, dostal jsem tedy nápad, který teď hodnotím jak blbý, tedy navštívit za tímto účelem nádražní restauraci ve stanici Ústí n.L západ.
Samozřejmě, že potom již z představování Ústí n.L. již nebylo nic. Utrhli jsme tu každý 5 kousků 11° Zlatopramenu.
Zde K-L vytáhl z Brna přivezená schémata telefonní ústředny P51p, rozložili jsme je po stole a s dojetím jsme se v nich celou dobu probírali. V této části lokálu jsme seděli 4. My dva, a další dva hosté, ten mladší za chvíli začal povykovat, že je také telefoňák. Jeho zájem byl ovšem jediný a sice vyžebrat na nás jedno pivko, což se mu povedlo. Po tom co jsem tedy zašel za panem vrchním požádat ho o jedno pivo, pro onoho pána, jsem zjistil, že je tu pán poměrně známá firma. Ovšem po dalších debatách s títmo pánem a hlavně potom co jsem z něho tahal podrobnější informace, hlavně jména jsem se utvrdil v tom, že ústecké učiliště spojů skutečně navštěvoval a kabelařině se skutečně věnoval, což nás poněkud roztesknilo.
Vedle ještě posedával postarší pán, zřejmě již důchodce, nic neříkal,ale vypozorovali jsme , že nám naslouchá. Až po zaplacení a našem opuštění lokálu nás vyzval, abychom se zase opět někdy zastavili, že jsme se dobře poslouchali. Evidentně byl taktéž od fochu, neboť, dle jeho slov, ho nejvíce zaujala naše myšlenka - zlaté časy, kdy telekomunikacím vévodila elektromechanika.
Po odchodu z ústecké nádražky jsme usoudili, že další pobyt v tomto městě již nepřinese nic městu ani nám. Došlo tedy na přesun na hlavní nádraží a odtud osobáčkem, soupravou CityElefant, do Roudnice n.L. Při této jízdě K-L ztratil iluze o dokonalosti těchto souprav. Souprava byla temperována na 31°C a ventilátor klimatizace měl zvuk tuze podobný žiguláckému ventilátoru topení s vadným ložiskem. Taktéž z podpodlahy se ozvýval značný lomoz a celou cestu na nás vykukoval odpadkový koš , který nedržel v zavřené poloze, taktéž skrze poškrábané sklo nebylo právě pěkné pokoukání na okolní krajinu.
Dorazili jsme tedy do Roudnice n.L. a neohoženě se přesunuli do zdejší nádražky. Téměř hned po příchodu jsem začal sekat jednu chybu za druhou. Hned jsem vyžvanil, že jsme již poseděli u konkurence, to byl teprve začátek. Po vypití prvního doušku zdejšího 10° Gambrinusu u mne zvítězila pravdomluvnost nad taktností a informoval jsem obsluhující personál o tom jak hnusné tu mají pivo. K-L zbystřil a vrhnul se do zachraňování situace tím, že servírce lichotil tím, jak výborně to pivo točí, oproti té nádražce v Ústí. V zápětí jsem kontroval tím, že i přesto, že to pivo v Ústí pán točil naprosto lajdácky, bylo o mnoho lepší než toto. Po tomto mém výstupu se K-L již o nic nesnažil. Měl jsem velké štěstí, že nebyla přítomna šéfka a že servírku již léta znám.
No, ale co si budeme povídat, tato "hnusná" piva do mne bez odporu zaplula v počtu tří kusů. Někdy v tuto dobu se rozhodlo, že se akce stane doudenní a K-L se tedy nevydal na cestu k Brnu, rychlíku do Prahy zamával a zůstalo se sedět. Patrně jsme se stali tak trochu trpěnými hosty, což nám nevadilo
Ale to již čas velel k přesunu do Lovosic a odtud posledním možným spojem do Dubičné. K naší smůle se přesun z Lovosic do Dubičné konal žlutozelenou hrůzou, tedy Regionovou. Na K-L se již značně podepsal alkohol, neb tvrdil jak je tento stroj bezvadný a mnoho lepší, než ty co jezdí u nich. Oceňoval nehlučnost a také hovořil o kvalitě trati
Nu, i personál jeho oku lahodil (nakonec stejně tak i při cestě z Ústí). Bohužel během cesty v něm uzrála myšlenka, že se ještě stavíme na jedno v nádražce v Úštěku a do Konojed, že se potom přesuneme pěšky. V Úštěku jsem chvíli zaváhal, jestli ho v tom nechat , nebo ne. Nakonec jsem vyměkl a vystoupil také. Ve zdejší nádražce jsme si vymohli ono vysněné pivo , kvůli kterému jsme se pak potáceli nocí 5 km pěšky do mé panelové nory.
Cestou jsem asi desetkrát umíral, ale nakonec jsme ke mně dorazili. Zde nás, uprostřed noci nenapadlo nic lepšího, než se uvelebit na balkoně a debatit. Do teď se bojím vylézt na chodbu, neb tuším o čem jsem, mimo jiné, hovořil
Trochu jsme si zdřímli a než jsme se nadáli bylo ráno. Usedli jsme do vozu VAZ 2104 a přesunuli jsme se ke mně na chalupu (ehm, stavbu), po té jsme se přesunuli VAZem do Lovosic, zde jsem ho pohodil a vlakem jsme se, trochu s obavami, přesunuli do roudnické nádražky. Ihned po vstupu jsme zjistili, že vše je odpuštěno. Konzumace již nebyla tak rázná jako v sobotu. Já jsem se tedy do alkoholu nepouštěl vůbec, neb jsem pak měl v plánu jet zpět do Lovosic a dále autem k rodičům.
Ale poobědvali jsme, porce jsme dostali velice nadstandardní a nadstandarně zdobené. Tudíž jsme usoudili, že jsme tam předešlý den zase tolik nevyváděli. Nakonec, jeden ze štamgastů nám, po svém příchodu, shlédl stůl a poznamenal : "hm.... jako na zámku.... Miluško, jestli pak na mne také něco zbylo?"
Dokonce mi bylo i lehce polichoceno
Nevím, zda-li se o tom mám obšírněji rozepisovat....... raději ne.
Nu....... akce zvolna plynula k závěru..... co ještě dodat, asi už nic, napsáno již bylo až moc.
Však příště se dostavte také a nebudu tu potom muset nic vyprávět
Ty se pak divíš, že nechce Hurikán přijet, já se tedy nedivím.
.
