LADAklub - Fórum

No pak ještě přišla klasická záchodová debata. Neb tam byl jistý "Mireček" , který je znám, že mu to nějak nejde do žlábku, a po pár jeho návštěvách WC to tam vypadá jako po povodni.
Tak šéfka na celou hospodu vysvětlovala jak se používá žlábek, a že když se někomu klepou ruce, nebo ho neudrží tak si ho má na ten žlábek položit. Mireček se těžce červenal a restauraci opustil i zbytek běžných hostů

Bože muj. Myslim, že přivítání "Áááá, Brňácí... " je vlastně eště velice kladný

A to ještě spolusedícího Michala nabádala k sebevraždě. Je čerstvě v důchodu a neví co s volným časem, tak lemtá. A že ho prý nic nebaví.
Tak mu poradila aby skočil pod vlak, ale že musí až někam k Židovicům, že než ten vlak zastaví tak dojede akorát na nádraží. Než to vyšetří tak tam bude vlak stát a všichni cestující, že půjdou do hospody a bude mít kšeft.
Že prý by byl alespoň jednou v životě k něčemu užitečnej.

Michal Pokorný píše:Že prý byl byl alespoň jednou v životě k něčemu užitečnej.

Nebo spíš po životě?

Tam se zase děly věci , chudák sestřička. Jak to, že není fotka?

Co to je? Tohleto?
Přečtení posledních několika příspěvků ve mě vyvolalo takové otřesy bránice, že jsem málem překousl pracovní desku!

Jedna alko hra.
http://www.r2d2.euweb.cz/animace/navrat_domu.swf

Zatim mam rekord 82 metrů, chci se dostat aspoň přes stovku.

V jiným tématu ( http://forum.ladaklub.com/viewtopic.php?p=313531#313531 ) jsem vam ukázal pesimistickou písničku s optimistickou melodií. Tuta muzyka mi posloužila jako základ pro textařskou úpravu.

Takže si pusťte tuten hit: http://www.youtube.com/watch?v=JcUktXY-am4
a zazpívejte si na to novej text:
___________________________

Ať se nikdo nediví,
kde já trávim stáří,
v tutý knajpě šedivý
jsem v lednu, v máji, v září.

Tady chlastám já, utopence jím
s klukama, co o svý játra už se nebojí.

Ať se nikdo nediví
je tu správný klíma,
kvanta pivek pěnivých,
kořek neubývá.

Jinak je tu fajn a nic neschází,
i když Pepa svoje piva pod stůl vyhází.

Na wé cé se stále
potom dochází,
ať se v nás ten nálev
radši nezkazí.

Kyseliny z žaludku
na chodníku končí,
zbavme se však předsudků,
může to bejt horší.

Ráno nevíme žádný z nápadů,
tahle knajpa prostě nemá žádnou závadu.

lepši jak origo

Toto téma poslední dobou opravdu stojí za to. Nádražku budu muset navštívit, teda až našetřím na vlak do té vzdálené civilizační entity.

No já ti nevím, tento víkend se nám to trošku vymklo zpod kontroly . K vidění a slyšení byly "neuvěřitelné věci". Dokonce bylo něco málo i zaznamenáno, ale nejsem si jist, zdali je materiál publikovatelný, maximálně tak krmení kačenek . Některé scénky se ani slovy popsat nedají, stejně by tomu nikdo nevěřil .

Jen povídej, jsa lehce obeznámen s prostředím, možná to pochopim

To se ani vypovědět nedá, to se musí zažít . Třeba se tu časem rozvypráví Michal, byl to náročný víkend .

Tentokráte to bude s vyprávěním složitější, neb si toho moc nepamatuji.
Vše začalo v sobotu ráno, kdy jsme oba vyrazili ze svých domovů (Marek výrazně dříve) směrem do Roudnice nad Labem.
Souputník měl dorazit v 9.42 rychlíkem od Prahy, já v 10.12 rychlíkem od Děčína. Již před desátou hodinou mi došla sms, že granulované krmivo, které Marek dovezl pro kačenky chutná.
V podstatě včas jsem přijel na místo činu. Marek již postával na 1.nástupišti s foťákem v ruce, což nevím zda byl dobrý nápad toto zařízení brát s sebou. Jelikož od otevření restaurace uběhla velice krátká doba, rozhodli jsme se, že si na prvních vytočených pivech pochutnávat nebudeme a odebrali jsme se do města. Zde jsem vybral z bankomatu cosi financí a vydali jsme se k vodě, kde mi Marek předvedl jak jím zakoupený granulát kačenkám chutná.
Po vysypání obou sáčků a dostatečnému promrznutí jsme se vydali do předem připravených pozica a to do nádražní restaurace. Službu toho dne měla Pamela a Radek, již to slibovalo mnohé.
Naše obvyklé místečko bylo již obsazeno, obsadil ho jistý Jindřich, občasný zákazník psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. Jelikož celou noc strávil v jiném pohostinském zařízení, v době našeho příchodu již nocoval. Zaujali jsme proto místa u hlavního stolu , hned před pípou.
Pustili jsme se tedy do konzumace, po pár vypitých pivech se dostavil hlad. Já jsem si objednal Vepřovou plec na houbách s knedlíkem a Marek "Játra pana starosty" (kdybych věděl, že jsou to skutečně játra toho vola, dal bych si je také) s bramborem.
Servírka se mi ještě optala kolik chci knedlíků, zda-li mi bude stačit standardní porce 4ks. Odpověděl jsem že ano. Po chvíli se to již neslo, po položení porce na stůl jsem shledal knedlíků pět a omáčky tolik, že byla asi 1 mm od okraje talíře. Optal jsem se tedy servírky, zda-li toho není zbytečně moc. Místo slušné odpovědi či alespoň přání dobrého chutnání , se mi dostalo odpovědi: "Drž hubu a žer". Marek raději neříkal nic a pustili jsme se do toho.
Donesenou krmi jsme shledali velice chutnou. Po najedení jsme se opět pustili do konzumace piva. Nálada v restauraci byla čím dál lepší a celá akce se pomalu, ale jistě začínala vymykat naší kontrole. Naštěstí jsme v tom nebyli sami, neb číšník byl v tuto dobu v mnohonásobně horším stau než my. Již dávno neobsluhoval a seděl u vedlejšího stolu. Zde se také usadil jistý "námořník" (pán živící se nákladní dopravou po Labi) se svojí přítelkyní. Ani nevím kde ji vzal, ale najednou se v jeho rukách ocitla kytara a v tu dobu se akce již rozjela natolik, že jsme ztratili nejen pojem o čase, ale o světě vůbec.
Večer se pomalu přechyloval do noci a nám se stále nechtělo akci ukončit. Marek se proto rozhodl, že svoji cestu domů odloží na zítřek a požádal o azyl u mne. Tato jeho myšlenka se mi natolik zalíbila, že jsem bez váhání souhlasil.
V tuto dobu jsme začali vnímat i jistého štamgasta Luboše, který byl již na konci svých alkoholických sil. Po každém zvednutí z místa kde seděl, lavice se zástěnou, tuto převrátil na stolní fotbal. Jelikož to bylo dosti hlučné, nemohli jsme to ani v našem stavu přehlédnout.
U stolu vlevo od nás seděla ještě nějaká podivná zahraniční existence, o které se snad ani rozepisovat nebudu, neb by to bylo na hodně dlouho. Snad jen,že Radek již v dosti podroušeném stavu, se s ním chvíli držel za ruce, po chvíli mu chtěl dát na držku.
---- pokračování za chvíli-----

Večer se tedy nezadržitelně blížil ke svému konci a já jsem na poslední chvíli zaostřil na časomíru nad pípou a zjistil , že do odjezdu posledního možného spoje nám zbývá pár minut. Zaplatili jsme tedy, srdečně jsme se rozloučili se všemi přítomnými a chvatně jsme se přesunuli na 2. nástupiště, kam již přijížděl rychlík, který nás odvezl do Lovosic.
Zde jsme se přesunuli na 4. nástupiště a nastoupili do stroje řady 810 , který nás za pouhých 52 minut spolehlivě dopravil do 30 km vzdálené zastávky Dubičná.
Samozřejmě, že jsme svým zjevem, vůní a jistě i chováním v téměř zcela zaplněném vlaku budili pohoršení,ale bylo nám to jedno.
Pan průvodčí z režijky mého spolucestujícího nezjistil nic a u mé traťové jízdenky je také víc možností. Tudíž se mne optal zda-li budeme vystupovat v Litoměřicích. Odpověděl jsem mu že ne, že až v Dubičné. Pan průvodčí pokýval hlavou, obrátil oči v sloup a odešel.

V Litoměřicích se vůz značně vyprázdnil a my jsme se již mohli dostatečně roztáhnout přes celou "čtyřku". Již u Horních Řepčic jsem zpozoroval, že pán přes uličku je tohoto večera značně neklidný, stále sledoval tmu za oknem a občas nás.
Blížila se již zastávka Dubičná, počali jsme se oblékat. v tuto dobu si onen pán dodal odvahy a optal se nás, zda-li jede správně na Louny. Jsem nerad poslem špatných zpráv, ale nedalo se nic dělat, musel jsem s pravdou ven - oznámil jsem pánovi, že již témř hodinu jede opačným směrem, než původně chtěl.
I při takové smůle měl obrovské štěstí, že se zeptal v tuto dobu, neb s námi vystoupil v Dubičné a za cca 10 minut mu jel poslední spoj zpět. Další stanice za Dubičnou jsou Blíževedly, kde se tyto protijedoucí spoje vykřižují a nestihl by tedy již přestoupit. A zůstat v noci , v mrazu v Blíževedlech, odkud pak další spoj jede až ráno, by jistě nebylo příjemné.
My jsme tedy pána ponechali na zastávce na pospas osudu a vydali se na dvoukilometrovou noční procházku směrem k mému panelovému doupátku. Došli jsme k bytovce a podle všeo se dosti hlučným způsobem přesunuli do mého apartmá.
Tady jsme do sebe nacpali kávičku, opláchli jsme ze sebe restaurační vůni a odebrali se k posilujícímu a revitalizačnímu spánku.
Po ranním probuzení jsem zjistil nemilou skutečnost, že díky tomu, že jsem s tímto nepočítal, toho zde k jídlu moc nemám. Posnídali jsme proto poněkud skromněji a po chvíli apatického sedění u stolu jsme se vydali na známou zastávku Dubičná s plánem vrátit se na místo činu, tedy do nádražky.
----- za chvíli pokračování------