Nějaký čas jsem se teď odmlčel, jak tady v tomto tématu, tak i na Triumphu pracovně. Před více než měsícem proběhl po 7mi letech start motoru. Motor jsem měl nastavený jen tak podle oka, nastartoval však velmi pěkně. Následně ovšem nastalo velké zděšení v podobě kovového bouchání z motoru. Takové nechutné kovové rány při každém otočení klikovky. Krve by se ve mě nedořezal. Vzalo mi to veškerou energii pokračovat dále ve skládání, dal jsem si od toho pauzu. Po nějaké době jsem dal hlavy dohromady s Romanem, motor jsme nastartovali a odposlouchali. Věděl jsem, že přeci není možný, aby tam něco takto bouchalo! Závadu jsme nakonec objevili .... při pískování vany před lakováním ji neznatelně prohnuli směrem do motoru. Ojnice jde v jednom místě k vaně tak blízko, že do vany při každém otočení ťukla. Taková kokotina! Jenže .... i když se motor zvedne co to dá, vana nejde sundat. Motor musí ven a to nejlépe i s převodovkou, což jsem razantně odmítnul. Nastala tedy gynekologická práce. Při zvednutí motoru jde vana pustit dolů cca 4cm. Vrazil jsem dovnitř tímto místem trubku, opřel ji o blok motoru a vanu se snažil promáčknout zpět. Následně čtyřcentimetrovou dírou vše očistit, prostrčit nové těsnění a zalomený pod nizoučkým autem ještě zvládnout přišroubovat milion šroubů držící vanu. V pondělí tedy proběhl start motoru číslo "dva". Běží! Neklepe! Olej zatím nikde z vany neteče! Po více jak sedmi letech se Triumph pohnul vlastní silou. Krásný to pocit
