>V době, kdy se každý "normální" člověk s nevytuněným a naprosto PEREKTNIM ! autem připravoval na spanilku,...Nojo, ale nějaká ta rez nevadí že, hlavně, že měli všichni dotažená kola...<
Tak i my s Hurikánem jsme dnes už dorazili domů
Letos jsme konečně urvali trochu času na prodloužený pobyt, společně s Holgerem (Ladaklub Deutschland, červená nulačtverka KH....) a jeho rodinou. Tak, jako na sraze, i my jsme měli ještě stále hezké počasí, střídavě zataženo bez deště nebo taky sluníčko. Najeli jsme notně přes 1000 km, ale Holger to měl horší. Jen jeho cesta na sraz obnášela přes 700 km(!), podobně jako Tilo z Hamburku a další.... Takže klobouk dolů! Kluci z Německa (přátelé z Lada-Welt i "ladaholiči") ostatně letos příjemně překvapili hojnou účastí, za niž jsme rádi. Trabíci byli zpestřením, ale byť nejsem velkým přítelem tuningu, většina "břichoplazů" byla upravena podle mne ještě docela přijatelně a snad i s vkusem.
Teď se bude asi René divit... Holt chápu, že vysoký výkon a vysoký podvozek k sobě moc nejdou. Potěšitelný byl rostoucí podíl "vymazlených", reprezentativních lad všech modelů, i představení nových vozidel z Ruska díky krokodýlovi a Tommelovi. A při letošní absenci Estonců a Stiga z Norska
zase pozitivně překvapila po létech obnovená účast Rakušanů, kluků z Polska a příjemným překvapením byla i premiérová návštěva jednoho vozu ze Slovinska(!), kterou nelze, než kvitovat s uznáním. Taky díky za tradiční přítomnost pana Vašenkova s dodávkou nových dílů a osádce vozu Českého červého kříže, a poděkování všem účastníkům za ukázněné chování na ploše i při odpolední jízdě kolony.
Bohužel, tak, jako už po několikáté, byv uvázán u boudy (u vjezdu), moc jsem toho na ploše nepostíhal, tak-tak se mi podařilo udělat pár fotek, a pohovořit s pár známými. Spanilka byla opět prima, byť se při návratu z Jičína roztrhala. Popravdě řečeno, těžko se tomu při takovém počtu vozů divit. Navíc chybělo spojení (víc CBček), a z důvodu změny trasy, kterou se už nepodařilo promítnout do připravených itinerářů, nebyly tyto distribuovány mezi účastníky, byť byly Luďkem (LK) nachystány. Je to ponaučení pro příště, že takto dlouhá kolona by bez itineráře jet neměla. A to i přes vydatnou výpomoc "vébáckých" a jedné červené policejní lady na problémovějších křižovatkách (tímto jim za klub děkuji). Do Jičína to ale bylo na jedničku, podívaná to byla úctyhodná, a zpátky do kempu nakonec dojeli všichni, kdo chtěli.
Ze srazu mám celkově velmi dobrý pocit, zvláště, když práce, vynaložená organizačním týmem, došla zúročení a dobrého hodnocení se strany účastníků. Navíc jako mimořádný bonus pohodové čtyři další dny, v nichž jsme s přáteli z Německa s ladami projeli i nám dosud neznámá místa Čech. J.
P.S.: Chovám naději, že do organizace příštího ročníku se zapojí i další nové tváře.