Tak pohádky o tom, že je slabší -lenivější, díky tomu, že je z rovinaté země jsou rozšířené. Ovšem důvod je prostější. Ten motor byl původně určen pro sólo bus, ve kterém skutečně postačuje, ale oni stejný nacpali do kloubáku, kde už to bylo tak nějak na hraně. Kloubák byl také původně zamýšlen jako městský vůz, kde ten výkon v kombinaci se šestikvaltem Csepel byl docela přijatelný. Linková verze kloubáku byla taková z nouze ctnost.
A jak už jsem zmiňoval, vše bylo o penězích. Pro země, kde si to zaplatili, měl Ikarus v nabídce i jiné motory než ten nejzákladnější Rába-MAN.
Oni ten motor dokonce zkusili nacpat i do tříčlánkového Ikarusu 293, ale tam zjistili, že to už se opravdu nedá (ani v rovinatém Maďarsku). Tak do něho už se dával silnější motor, museli proto posunout druhé dveře blíže k prvím, protože do stávajícího prostoru se onen silnější motor nevlezl.
A k tomu cestování na točně. Nejezdil tam Koko na černo?

To jsem ani neznal, až teď u dopravního podniku jsem zjistil, že prý to bylo oblíbené místo černých pasažérů. Prý docela rozšířená finta - člověk držel v ruce neplatnou jízdenku, stejnou rukou se držel zábradlí točny. Jak zaznamenal přítomnost revizora záměrně dělal, že ho nevidí, když ho revizor oslovil, tak se jako lekl a lístek pustil dolu do točny. A revizor se samozřejmě na to vykašlal, aby někde nechával otevírat točnu a v prachu a špíně dole někde hledal lístek.
I historku o jinak vychytralém cestujícím jsem zaslechl. Je to z doby mechanických označovačů jízdenek. V přepravním řádu bylo napsáno, že cestující musí mít u sebe platný jízdní doklad. Pán si tedy pořídil sadu jízdenek se všemi možnými číselnými kombinacemi. Když přišel revizor, tak mu podal celý svazek jízdenek, s tím že jedna platná tam je a má jí u sebe, tak ať si vybere. Nakonec to skončilo až u soudu, kde to cestující prohrál. Soud tehdy rozhodl, že při kontrole má cestující předložit pouze platný jízdní doklad, nikoliv společně ve vějíři neplatných.