MartasBrno píše: Ale co to elektronické zápalko vlastně dělá? Copak ono spíná desítky ampér?
Není elektronické zápalko, jako elektronické zápalko (EZ). Vše o čem jsem se přel s K-L se týkalo klasického EZ, včetně toho, kde je kladívko/kovadlinka nahrazeno spínacím tranzistorem a jde zde o cívky s primárním odporem 2 - 4 ohmy.
Teď to posouváte někam mnohem dále, o čemž jsem se již dříve zmínil (a nechtěl jsem se o tom dále rozepisovat) - tedy nejen elektronické přerušení proudu, ale i elektronické "nalití" náboje do primární indukčnosti. Cívky pro tato EZ mají skutečně primární odpor řádově desetiny ohmu - ale nabíjecí obvody nepracují s 12 V ale třeba s 300 V získaných měničem (nebo zvyšovacím spínaným zdrojem). Tímto napětím je nabit kondenzátor, který se bezprostředně po doznění zákmitů(jiskry) na oblouku vybije pomocí tyristoru do cívky. Tímto a malým odporem primáru je zajištěno, že potřebný náboj ve Ws, Q= u*i*t (malé u a i znamená, že jde o okamžité hodnoty integrované časem) se do cívky dostane v mnohem kratším čase (jiskra neslábne při vysokých otáčkách) a proud primárem zanikne po vybití tohoto kondenzátoru. Tím je zajištěno i to , že přestože čelo impulzu může mít desítky A, nemůže civkou téci trvalý proud, který by cívku spolehlivě "upekl". Jak zde někdo správně podotkl, jedná se o přechodové jevy na indukčnosti a kapacitě. To vysvětluje i to, že kombinace spec. cívky s klasickým tranzistorovým zapalováním je naprosto nevhodná. Jediný a nejlepší kompromis zde, je cívka s předřadným odporem (z Š 100 nebo Moskvič), který se nepoužije.