Na sklonku tohoto týdne překonala Marina v mých rukách najetých necelých 40 tkm, tedy se jí přetočil tacho na 80, rozumějte 180 tis. km. Se smíšenými pocity radosti a strasti mohu prohlásit, že toto auto byl opravdu dobrý kup. Jako jediné mě snad nikde nenechalo a problémy banálního charakteru se řešili za pochodu či jízdy
Foto raději dávat nebudu, neb v Praze se od začátku zimy solilo asi 3x, takže provozuji Marinu denně a s nedostatkem času na ní ulpívá nános pražismu, tedy směs prachu, smogu a blbé nálady
.
Ještě doplním pár komických postřehů. Parkuji ve slepé ulici na takovém komornějším sídlišti, takže kolembydlící se známe a víme kdo čím jezdí. Pravidelně potkávám 2 věčné a vděčné obdivovatele Mariny. První je pán věkem odhadem 60 let, který se mi přiznal, že při každém venčení jeho čtyřnohého miláčka jde záměrně na naše parkoviště, aby zkontroloval jeho Roomstera a moji Marinu
. Několikrát jsem se s ním už potkal a poklábosil, sympaťák každým coulem.
Druhým je paní věkem odhadem 80 let, též venčící nějakého čoklíka, která vždy, když mne potká, tak nezapomene podotknout, v jak pěkném stavu to mám(navzdory tomu, že to myji dost sporadicky) a že ten jejich žigulík byl dost schnilejší když ho prodávali a že s ním byli v Jugoslávii a pak i v Chorvatsku...no o jejich dovolenkách už toho vím snad více i než oni sami
.
Zkrátka je pěkné, že mi cizí lidé hlídají auto, když já dospávám
Jen doufám, že tuto zálibu předají svým vnučkám