Napsal: pon říj 01, 2007 21:18No vidíš a já jsem při první jízdě nic nepřeválcoval a jel jsem si stylem "první kolo oťukáš, druhé přidáš"... 
První čas jízdy dopředu jsem měl myslím 1:38 a těch 2:35 jsem měl v disciplíně, kterou jsem si sám vymyslel a také jsem si v ní udělal ostudu a to byla jízda pozpátku. 
Je fakt, že bylo málo těch, kteří si na couvací disciplínu troufli.
S Myšem jsme poté zápasili o druhé místo dopředu, ale já měl ambice na místo první s tím, že dokud ten čas nevyjedu, nejdu spát. Potom jsem ale poznal, že to začíná být příliš osobní a začínám být tvrdý na auto, takže jsem to odložil na příště.
Jen mě mrzí, že mi při posledním pokusu "spadly" ruce z volantu a musel jsem couvat mezi kužely. Přitom v kufru jsem měl připraveny řidičské rukavice přesně pro tento případ... Nebýt toho, pravděpodobně bych ten čas překonal.
A musím trochu přechválit sebe i kolegu, který získal místo první- s originál volantem bez jakéhokoliv potahu se nemanévrovalo zrovna ideálně. To se také dalo poznat, že měl člověk "ruce plné pazourů".
Michal má pravdu, frekvence rádia Wien byla nějak slabá, až jsem ji nakonec při dolaďování úplně ztratil a když jsem už hledání vzdal a čekal až na večerní hodiny, přiběhl Michal s tím, že je perfektně slyšet na 89,9. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si tu frekvenci vlastně uložil do paměti... Natolik mě to rozradostnilo, že jsem se konečně pustil do té opravy pozičního světla ve dveřích a dotahování volantu s tím, že až to dodělám, půjdeme k Vlkovi na Plazivce. (v mém případě to byla po celou dobu srazu cola) 
Potom jsem si naložil plné auto Světy Motorů od již zmíněného ochotného kolegy Jirky 2103, za což mu tímto znovu velice děkuji a k radosti už opravdu nechybělo nic.
No zkrátka byla tam pohoda!
A také díky Michalovi a dalším, že jsem byl kladně ohodnocen za vedení Pražské minikolony, měli jsme kolikrát opravdu zábavu, ale cesta byla moc příjemná... Když už se tady tak začalo s tou upřímností, tak Laďuša promine, že ho tady napráším, jak mě v Jihlavě z iniciativy pomoci ve vedení, přehlédl při zpětném řazení na silnici poté, co jsme se roztrhli a málem jsme oba dojeli s potlučenými auty. (a to nepočítám, že mě na jaře v Příbrami ještě málem přejel) No jo no, všichni jsme lidi, tak snad se tomu bude smát i Laďuša. Naštěstí vše dobře dopadlo a já si teď už můžu říci, že je to snad konečně do třetice, protože za letošní rok jsem málem byl nabouraný v Příbrami, v Trnavě a nakonec i cestou do Jedovnice.
Ještě doplním: Vzhledem k výše zmíněné věci i k tomu, co napsal o otevírajících se dveřích Michal Pokorný a také za odvahu absolvovat sám nijak jednoduchou cestu na Pelhřimov k místu setkání, dovolím si tímto Laďušovi udělit kladný titul "Šoumen Pražské kolony do Jedovnice 2007".
První čas jízdy dopředu jsem měl myslím 1:38 a těch 2:35 jsem měl v disciplíně, kterou jsem si sám vymyslel a také jsem si v ní udělal ostudu a to byla jízda pozpátku. Je fakt, že bylo málo těch, kteří si na couvací disciplínu troufli.
S Myšem jsme poté zápasili o druhé místo dopředu, ale já měl ambice na místo první s tím, že dokud ten čas nevyjedu, nejdu spát. Potom jsem ale poznal, že to začíná být příliš osobní a začínám být tvrdý na auto, takže jsem to odložil na příště.
Jen mě mrzí, že mi při posledním pokusu "spadly" ruce z volantu a musel jsem couvat mezi kužely. Přitom v kufru jsem měl připraveny řidičské rukavice přesně pro tento případ... Nebýt toho, pravděpodobně bych ten čas překonal.
A musím trochu přechválit sebe i kolegu, který získal místo první- s originál volantem bez jakéhokoliv potahu se nemanévrovalo zrovna ideálně. To se také dalo poznat, že měl člověk "ruce plné pazourů".
Michal má pravdu, frekvence rádia Wien byla nějak slabá, až jsem ji nakonec při dolaďování úplně ztratil a když jsem už hledání vzdal a čekal až na večerní hodiny, přiběhl Michal s tím, že je perfektně slyšet na 89,9. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si tu frekvenci vlastně uložil do paměti... Natolik mě to rozradostnilo, že jsem se konečně pustil do té opravy pozičního světla ve dveřích a dotahování volantu s tím, že až to dodělám, půjdeme k Vlkovi na Plazivce.
(v mém případě to byla po celou dobu srazu cola) Potom jsem si naložil plné auto Světy Motorů od již zmíněného ochotného kolegy Jirky 2103, za což mu tímto znovu velice děkuji a k radosti už opravdu nechybělo nic.
No zkrátka byla tam pohoda!
A také díky Michalovi a dalším, že jsem byl kladně ohodnocen za vedení Pražské minikolony, měli jsme kolikrát opravdu zábavu, ale cesta byla moc příjemná...
Když už se tady tak začalo s tou upřímností, tak Laďuša promine, že ho tady napráším, jak mě v Jihlavě z iniciativy pomoci ve vedení, přehlédl při zpětném řazení na silnici poté, co jsme se roztrhli a málem jsme oba dojeli s potlučenými auty. (a to nepočítám, že mě na jaře v Příbrami ještě málem přejel) No jo no, všichni jsme lidi, tak snad se tomu bude smát i Laďuša. Naštěstí vše dobře dopadlo a já si teď už můžu říci, že je to snad konečně do třetice, protože za letošní rok jsem málem byl nabouraný v Příbrami, v Trnavě a nakonec i cestou do Jedovnice.
Ještě doplním: Vzhledem k výše zmíněné věci i k tomu, co napsal o otevírajících se dveřích Michal Pokorný a také za odvahu absolvovat sám nijak jednoduchou cestu na Pelhřimov k místu setkání, dovolím si tímto Laďušovi udělit kladný titul "Šoumen Pražské kolony do Jedovnice 2007".
Pokud vím, letos žádný kulaťák nejel. 