A co lidi, kteří nechali ruce na Škodovkách? Tohle už tady bylo několikrát a dokonce už tu proběhl jakýsi srovnávací minitest a z něj vyplynulo několik řešení lepších na Škodovce než na Ladě a zároveň i několik řešení lepších na Ladě, než na Škodovce.
Shrnul bych to tak, že všechno jsou to staré dávno přežité krámy u kterých se jejich majitelé hádají, že mají lepší výbavu jen proto, že tenhle má reostat na budíky a druhý zase samonavíjecí pásy a třístupňový cyklovač stěračů a že jednomu klouže na sněhu zadek a druhému naopak předek.
Všechno je to na jedno kopyto, akorát že Ivani měli od Velkého Ivana po jisté pětiletce dodávat sobě rovným socialistickým pracujícím auta sobě rovnější a proto do nich dávali lepší koberce a elegantnější palubní desku. Kdežto Pepík byl podřízen a byl malý, tak vyráběl auta všem ostatním Pepíkům na cesty do Bulharska k moři a v neděli k babičce na venkov.
Průmyslovost velké odtržené socialistické východní země se nedala přehlédnout a tak bylo eisenašským dovoleno vyrábět Wartburga pro jejich cesty k babičkám a na Balaton. Ten byl v Pepíkově trochu dražší - měl více chromů, výborné pérování a nezávislé zavěšení všech kol. Co na tom, že až do roku 1991 pouze tlakový spínač brzdových světel a ještě žádný posilovač.
Čechoslovák byl hodný a západ v té době už tak tvrdě tlačil, takže boleslavští mohli jablonecké čtyřpístové brzdy začít montovat i do aut pro cesty k babičce - vznikl typ Škoda 130. Jelo to jako Rapid a vešly se tam ještě děti i guláš. A aby tolik nekulhaly za Žigulíky, dostala i výbava "GL" polyuretanové krytky na dveřích zevnitř.
Potom přišel velký rok 1989, přestala se porovnávat kvalita zrcátek plastových se zrcátky ještě plastovějšími z NDR, ale na trh se dostalo něco jako je ABS, posilovač řízení, autorádio v základní výbavě, vstřikování paliva...
A rázem se ze všech Žigulkíků, Wartburgů a Škodovek stalo přibližovadlo na neděli k babičce na venkov.
Kdokoliv, kdo s tím od této chvíle podniká cesty delší, je fajnšmekr a to je svým způsobem i člověk, který nejezdí na srazy a přesto má Škodovku v garáži a to i v době, kdy ji může za velmi levný peníz vyměnit za cokoliv lehce ojetého novějšího. Síla zvyku a jistoty. Peníze jsou tady až na druhém místě.
Největší blázen je slepý, který se směje slepému, že je slepý.
Takže konec sporů o blbosti. Všechno má svoje pro a proti a všechno to někam dojede, když to dostane údržbu. Lada není středem vesmíru a Škodovka není auto pro blázny.
P.S. Mně se s tím jezdí dobře, jen kdyby mě nechytala křeč do levé nohy. V Žigulíku mě zase brala křeč do pravé. Takže jsme zase u toho, co jsem psal před chvílí...