Teepeeho Škoda 1100 MB De Luxe
Napsal: stř úno 20, 2013 10:56
O uplynulém víkendu nastala v mém životě s auty nevídaná změna, které jsem se v minulosti několikrát bránil.
Pořídil jsem si eMBéčko.
Jenže ono je silné, říkat tomu pořídil, což vysvětlí následující řádky.
Historie auta se začala odehrávat v roce 1969, kdy bylo vyrobené, Technický průkaz napověděl, že autem se v Mladé Boleslavi stalo 8. dubna 1969 a první SPZtku dostalo 12. května 1969. ABD 58 08. Jak se mělo je mi neznámé a dnes se to nikdy nedozvím. Původní majitel zemřel před téměř čtyřmi lety. Přichází rok 1975 a dne 18. listopadu 1975 auto dle záznamů v TP získává nového majitele a novu SPZtku PZB 68 96. Majitelem se stal můj děda. Děda se radoval z bleděmodrého eMBéčka (babička mu říkala eMBéčko), ale zřejmě ne moc dlouho neb se stala dopravní nehoda. Detaily si nejsem jistý, na ty se ještě přeptám táty, ale údajně snad měla dědovi spadnout ze sedačky termoska a jak po ní sáhnul už se řítil do lesa, kde auto skončilo na boku s prolomenou střechou o strom. Kdy se to přesně stalo nevím a od dědy se to už nedozvím. Následuje životní epizoda, která asi dědovi hodně změnila přístup k věci, a to je výměna karoserie v autoservisu u nás v tehdejším OPS. V technickém průkaze je o tom záznam k 19.7.1977. Auto tak získalo Červenou barvu. Jenže, když se děda po autě porozhlédl, zjistil, že některé součástky, které na autě měl (údajně mělo jít o nějaká švédská ložiska) po výměně byly pryč. A od té doby, pokud vím, už auto v servisu jako celek nikdy nebylo. Děda po výměně karoserie auto údajně celé rozebral a traduje se, že bylo 4 roky po krabicích. To mi ale celé nesedí k tomu, že auto mně na jaře 1977 přivezlo z porodnice. Takže má badatelská činnost bude pokračovat.
Čas běží dál, auto jezdí, v září 1977 táta kupuje Moskviče 408/1. Takže my máme Moskviče, ten žere 10 litrů na 100kilometrů, ale má silnější motor, než dědové eMBéčko, které ale zase žere jen 8 litrů. To je asi první moment, kdy si pamatuju, že děda má eMBéčko. Samozřejmě taky si pamatuju, že děda má doma na zahradě přikryté dříví modrými plechy, které vypadají jak kusy auta. Divný.
Pak se občas auto vmísilo i do mého života, s dědou jedeme za babičkou do Karlových Varů do lázní, nebo jedeme pro babičku a vezeme jí domů. V roce 1990 jedeme já a brácha s dědou a babičkou na dovolenou. Auto šlape jako vždy jako hodinky, drobnou nepříjemnost před cestou v podobě rozpojené hadice chlazení děda přeci opravil. V Sedlčanech na náměstí děda zkouší, jak při podtočeném motoru klepou ventily. Opouštíme Sedlčany, ale ventily klepou pořád. děda zastavuje, otvírá záď vozu a verdikt je jasný. Zase vytekla voda! Široko daleko nic, jen v dohledu zemědělské družstvo. Auto nechce nastartovat, a když nastartuje ozývají se z motoru divné rány, děda konstatuje, že je to asi vylágrovaný a vyráží do družstva k telefonu. Volá k nám domů, táta bere Moskviče a jede na pomoc. Mezitím děda začal rozebírat motor (na cestu byl vybavený, momentový klíč měl, těsnění pod hlavu zřejmě taky). A po nějaké té rozborce bylo zřejmé, že se motor uhřál, přidřely se dříky ventilů a vyskákaly některé tyčky rozvodu. Už ani nevím proč, nakonec měl motor dole i hlavu a děje se moment, který opět má pozdější význam. Při pootočení motoru se uvolňují některé vložky válců a voda teče do oleje. S pomocí nějakého nadšence-automechanika, kterého zaujala porouchaná tisícovka se motor nakonec rozbíhá. Vyrážíme tedy do cíle cesty, já a brácha s rodiči v Moskviči a děda žene eMBéčko co to dá, Moskvič samozřejmě nestačí.
Na dovolené se ještě dolaďují detaily a jako zkouška vozu poslouží výlet na Lipno.
Čas běží a děda na autě stále něco vylepšuje, moje máma tomu oblibou říká: "Děda z toho auta dělá letadlo." Takže auto má vpředu kotoučové brzdy, a motor dostal kliku ze 120ky, hliníkovou vanu. A při té příležitosti děda nechává motor na výbrus, protože vložky jsou poškrábané, asi jak do oleje vlítla ta voda s nějakým bordelem. Později se to ještě opakuje a dějí se záhady, které dodnes nechápu a opět, děda mi je už nevysvětlí.
Léta dědovi přibývají, autem jezdí v cca 80ti letech k lékaři do Berouna, kde cestou vymetá nějakou díru a nevím co ještě se přesně stalo a auto dostává jiný PP blatník, který děda už nestihl dát do barvy vozu, neb v roce 2004 opouští tento svět v 83 letech.
Následuje řešení dědictví. Já jsem se hodně najezdil s dědovou motorkou JAWA 350/361 Sport a tak jednoznačně vím, že chci tu motorku. A auto? Vždyť bych ho neměl kam dát, já když něco tak chci žigulíka a navíc bratranec má vyšperkovanou Škodu 110L, tak jemu se bude hodit. A auto v dědictví končí u tety. Do roku 2007 stojí u dědy pod přístřeškem (viz foto) a někdy od jara 2007 stojí u tety na ulici před domem. A nikdo se o něj nestará, a nejezdí s ním. Bohužel je to smutná epizoda, ale na dotaz, co budete teto dělat s tím eMBéčkem teta krčí rameny, to musí rozhodnout bratranec. Na podzim roku 2012 jsem si rozšířili garážovací možnosti, opět se tety ptám, opět bezvýsledně. Ale lidi se na auto ptají to ne že ne, povídá teta, ale krčí rameny.
V lednu 2013 se v místním plátku objevuje článek, že v obci stojí v jedné ulici asi šest autovraků a že je to nepořádek a že by s nimi majitelé měli něco udělat. Následuje reakce města, a výzva majitelům těchto "autovraků" ať je do března 2013 odklidí, jinak tak město učiní samo a náklady bude vymáhat. A tak přichází velký moment, teta se ptá, jestli bych to auto nechtěl, jinak že ho dá do likvidace.
Můžete takové auto nechtít?
Stálo venku, je olezlé, celé promočené a navlhlé. Ale děda se staral, takže plechařina není v nijak tragickém stavu (Resistin u něj voněl každou chvíli), nejvíc utrpěl přechod zadních blatníků do prahu a pak přední příčný nosník před rezervou (asi se mu nějak říká, ale to zatím nevim). Dále jsou zatuhlé oba pedály hydrauliky. Motor má vypuštěnou chladící směs, tak jsem zvědavý, kde to poteče. Motor se otáčí, komprese má jak hrom, ale to bylo u dědy tak nějak standard, mít vše v perfektním stavu.
Bohužek na auto padla větev ze stromu, pod kterým stálo, tak střechu úplně rovnou asi už mít nebude. A pak jak je vidět na fotkách, všechny plasty vypálené od sluníčka, poklice bez chromu, občas chromy poničené korozí, ale udělat z něj leštěnku není v tuhle chvíli mým cílem.
Mohla ho vyhodit teta, můžu ho vyhodit i já. Jenže auto po dědovi si nějakou tu péči zaslouží, obzvlášť když děda mu věnoval velký kus sebe (okapy na domě nenatřel, ale auto, to muselo bejt!). Takže budoucnost ukáže. Rozhodně neprojde překotnou renovací, pokud s ním projdu STK a bude provuzschopné, budu zatím spokojenej.
Pojištění je 321Kč ročně. EKOpoplatek je díky dědictví vyřešen, regulerně je psané na tetu, převod (odhlášení na mě) bude následovat. A protože mu teta platila ručení, má jen propadlou technickou (poslední skončila 4. listopadu 2004).
Tak se kochejte.
Pořídil jsem si eMBéčko.
Jenže ono je silné, říkat tomu pořídil, což vysvětlí následující řádky.
Historie auta se začala odehrávat v roce 1969, kdy bylo vyrobené, Technický průkaz napověděl, že autem se v Mladé Boleslavi stalo 8. dubna 1969 a první SPZtku dostalo 12. května 1969. ABD 58 08. Jak se mělo je mi neznámé a dnes se to nikdy nedozvím. Původní majitel zemřel před téměř čtyřmi lety. Přichází rok 1975 a dne 18. listopadu 1975 auto dle záznamů v TP získává nového majitele a novu SPZtku PZB 68 96. Majitelem se stal můj děda. Děda se radoval z bleděmodrého eMBéčka (babička mu říkala eMBéčko), ale zřejmě ne moc dlouho neb se stala dopravní nehoda. Detaily si nejsem jistý, na ty se ještě přeptám táty, ale údajně snad měla dědovi spadnout ze sedačky termoska a jak po ní sáhnul už se řítil do lesa, kde auto skončilo na boku s prolomenou střechou o strom. Kdy se to přesně stalo nevím a od dědy se to už nedozvím. Následuje životní epizoda, která asi dědovi hodně změnila přístup k věci, a to je výměna karoserie v autoservisu u nás v tehdejším OPS. V technickém průkaze je o tom záznam k 19.7.1977. Auto tak získalo Červenou barvu. Jenže, když se děda po autě porozhlédl, zjistil, že některé součástky, které na autě měl (údajně mělo jít o nějaká švédská ložiska) po výměně byly pryč. A od té doby, pokud vím, už auto v servisu jako celek nikdy nebylo. Děda po výměně karoserie auto údajně celé rozebral a traduje se, že bylo 4 roky po krabicích. To mi ale celé nesedí k tomu, že auto mně na jaře 1977 přivezlo z porodnice. Takže má badatelská činnost bude pokračovat.
Čas běží dál, auto jezdí, v září 1977 táta kupuje Moskviče 408/1. Takže my máme Moskviče, ten žere 10 litrů na 100kilometrů, ale má silnější motor, než dědové eMBéčko, které ale zase žere jen 8 litrů. To je asi první moment, kdy si pamatuju, že děda má eMBéčko. Samozřejmě taky si pamatuju, že děda má doma na zahradě přikryté dříví modrými plechy, které vypadají jak kusy auta. Divný.
Pak se občas auto vmísilo i do mého života, s dědou jedeme za babičkou do Karlových Varů do lázní, nebo jedeme pro babičku a vezeme jí domů. V roce 1990 jedeme já a brácha s dědou a babičkou na dovolenou. Auto šlape jako vždy jako hodinky, drobnou nepříjemnost před cestou v podobě rozpojené hadice chlazení děda přeci opravil. V Sedlčanech na náměstí děda zkouší, jak při podtočeném motoru klepou ventily. Opouštíme Sedlčany, ale ventily klepou pořád. děda zastavuje, otvírá záď vozu a verdikt je jasný. Zase vytekla voda! Široko daleko nic, jen v dohledu zemědělské družstvo. Auto nechce nastartovat, a když nastartuje ozývají se z motoru divné rány, děda konstatuje, že je to asi vylágrovaný a vyráží do družstva k telefonu. Volá k nám domů, táta bere Moskviče a jede na pomoc. Mezitím děda začal rozebírat motor (na cestu byl vybavený, momentový klíč měl, těsnění pod hlavu zřejmě taky). A po nějaké té rozborce bylo zřejmé, že se motor uhřál, přidřely se dříky ventilů a vyskákaly některé tyčky rozvodu. Už ani nevím proč, nakonec měl motor dole i hlavu a děje se moment, který opět má pozdější význam. Při pootočení motoru se uvolňují některé vložky válců a voda teče do oleje. S pomocí nějakého nadšence-automechanika, kterého zaujala porouchaná tisícovka se motor nakonec rozbíhá. Vyrážíme tedy do cíle cesty, já a brácha s rodiči v Moskviči a děda žene eMBéčko co to dá, Moskvič samozřejmě nestačí.
Na dovolené se ještě dolaďují detaily a jako zkouška vozu poslouží výlet na Lipno.
Čas běží a děda na autě stále něco vylepšuje, moje máma tomu oblibou říká: "Děda z toho auta dělá letadlo." Takže auto má vpředu kotoučové brzdy, a motor dostal kliku ze 120ky, hliníkovou vanu. A při té příležitosti děda nechává motor na výbrus, protože vložky jsou poškrábané, asi jak do oleje vlítla ta voda s nějakým bordelem. Později se to ještě opakuje a dějí se záhady, které dodnes nechápu a opět, děda mi je už nevysvětlí.
Léta dědovi přibývají, autem jezdí v cca 80ti letech k lékaři do Berouna, kde cestou vymetá nějakou díru a nevím co ještě se přesně stalo a auto dostává jiný PP blatník, který děda už nestihl dát do barvy vozu, neb v roce 2004 opouští tento svět v 83 letech.
Následuje řešení dědictví. Já jsem se hodně najezdil s dědovou motorkou JAWA 350/361 Sport a tak jednoznačně vím, že chci tu motorku. A auto? Vždyť bych ho neměl kam dát, já když něco tak chci žigulíka a navíc bratranec má vyšperkovanou Škodu 110L, tak jemu se bude hodit. A auto v dědictví končí u tety. Do roku 2007 stojí u dědy pod přístřeškem (viz foto) a někdy od jara 2007 stojí u tety na ulici před domem. A nikdo se o něj nestará, a nejezdí s ním. Bohužel je to smutná epizoda, ale na dotaz, co budete teto dělat s tím eMBéčkem teta krčí rameny, to musí rozhodnout bratranec. Na podzim roku 2012 jsem si rozšířili garážovací možnosti, opět se tety ptám, opět bezvýsledně. Ale lidi se na auto ptají to ne že ne, povídá teta, ale krčí rameny.
V lednu 2013 se v místním plátku objevuje článek, že v obci stojí v jedné ulici asi šest autovraků a že je to nepořádek a že by s nimi majitelé měli něco udělat. Následuje reakce města, a výzva majitelům těchto "autovraků" ať je do března 2013 odklidí, jinak tak město učiní samo a náklady bude vymáhat. A tak přichází velký moment, teta se ptá, jestli bych to auto nechtěl, jinak že ho dá do likvidace.
Můžete takové auto nechtít?
Stálo venku, je olezlé, celé promočené a navlhlé. Ale děda se staral, takže plechařina není v nijak tragickém stavu (Resistin u něj voněl každou chvíli), nejvíc utrpěl přechod zadních blatníků do prahu a pak přední příčný nosník před rezervou (asi se mu nějak říká, ale to zatím nevim). Dále jsou zatuhlé oba pedály hydrauliky. Motor má vypuštěnou chladící směs, tak jsem zvědavý, kde to poteče. Motor se otáčí, komprese má jak hrom, ale to bylo u dědy tak nějak standard, mít vše v perfektním stavu.
Bohužek na auto padla větev ze stromu, pod kterým stálo, tak střechu úplně rovnou asi už mít nebude. A pak jak je vidět na fotkách, všechny plasty vypálené od sluníčka, poklice bez chromu, občas chromy poničené korozí, ale udělat z něj leštěnku není v tuhle chvíli mým cílem.
Mohla ho vyhodit teta, můžu ho vyhodit i já. Jenže auto po dědovi si nějakou tu péči zaslouží, obzvlášť když děda mu věnoval velký kus sebe (okapy na domě nenatřel, ale auto, to muselo bejt!). Takže budoucnost ukáže. Rozhodně neprojde překotnou renovací, pokud s ním projdu STK a bude provuzschopné, budu zatím spokojenej.
Pojištění je 321Kč ročně. EKOpoplatek je díky dědictví vyřešen, regulerně je psané na tetu, převod (odhlášení na mě) bude následovat. A protože mu teta platila ručení, má jen propadlou technickou (poslední skončila 4. listopadu 2004).
Tak se kochejte.
. Kdyby jsi viděl, co teď dáváme na dílně dohromady ... z eMBéčka toho moc nezbylo, nicméně majitel ho má po otci a tudíž ho chce zachránit. To tvoje MB vypadá o moc lépe. Troška péče a bude opět v provozu 
, při první příležitosti si škodovácké poklice a zrcátko konečně převezmu 
