No vida a je to tady...lionol píše:Já s tím v podstatě souhlasím ... je fakt, že mě výrazně přešlo nadšení pro renovaci toho prvního auta, poté, co jsem pořídil to druhé a teď to třetí ... jakoby ta vnitřní nespokojenost s tím, že to auto není perfektní byla nahrazena perfektním stavem těch dalších ... to jsem sháněl hned čalouníka, hned karosáře ... a najednou je mi to putna, jestli to bude za rok anebo ne ... a že to je starost navíc, o tom není pochyb ... a těch peněz ... a co až mě vyhodí z garáže? ... a ještě se okolo toho doma občas i pohádáme, jako zrovna dnes, kurva ... a ještě řeším problémy s debilama v servisu, místo abych šel s děckem na procházku
Navzdory tomu, že mi srdce říká, opatři si leštěnku, nad kterou všem bude padat brada, mi mozek napovídá, že není od věci Hnědý LADA, který není 100% dochovalý, ale je 100% bez úprav kromě zadní mlhovky. Když se kolem něj začnu točit může mi být ukradený, že děti nejvíc baví okýnko nahoru, okýnko dolů a neřeším tak jestli se náhodou sklo nepoškrábe od nějakýho prachu za lištou. Ona taková leštěnka, nebo veterán není sranda, člověk aby se o to pořád bál, a při vyjížďce si to pak ani nejde užít.
Jde o to, jak má člověk nastavenou míru konzumu věci, kam až je ochoten ve snaze věci vyhovět zajít. A i když je to jen věc, tak leštěnka vyžaduje nízkou míru konzumního smýšlení. Do toho pak vstupují další vnější faktory, zejména rodina, která přímou úměrou s přibývajícím věkem dětí žádá více společných aktivit a času, což končí nástupem puberty...
A o tom, že leštěnka vyžaduje jistotu garáže, nejlépe temperovatelné, pochopitelně suché a zděné asi není třeba mluvit.
A domácí hádky, kdy dostává zabrat motto mého LADAření "LADAhrou" nesou sebou ruku v ruce otázky, jestli stojí za to věnovat se věci, a zanedbávat děti, manželku. (i když tady je to otázka individuálního vyladění vztahu, na to nejsou obecné poučky).
No, není to sranda, leštěnka "v baráku".